Skate Trip Brazil, 3. díl

"Můj trip v Brazilii mi dal hodně do života,myslím že od doby co jsem se vrátil zpět jsem začal koukat na život trochu jinak. Ta chudoba a masa lidí mě opravdu zasáhla, to jak si tam lidé umějí užívat život i když nic nemají. Taky se mi moc líbilo jak skateboardová komunita je velka, soužitá rodina. Možná proto dnes mam organizaci která se snaží pomáhat, spojovat komunitu a pomáhat těm kteří v životě nedostali šanci. Jsem moc rad ze jsem to dotahnul dokonce je to muj vůbec první deník v životě. Díky němu jsem přišel na kouzlo deníku neboť jak si to člověk čte zpětně, ocitá se v době prožití zážitku jako by to žil právě teď. Přátelé z Brazílie mi psali že jsou hrozně rádi že mohli byt součástí tohoto příběhu a že na to nikdy nezapomenou.Také prožívali při čtení okamžiky jako by byly právě v tu chvíli. Moc bych si přál aby si lidé pomáhali a byli k sobě tolerantní, bylo méně nenávisti na světě v kterém teď žijem. Chtěl bych poděkovat lidem který mi s tim pomohli moji ženě Karolíně která překládala texty do angličtiny, Lydii Karníkové, která dělala korekturu a taky Janě Kománkové, která mi dalu tu příložitost aby to vyšlo právě na protisedi.cz  Samozřejmě i celé redakci protisedi.cz a Kubovi Hájkovi, který mi poradil že to není špatný nápad otisknout. Live in Peace, Opre Roma! Ride For Happiness"

2.12.2012
 
Probouzím se brzo, asi nedočkavostí.
Vyzvedává mě Pedro a vydáváme se do Crail housu, kde je zbytek party.
Dostávám balíček plnejch trucků, koleček, ložisek.
Máme pronajatou krásnou zrepasovanou dodávku VW!
Po dlouhým balení konečně vyrážíme.
Jede nás celkem osm.Všichni se těší a jsou jak utržený ze řetězu.
V autě není vůbec nic slyšet, jak řvou, až jsme málem nabourali, je mi z toho hrozně.
Dodávka se v 100km/h rychlosti docela houpe, cesta bude asi zajímavá!
 
Cesta z centra se pomalu proměnuje v zeleň.
Zleva silnici lemují hory, přes kterýpojedem.Je hrozný horko.
Pedro už je celkem unavenej, tak ho střídám u řízení, budu tak i klidnější.
Do Ria je to celkem 400km.
Jsme necelých 150 km od Ria a zastavujeme ve městě Velta Redenda, kde je krásnej betonovej skatepark.
Chvíli jsme pojezdilia mezitím kluci našli kousek odtud skate spot, takový zábradlí, na kterým se daj dělat triky, i přes něj.
Kámoš Inera na něm zkoušel bs 50-50 a dal si hroznou držku,auuu.
Já jsem pře něj nakonec udělal kick flip, ale už byla docela tma.
 
Potom jsme se jeli konečně najíst. Máme před sebou ještě minimálně dvě hodky cesty.
 
Dorazili jsme do Ria na barák ke kámošovi, u kterýho spíme. Mám svojí postel, to jsem nečekal, a všude jsou kočky, ach – budu to muset přežít.
V celym bytě je hroznej bordel, to je něco pro mě.
Jdu dát sprchu a radši to zaspat – 2:05 !
 
Škoda, že byla tma, projíždeli jsme hory Serraserpentýnama, krásná jízda, vyjížděli jsme vysoko nahoru a pak zase dolů.Bohužel jen do tý doby, než mě začaly předjíždět kamiony, protože se s tím opravdu nesraly. Nakonec jsem jel radši jejich tempem, přece jen jsou to vysoký hory a ostrý zatáčky.
 
3.12.2012
 
Probudil jsem se hrozným horkem; v pokoji, kde nejsou záclony ani rolety, se nedivim.
Koukám z terasy, všude miliony baráčků a v dálce vidět moře.
Postupně se probouzí zbytek party.
 
