Byla už vlastně v důchodu a nikdo by jí nezazlíval, kdyby ho trávila jako její vrstevníci: v klidu a u televize. Marie Hanáková se ale rozhodla splnit si sen, který v ní spal víc než šedesát let. Chtěla běhat. Nikdy dřív to nedělala, ovšem tušila, že to bude ono. A když tedy ostatní sledovali Dietlovy seriály, ona vybíhala do vylidněných ulic a trénovala. Později začala vyhrávat.
„Copak je možné, abyste teď závodila, když za sebou nemáte profesionální kariéru?“ zeptala se Marie Hanákové její soupeřka v šatně, když se připravovaly na závod seniorek. Nedávalo to smysl. Kde se Marie Hanáková objevila, sbírala trofeje, přitom ji ze sportovních kruhů nikdo neznal, jako zázračný talent se vyloupla až po šedesátce. Běhala v obyčejných polobotkách, některé tepláky si ušila sama. Neměla žádné zázemí, maséry, trenéry, lékaře, kteří by ji speciálně hlídali. Viděla, že se jí soupeřky trochu posmívají, ale nenechala se rozhodit. Ona prostě chtěla doběhnout do cíle a nejlépe se pak postavit na stupně vítězů. Všemu, co tomu stálo v cestě, říkala velké NE. Výsledek? Je trojnásobnou mistryní světa a osminásobnou šampionkou Evropy. A to na nelehkých tratích 10 km, 25 km a maraton.
Celý článek najdete na
http://www.galerie-ne.cz/profily/detail/id/51/marie-hanakova-sen-jsem-si-splnila-byt-po-sedesatce