Slam poetry proti šedi

25.11.2010, NOD

V lebce jim to pobublává jako v rozžhaveném jícnu sopky a musí to ven. Devět neohrožených vypustilo svou tvůrčí lávu do publika divadla NOD ve čtvrtek večer. Některým to popálilo bránici, jiní zas polykali rozpaky. My vám výživné výrony  fantazie účastníků pražské části devátého ročníku improvizované poezie Slam Poetry přinášíme písmem, obrazem i zvukem. Pik-ča si udělejte sami,  prásknout dveřmi můžete až  později. 

Tatínkem Slamu je stavební dělník s kovářským jménem Marc Kelly Smith, přezdívaný Slam Papi. Smith při postávání u míchačky psal básně, konveční předčítání v salonu pro elitní skupinu intelektuálů ho ale nesmírně sralo.

„Samotné slovo ‚poezie‛ lidi odpuzuje. Za to je zodpovědné školství. Slam vrací poezii lidem. Je třeba, aby lidé prostřednictvím poezie komunikovali. Tak předáváme naše hodnoty, naše  srdce, věci, které jsme se naučili a dělají nás tím, kým jsme.“  

 

TRAPÁKY NEBRAT

Klíčové je u slamu publikum, jehož úkolem není v průběhu přednesu uctivě mlčet, ale fungovat jako živý element, tleskat, dupat, smát se, případně trapného interpreta bučením vyfuckovat z pódia. A taky hodnotí. Mezi diváky kolují čísla od jedné do deseti. I když je slam velmi svobodná umělecká disciplína, několik základních pravidel je přesto třeba dodržovat. „Je tam pevní časový rámec tří minut, interpret musí mít vlastní text a nesmí při vystoupení použít žádnou rekvizitu. Na pódium jde sám za sebe.“ říká mi organizátor českého slamu Tomáš Kůs, který časový limit v průběhu celého večera odměřoval opravdu nesmlouvavě. 

 

 

KDE JE MC TURBOMRDAČ

Ten nedorazil, na pódiu se proto utkalo „jen“ devět slemařů. Hned jako první diváky okouzlila neuroticky přidrzlá blondýna Biomáša, která jako jedná z mála předvedla nenacvičené číslo, ale ukázala to nejlepší z dílny volného proudu vědomí, téma by se snad dalo charakterizovat jako ve větru se klátící psyché labilní ženy:

 

„Všude se derou ženský, všude kam se přiserou ženský, tak tam to začíná bejt divný, vemte si to učitelství, pošťáctví. Všechno začíná bejt divný, je to podivný a někdo udusil dítě dekou, OK. Tiše hekalo, brečelo, jako telefon(!), jako ty, jako já sama doma, když sedím a přemýšlím…“

 

Biomáša 

 

Biomáša tvoří na fleku, jak říká, příprava je asi jen deset procent úspěchu. Zbytek je rauš. „Představuju si, že jsem sama svůj videoklip. Někdy se ty slova spojujou. Mám kamarády, který mi dávaj prostor věci vymejšlet,  mlátěj třeba do beden a já si přitom mužů něco  říkat. Já potřebuju tlak ostatních lidí, pohyb, abych mohla něco udělat, nedokážu psát.“

 

 

 

KYSTANOVOVA PSYCHIJÁTRA

O prsa nakonec vyhrál asi dvacetiletý intelektuál Honza Kystanov s roztomilým sestřihem a la hrnec. Chyběla mu Biomášina rychlost i obsahově hlubší ponor, lidem ale konvenoval jeho humor a určitě i jeho lehce aristokratický přednes:

 

„Podzim bezdomovec. Jako mim tančí kolem stánků s párky, shýbajíc se pro oharky. Ale já, já stále týrám svá psychijátra, stále toužím po alkoholovém Národním obrození. Protože bez alkoholu mi krvácí můza. A má inspirace má své dny, a všechno je to součástí jedné velké ženské konspirace, která se jmenuje Always.“

 

Vítěz ovšem nakonec popřel radost z výhry, s tím, že patří spíš Biomáše. „Ženskej pohled, kterej byl vnesen všemi ženami do dnešního večera byl mnohem zásadnější než ten mužskej. Nebyla to slovní ekvilibristika, nebylo to  nic jiného než proud myšlení, ale upřímnej a z hloubky člověka.“  Kystanov nicméně odjíždí 4.prosince na celostátní finále do Brněnské Flédy. Jestli máte čas, určitě si to nenechte ujít. Protišedi vám garantuje, že něco takového jste ještě nezažili. 

 

text Petr Kořínek