Já s Pedrem a Zokretou jedeme nakoupit snídani.Cestou jsme zkoukli jeden spot kousek od moře.Viděl jsem taky obrovský most Ponte Rio-Niterói.
Je nádherně čistá obloha, musím dávat pozor, abych se nespálilJ
 
Felipi, kluk u kterýho bydlíme, žil dva roky v Amazonii,tak teď chápu ten bordel v bytě, ale zas tak hrozný to vlastně není, viděl jsem horší věci.
 
Pedro mu přivezl skate complet a nějaký věci za to, že u něj můžeme spát.
Probudil se blázen Korčínz, je fakt ulítlej, je prý super na muziku a beaty. Možná proto je takšílenej.
Je jedna hodina a ještě jsme se nikam nevydali.
 
Dokoukali jsme video, který dělal Felipi, je o tom, že v Riu chtějí zdemolovat známý skatepark. Stovky skaterů vyrazily do ulic na demonstraci. Dokument je hezky sestříhanej a má dopad, skatepark stále stojí.
 
Konečně vyrážíme na street spoty, na cestu si dáváme Acai.
Projíždíme přes obchvat Ria, je to nádherný, všude zeleň, kopce, moře.
Zdálky už jsem zahlídl i sochu Jesuse, je to úlet.
 
Všude je hrozně aut, z pruhu do pruhu je skoro nemožný přejet.
Ze dvou spotů nás vyhodili. Pořád projíždíme městem,jedem po pobřeží kolem pláže Copacabana.
Na konci pláže je spot. Emanuel zkouší nějakou sérku, zbytek party šel skočit do moře. Úlet, je prosinec a já se koupu v moři.
Přesunujem se na další spot, betonovej bazén, ve kterým jezdil snad každej, kdo kdy v Brazílii byl.
Jmenuje se Rio Sul.
 
 
20:35
Tady se prostě skejtuje až večer.Jsme na dalším místě, obrovský náměstí pod mostem Praca XV(15 square). Přes den je tu obrovský tržiště a večer plno skejťaků.
Jsou tu dvě plechový překážky a jeden street Gap, trošku větší.
 
Letiště je přímo ve městě. Všude jsou krásně vidět letadla, jak se snášejí nad mořem.
Rio mi přijde víc v pohodě, je to hroznej rozdíl od Sao Paula.
Jsou tu všude krásný pláže, nevidím tu moc lidí na ulicích, ale nepochybuju o tom, že tu jsou. Celý město je posázenýbarákama, jeden na druhým.
 
Konečně konec skejtování, jdeme na pivko do downtown.
Všude hraje živá muzika,lidi se baví a popíjí.
Všichni se tu snaží na nečem vydělat, okolo chodí týpek, dá na stůl pár oříšků a pak vám vnutí celej kornout za dva realy.
 
Začíná mi chybět portugalština.
Parta mluví furt portugalsky a kromě Pedra,Zokréty a Korčínze nikdo neumí anglicky.
Občas je to těžký, ale budu to muset dát, někdy nevím, kdy si dělají srandu a naopak kdy to myslejí vážně.Jediný, co uměj anglicky, je„what‘s up,bro“,už to nemůžu slyšet. Dal jsem si Cachacu, snad mě trošku uvolní.
Akira je nejlepší týpek ze všech, škoda, že s nim nemůžu pořádně pokecat, je hrozně v pohodě a krásně jezdí, natural.
Tak už mám třetí Cachachu a všechno ze mě spadlo – thankGod.
 
