Slovenský král speciálních efektů nechal zemřít Voldemorta. Jak se to stalo?

Piráti z Karibiku. Harry Potter a Relikvie smrti. Kuky se vrací. Lincoln.  Gravitace. Strážci Galaxie. The Finest Hours. Jen výčet z mnoha filmů.  
Co ale mají všechny společného?
Odpovědí je VFX. Jedná se o digitální compositing - tvorbu vizuálních efektů. Efekty pro ně vytvářel člověk, který pochází ze Slovenska. Mezi jinými vdechl život mývalovi Rocketovi, nechal zemřít Voldemorta a právě dokončuje ve Vancouveru rozbouřené moře pro dlouho očekávaný snímek The Finest Hours (Do posledního dechu), který se v našich kinech objeví v lednu. Vladimír Valovič se ve svých 33 letech neskutečně zadlužil, aby mohl odejít do Londýna a studovat na prestižní škole speciálních efektů - Escape Studios. Za dva roky poté už pracoval na Pirátech z Karibiku.  Na svém kontě má například cenu BAFTA za film Harry Potter a Relikvie smrti a další ocenění – druhou cenu BAFTA a Oscara – obojí za film Gravitace.
Při práci na filmu Lincoln spolupracoval se Stevenem Spielbergem.
"V době, kdy jsem začínal, mi velmi málo lidí věřilo a nechápalo, že sázím tolik peněz na něco, co vůbec nemusí vyjít. Negativní postoje a nepochopení mě ale naopak vždy motivovaly, dodnes mi dodávají energii dělat to, co chci. Zpočátku mi nikdo nevěřil, že budu jednou pracovat na takových velkých snímcích. Vlastně 90% mých přátel a známých,"   Říká Valovič. 
 
Sedím v hotelu Amarilis v konferenčním sálu, který vypadá jako učebna - a čekám.  Dnes tu má být přednáška na téma vizuální efekty – VFX. 
 
Popravdě, nevím, co si od toho slibovat. Tohle téma jsem nikdy do hloubky nezkoumala a netuším, jak se v něm budu orientovat. Není to nakonec jen přednáška pro compository?
To už se ale světla zhasínají a do třídy přichází Vladimír Valovič. Vzhledem a věkem se mezi studenty skoro ztrácí, protože působí  jako jeden z nich. Vybízí nás, abychom mu tykali, je vidět, že si na rozruch kolem své osoby moc nepotrpí. A to se přitom dozvídám, že má za sebou práci na Strážcích Galaxie a momentálně intenzivně pracuje na The Finest Hours.
Člověk by to přitom na jeho nenuceném chování ani nepoznal.
V pauze mezi přednáškou, které jsem rozuměla, i když  se tímhle oborem nezabývám, mě zaujala jistá věc. Nejsou to skvělá videa, která nám Valovič pouštěl, ani povedené práce studentů. Je to jeho pohled na život, doslova recept, jak si plnit sny. Moc ráda bych se o něj s někým podělila.
A Vladimír Valovič souhlasí s rozhovorem. Zázraky se dějí a někomu sláva prostě do hlavy jen tak nevleze.
Odstoupíme na chvíli před hlukem studentů a začneme si povídat. Rozhovor uděláme hned teď. Valovič totiž další den odlétá do Vancouveru, protože musí naléhavě dokončit práci pro film The Finest Hours, který pojednává o záchranné výpravě z roku 1952 na pobřeží Cape Cod, poté, co zde byly dva olejové tankery SS Fort Mercer a SS Pendleteon zničeny větrem a obřími vlnami. Posádky lodi CG 36500 a USCGC mají za úkol zachránit členy tankerů, mezi jinými hlavního hrdinu. Nespoutané moře spolu s nezřízeným větrem vytváří právě Vladimír Valovič. “Už se mi o té vodě dokonce i zdá,” přiznává.
 
Začínal jsi jako grafik v Bratislavě v inzertních novinách. V 26 letech sis vypůjčil peníze z banky, abys mohl studovat na londýnské akademii vizuálních efektů - Escape Studios. Studium stálo skoro milion korun. Kde jsi v sobě našel odhodlání pro tak razantní a hlavně velmi riskantní krok?
Vždycky jsem věděl, že chci pracovat na něčem větším, než je grafika nebo web. Na něčem, co mě bude bavit a kde budu moct projevit kreativitu. Od osmnácti let jsem měl představu o soukromé škole v zahraničí, a proto jsem nešel ani na vysokou. Hledal jsem školu, která přesně určí můj směr a naučí mě v krátkém čase všechno potřebné. V 26 letech jsem si tento závazek splnil. 
 
O dva roky později jsi už pracoval na Pirátech z Karibiku. Jak jsi dokázal získat takovou šanci a jak spolupráce probíhala?
V podstatě to není nějak složitá věc. Tak nebo tak, každý, kdo vytváří něco spojeného s vizuálními efekty, dostane takovou možnost. Jestli se jí chopí nebo ne, je jiná věc.  Někomu vyhovuje dělat reklamy anebo videoklipy doma, někdo jde do zahraničí a buduje si celou kariéru znovu a od nuly. Tahle příležitost se mi naskytla po necelých dvou letech praxe z Prahy. V té době nabírali na Piráty, 4. díl.
 
