TAXI!

Taxíkem asi jezdí každý z nás, kdo žijeme ve městech. Někdo méně a někdo více. Ale asi se shodnem na tom, že občas je to nářez. Taxislužba v Praze má své. Když jsem ještě žil venku, bylo normální, že než jsem si TAXI objednal, nejprve jsem se zamyslel, zda službu opravdu potřebuji, protože není úplně levná, za to jsem ale jel v Mercedesu a po tramvajovém pásu, takže jsem byl rychle tam, kam jsem mířil, a bez zácpy. V Praze je situace bohužel jak pro klienta, tak pro řidiče jiná.

Firmy v Praze jsou ke svým klientům celkem vstřícné, rozdávají rozličné slevové kartičky, na které se řidiči v lepším případě tváří všelijak. Argumentovat nemá smysl, protože míra drzosti některých ostřílených starých pardálů je převeliká. Nejvíc jim vadí, nebo to tak aspoň vypadá, že si je člověk vůbec objedná. Průpovídky typu "vždyť je to jen dvě minuty pěšky" mě dokážou rozpálit do běla. Tito pánové, kteří z auta vylézají jen na benzinových pumpách, zřejmě chtějí, abychom se rvali  ověšeni taškami do kopce několik kilometrů. Zmíněné minuty byly samozřejmě značně podhodnoceny. To vše by se dalo ještě skousnout, kdyby nepřišlo závěrečné rozloučení model:  "Mně se to nevyplatí vozit vás." Děkuji pěkně. Totálně nasranej si volám za 40 min po schůzce další taxi a modlím se, aby to tentokrát byl už konečně někdo slušnej, díky bohu byl.

foto Nutdanai Apikhomboonwaroot / freedigitalphotos.net