Pedro chce něco napsat do mýho deníku:
O Rio De Janero
Continua Lindo
Alõ, Alõ Realeza
Alõ, Alõ torcida do Flamengo
(Tim Maia)
 
 
4.12.2012
 
Ani nevim, jak jsem včera usnul, probouzím se žízní a horkem.Sluníčko mi pálí přímo do obličeje.
Všichni ještě spí, v mým pokoji se nedá vydržet, tak si jdu lehnout na balkón na druhý straně bytu.
Probudil se Pedro s Zokrétou a Ericem.Smějeme se včerejšku, ke konci to byla sranda.
Mám natočenýho Erica, než jsme včera odešli z nedaleký hospůdky – nechal se vyhecovat na sw crooks na stole, samozřejmě celej stůl padl k zemi a asi tak deset skleniček se rozprsklo na zemi.
Byla to sranda, ale byli na nás dost naštvaní.
 
Dal jsem si ranní sprchu, je zas hroznej pařák.
Matně si vzpomínám, že jsem včera utrhl sprchu, ani nevím, jak jsem to v tom stavu opravil – ale opravil!!:)
Při snídani jsem se bavili o Agace, je to firma, která vyrábí skejty a patří pod Crail distribuci.
Designy jim dělají známí umělci z celé Brazílie.
 
Já, Zokréta a Pedro jedem vyzvednout fotografa Negeho na letiště.Viděl jsem od něj zrovna dneska ráno projekt, který přibalují ke každému Agace skateboardu.Je to takovej mini časopis s fotkama a různejmapříběhama o skateboardingu, je to moc hezky zpracovaný, o něčem podobným jsem už kdysi přemýšlel.
 
Na hlavní cestě k letišti je čtyřproudá dálnice a na každém kilometru stojí prodejci s vodou, čokoládami a bůhví čim možným –úlet!!
Konečně jsme nabrali Negeho, stojíme v šílených zácpách. Vracíme se zpět na barák.
V tomhle horku se nedá nic dělat, natož skateovat.
Trochu jsme si zdřímli a půjdem jezdit až večer do down town Rio.
 
Noční Rio je úplnej úlet, dorazili jsme na Praca IX, kde se rozjezdíme. Je tu natřískáno skaterama.
Pár skaterů tu prodává chlazený pivka za 3,50 realu.
Natočil jsem sérku a nalomil skate:)ale pobavilo mě to, noční záběr je noční zaběr.
Bs flip-fakie flip-switch crokde revert
 
Pedro připravuje pro místní skatery Game of Skate.
 
Dopsala moje oblíbená propiska, pečlivě ji uschovám.Júe to poprvé od školy, co jsem vypsal propisku:)
 
Poznal jsem tu holku, která byla před dvěmi týdny v Praze. Je to místní skejtačka.Říkala, jak se jí tam líbilo a jak je Praha krásná, ale taky podotknula, že se bála některých lidí. Docela se divim, když vidim jak to je tady v Brazílii, ale je pravda, že spousta lidí,comožná vypadaj strašidelně, jsou nakonec neškodní.
 
Místní skateři konečně dohráli Pedrovuskate game, zúčastnilo se jich fakt hodně, Pedro se snažil vyjít vstříc každému.Rozházel ještě do davu trika a trucky a všichni byli štastný.
Je půl jedný ráno a přesouváme se na další spot, kterej už připravuje Nege s Denisem. Jsem zvědavej, co to zas bude:)
Přesouváme se dodávkou, ta opravdu přežije vše, přemisťuje se nás čtrnáct lidí.
 
Přijeli jsme na spot, kterej je uprostřed silnice ­­– je to hrozný, šílený dirty a kostkama„portugese“.
 
Kluci natřeli zídku tmelem, aby to jezdilo, vypadá to že to je šachta od metra. Šílený, nedá se na tom jezdit:)
Akira udělal krooked, je hrozně produktivní ještě se nezastavil od chvíle, co jsme přišli na plazu.
 
2:30
Další spot, bangy s wallridem,opět s Portugese kostkama.Já už jsem omlácenej a unavenej, mám nateklý kolena a kotníky, už nemůžu a těším se do postele.
 
4:32
Konečně jsme doma, po sprše a večeři v Mekáči:)
Dávám cigárko na balkoně a koukám na hvězdy.
Jedna svítí mnohem víc než ostatní, Pedro říká, že je to Neptun.
 