Šel jsem prostě na pohovor, vzali mě a já se vrátil podruhé od dob studií znovu do Londýna.
 
Úplnou náhodou  mě posadili vedle skvělého senior compositora, který působil 10 let ve studiích Weta Digital. Navíc pracoval na filmech jako Pán prstenů, King Kong a dalších. Na filmu Avatar byl dokonce supervisor sekvence. Takže pro mě to bylo setkání a spolupráce s opravdu velkou kapacitou. Po Pirátech jsem působil necelé dva měsíce na filmu Harry Potter, než jsem se vrátil do Prahy.
 
Jak ses vůbec dostal ke spolupráci se Stevenem Spielbergem ?
 
Celé to vzniklo tak, že jsem v roce 2012 dostal v Londýně příležitost pracovat na filmu Gravity. V té době to byl ještě neznámý film. Podmínkou byla práce na půl roku, ale já jsem se z osobních důvodů mohl zdržet jen tři měsíce. Tím pádem mi byl navržený jiný projekt, Diktátor, který jsem automaticky odmítl. Poté mi nabídli práci přesně na tři měsíce, s tím, že mi nemůžou sdělit název projektu. Řekli mi jenom, že tohohle režiséra by každý na svém portofoliu chtěl.
 
Risknul jsem to a přijal. A získal práci na pohodovém snímku Lincoln. 
 
Produkce byla skvěle zorganizovaná, neměli jsme žádné přesčasy, to je dnes  v tomto oboru velká rarita. Spielberga jsem osobně neviděl, ale musím říct, že spolupráce s ním, i když na dálku, fungovala super. Každý den jsem ale vídal Alfonse Cuaróna (režisér Gravity), který měl svoji střižnu pár metrů od mého stolu. 
 
 A získal jsi Oscara…
 
S tím Oscarem je to úsměvný. Proto je třeba brát to s rezervou. Narážím na titulky v novinách typu “… Dobyl Hollywood.” ☺ Ten Oscar byl za film Gravity, na kterém jsem kvůli času nemohl pracovat na plný úvazek. Když jsem ale vytvářel efekty pro film Lincoln, dostal jsem z filmu Gravity ještě před koncem jeden delší záběr na výpomoc. Celý film měl až 156 záběrů ve střihu – pracovali na tom stovky lidí cca 3-4 roky. Takže film nakonec vyšel až na konci roku 2013, ocenění a Oscara získal v roce 2014.  Přesně pár týdnů před tím jsem se potřetí vrátil do Londýna a podruhé do studia, které pracovalo na Gravity. Takže je to možná náhoda, možná štěstí, že jsem byl součástí focení pro Gravity VFX týmu, potom se ta fotka objevila na FB a události získaly rychlý průběh ☺
 
Na jakých filmech jsi se dosud podílel a který efekt považuješ za svůj nejzdařilejší ? 
 
Tak přesný počet filmů je tady: 
 
http://www.imdb.com/name/nm3376172/
 
Jinak, každý projekt se dost lišil, a každý mě naučil něco úplně jiného. Třeba Strážci Galaxie byl můj první a největší projekt dosud a musím říct, že to byla skvělá zkušenost. Ten film byl hlavně výborně připravený.  Zároveň to pro mě byl první projekt s takovým množstvím CG postav (3D postavy, které jsou vygenerované počítačem – modelované, animované...). Hlavně to bylo něco úplně jiného. Chodící strom a mluvící mýval s laserovou pistolí se často ve filmu nevidí ☺ Hodně jsem se naučil, a navíc jsem si při tomto projektu poprvé naplno uvědomil, co chci a nechci v budoucnu dělat. 
 
 
Co všechno jsi ve Strážcích Galaxie vytvářel a na čem pracuješ teď? 
 
Pracoval jsem zde na dvou sekvencích, jedna byla "Útěk z věznice Kyln" - vlastně celá část ve věznici. Záběry typu Groot (superhrdina ve filmu Strážci Galaxie), mýval Rocket jdoucí v poutech... Dále to byl Star Lord střílející před kamerou na Hoverbota (obrazzné zařízení věznice) a velkou část záběrů jsem vytvářel hlavně při krádeži strážné věže, kde mýval Rocket řídí kontrolní panely, přičemž se věž odpojí od základny a vzlétne...
 
Poslední dny pracuju na novém projektu a myslím, že se nestane nic, když povím jeho název: The Huntsman.

https://www.youtube.com/watch?v=_W65ndip7MM
 
 
 Který efekt v tvé kariéře byl pro tebe nejtěžší ?
 
Těžko hodnotit a porovnávat. Určitě to asi byly záběry na Strážcích Galaxie nabo The Finest Hours, projekt, který jsem  právě po 10 měsících dokončil a který bude v lednu v kině. Tenhle projekt byl určitě nejtěžší v mé kariéře a nejen já, ale všichni kolegové, co na tomto filmu pracovali se shodli, že tak náročný projekt ještě neměli. Velkou úlohu v tom hraje fakt, že se celý film odehrává na rozbouřeném moři... Výroba byl velmi náročný proces z vícerých důvodů. Někdy se totiž stane, že se dá jedna vodní hladina vytvořit z různých úhlů. Tím pádem se ušetří dost výpočtů simulace. V našem případě to ale nešlo a tak se musel každý záběr simulovat v jednom tzv. In-house programu. Doslova řečeno, pro každý záběr musel vzniknout unikátní oceán. Některé záběry s velkými vlnami a pěnou, které byly nejtěžší, jsme ladili den až dva. Takže každá další změna byla velmi náročná. Dost dlouho taky trvalo dosáhnout správné balance mezi oblohou, mlhou a vodní hladinou. Poměr kontrastů a paleta barev se ladily téměř do konce práce na filmu...
A když jsme měli množství referenčních videí, trvalo takřka 7 měsíců, než jsme se dostali k solidním výsledkům 3D vody. Až potom jsme začali vytvářet závěrečné záběry...
 
Ve filmu The Finest Hours je jeden záběr, který byl ze všech hledisek nejtěžší v mé kariéře. Osobně se mi velmi líbí. Objevuje se v novém traileru a je to úplně poslední záběr, kde člun narazí proti obrovské vlně a následně se dostane pod vodu...  Jinak, děj neprozradím, nechte se překvapit do kina ;)
https://www.youtube.com/watch?v=R-XsppzuH-k
Co bys doporučil lidem, kteří začínají v oblasti digitálního composingu?
Compositing je velmi různorodá disciplína. Začíná digitálním kreslením, retuší, vytvářením masek, přes práci v 3D prostoru, až po ladění vrstev elementů jako je dým, oheň, voda, sníh, prach plus digitálních vrstev renderovaných v 3D programech. Neoddělitelnou součástí je tvorba měnící se atmosféry. Například změnit slunečný den na zamlžené deštivé počasí a podobně.
Proto každému vždycky radím, hodně fotit a pozorovat okolí. Zkoumat světlo a stín. Fotit samozřejmě digitální zrcadlovkou a ideálně na tzv. full frame. Kvůli pochopení principů světla, objektivu a ohniskové vzdálenosti, propojení obrazu. To je základ. Compositor, který nefotí, bude jen velmi těžko chápat optiku a světlo. Samozřejmě to není podmínkou, ale je to velká pomoc.
Doporučuju podívat se na můj blog, kde přesně tuhle specifickou práci popisuju: http://www.vladimirvalovic.com/
 
 
Získat Oscara je samozřejmě největším snem každého filmaře. A co ty osobně považuješ za největší úspěch své kariéry? Co bys ještě chtěl dokázat?
 
Pro mě osobně jsou největším úspěchem dvě věci. První je feedback od lidí, pro které pracuju. To, když jsou spokojení s mojí prací a navrhnou spolupráci na dalších projektech... Je to dokonalý pocit, slyšet od šéfů velkých studií slova typu: „nechceme, abys šel pryč“, „co máme udělat, abys zůstal anebo , „když se budeš chtít vrátit, máš tu kdykoli dveře otevřené.“ Pro mě to znamená, že jsem svoji práci odvedl dobře a to mě posouvá dopředu.
 
Co ale považuju za svůj skutečný úspěch je to, že svojí prací motivuji mladé lidi, kteří mají podobné sny, jaké jsem míval já, i když si jdou třeba za něčím jiným. Nemusí to být zrovna digitální compositing, ale něco, čemu oni věří, i když ostatním se to může zdát naivní. 
Sny, které chápou jedině oni, a všichni ostatní z okolí nad nimi kroutí hlavou, že se zbláznili.  Proto jsem rád, že je můžu motivovat a pozitivně směrovat. To je pro mě ten úspěch a pocit, který se nikde koupit nedá!
 
Právě toho Oscara nepovažuju určitě za svůj největší úspěch, už jen proto, že se tohoto projektu spolu se mnou účastnilo na tisíc lidí. Jenže díky němu a následným článkům jsem měl možnost motivovat desítky mladých lidí, kteří mi denně píšou, jak jim to změnilo myšlení a dodalo chuť jít do toho, co je baví. A protože já dělám to, co mě baví a navíc tím můžu motivovat další, aby si plnili svůj sen, tak je to pro mě dvojitá výhra.
 
 

• Info od Vladimíra Valoviče : Pokud by někdo z mladých lidí měl zájem pracovat na compositingu, ať mi klidně napíše na můj web. Připravuju něco, co by potencionálním compositorům mohlo pomoct získat práci snů.

www.vladimirvalovic.com