5.12.2012
Opět mě probouzí slunce.
 
Po devátý ale  zaleze, tak si můžu jít ještě ulehnout.
Dostala se ke mě zpráva, že včera umřel brazilský architekt Oskar Niemayer, bylo mu 104 let!! Viděl jsem v Sao Paulu obrovský barák, který navrhl. Je mi to líto.
Ještě jsem usnul,kolem dvanáctý mě budí Pedro – jedeme na pláž a na sochu Jesuse, yes!!
 
Tunel Rebouças má 770 m a vede ke Copacabana.
Gangsteři z favel občas konec tuneluzablokují a s pistolema v rukou přepadávají auta.
 
Kluci nás vysadili před Lanovkou k Jesusovi a jedou na pláž, protože tam byli už několikrát.
Ticket na lanovku stojí 45realů, další vlak jede za 13 minut.Dáváme s Pedrem cígo a těšíme se nahoru.
Lanovka má dva vagony, oba úplně narvaný. Táhneme se do výšky 700m. Ve vagonu hraje živá kapela.
Vyjíždíme nahoru a já nevěřím svým očím.
Socha Jesuse je obrovská a celý místo má neuvěřitelnou sílu. Udělali jsme s Pedrem fotky ze všech stran – je vidět široko daleko.
Jsme celkem uvařenej, je hrozný horko­–42 stupňů.
Pokoupil jsem nějaký suvenýry a pomalu se vydáváme dolů.
Při čekání na lanovkunad námi na stromech poskakují opičky.
Jdeme s Pedrem na autobus a hurá na pláž za ostatníma.
 
Na zastávce jsme potkaly kluka z New Yorku, kterej pracoval v Obamově kampani. Potřeboval si odpočinout,tak jel na trip po Jižní Americe.
Po chvíli se dostáváme k tomu, že jeho rodiče pocházejí z Československa, hustý.
Seznámili jsme se, když jsem Pedrovi říkal, že by měl pomilovat nějakou holku na hoře u Jesuse – na což mi Pedro řekl, že o tom taky přemýšlel, a pak se připojil i Američan a začala naše konverzace:)
Jmenuje se Joe, „Hey,Joe“:)
Jedem na nejznámější pláž Ipanema.
Bavil jsem se s Joem o hulení, jestli viděl to místní a jestli hulí. Nehulí a neviděl, nemůže hulit kvůli testům v práci.
 
Konečně jsme na pláži, je tu i zbytek party.
Je tu spousta lidí, každá pláž je rozdělená na mladí, starší, gay, smokers:))
Zchladil jsem se v moři a dal si studený pivko, záchrana.
Budem muset za chvíli vyrazit, jinak chytnem strašný zácpy v dopravě. Loučím se s Joem a předáváme si kontakty.
Přece jen jsme trochu uvízli v zácpě.
 
Cestou kecám s Zokrétou, ptal se mě, jak se mi líbilo u Jesuse, říkal jsem že nezapomenutelný. Říkal mi, „I’mhappy for u, Bro!“, je hrozně hodnej.
Užívám si život, chybí mi jen moje rodina, bylo by to úžasný, kdyby tu byli!!
 
Posloucháme místní rap, PS4, fakt dobrej, mají pravdivou songu o graffiti týpkovi, který dělal jedny z nejlepších graffiti. Policie ho nakonec chytila a zabila, celkem krutej osud writera.
 
Po dlouhý cestě jsme konečně doma. Jsem celej od soli a písku z moře, nastává boj o sprchu.
Sprcha se konečně uvolnila, vylezl jsem z ní a do pěti minut jsem se cítil jak před ní.
 
Pokecali jsme s Korčínzem, je celkem v pohodě, jedinej umí fakt dobře anglicky.
Vyprávěl mi o cestách po Jižní Americe, mají hodně kamarádů v Argentině, pravidelně je jezdí navštěvovat.
Kluci odjeli vyřídit nějaký věci na internet, potom pojedem na noční session.
 
Baví mě tu na nich, že nepotřebují čumět do kompu nebo na televizi, stačí jim si povídat.Stále spolu mluví, to moc lidí u nás neumí.
 
Vyrážíme na noční session.
 
Včera foukal aspoň trochu vítr, dneska se vzduch nehne, pořád mě pokrývá vrstva potu.
Mám nateklej kotník, včera jsem se do něj bouchnul osičkou od treků, nic příjemnýho, ale budu to muset rozjezdit.
Projeli jsme několik spotů a nakonec zakotvili na Monday Square.
Krásný mramorový zídky s palmami uprostřed.
Celkem jsem to rozjezdil, natočil jsem dvě sérky bez odrazu.
50-50 bs olie out a fakie 50-00
No olie 50-00 nose grind revert
 
Přesunuli jsme se na další spot, rail gap ,nikomu se na tom nechtělo jezdit, udělal jsem tam krooked.
Potom jsem objevil další spot, mega drop do bangu.
Věděl jsem, že když tam udělám olie, bude to reklama na Crail! A udělal, yes! Dneska je můj den.
Celej team nechápal, že jsem tam skočil, mám super fotku i záběr.
Hodně náročnej večer. Je 5:35, svítá a jedem teprv spát, ale byl to boží den. Je to poprvé v životě, co jdupo ježdění spát za svítání, je to asi nejhezčí věc, co jsem zažil.
Jsem unavenej, mám nateklý nohy, ale jenom tak vim, že dnešek byl úspěšnej.
Tak za hodinu a půl mi bude zase pařit slunce do obličeje, snad se trochu prospim.
Zítra nás čeká poslední den v Riu, teda dneska.
Sluníčku a odpočinku sláva.
 
6.12.2012
 
Máme před sebou poslední den v Riu, trochu jsem se pospal a cejtim se ready.
13:36
Vyrážíme na první spot, je docela sketchy, budu se radši šetřit na pozdějc.
Je vtipný viděttu za okny stromečky a vánoční výzdobu, když je venku 40 stupňů a sunshine.
 
Čekáme na kluky, jeli něco odeslat na internet.
Konečně nás nabrali, jsme hladoví.
Miluju Acai!!
Chybí nám Akira s Korčínzem, jedem pro ně k Felipovi – ještě spali.
 
Jsme na cestě na spot, kterej je celkem daleko, než jsme se prokousali zácpou, trvalo to asi hodinu.
Jsme furt v Riu, je to jak z Prahy do Kladna a celou cestu to stálo. Přijeli jsme naznámej spot, je velkejčtyři bloky a hned u pláže.
 
Rozjížděl jsem se zatim a věděl jsem, že z nich udělám switch frontside flip. Chtěl jsem to mít za sebou a šel jsem na to hned – skoro to vyšlo na první pokus!!
Na třetí pokus jsem zlomil skate, půjčil jsem si od Negeho a po pár pokusech jsem to vrátil! Jsem rád, je to super zakončení tripu.
 
Vydáváme se zpátky, jedem po pobřeží, je to krása.
Všude po plážích se surfuje, jezdí na longboardech a všude posedávají lidé.
 
20:49
Zastavujem se na jídlo hned naproti obrovskýmuskateparku „Duo“.
Sedíme v restauraci a čekáme na hamburger a paõ de queijo, malýbochánky plněný sýrem.
Náhle vypadla v celém bloku elektřina a asi minutu byla všude tma,než ji zase nahodili.
Je tu i plno fotbalových hřišť, na kterých hrajou fotbal bosí malí kluci – žádný kopačky.
Vydáváme se na party, kterou pořádá značka Element. Dorazili jsme k ohromný vile, skrz bránu nás pustili ozbrojení sekuriťáci.
Je to celý v kopci,ohromná vila, kde mají office značky Element a Billabong.
Všude je jídlo,ovoce, cacacha a piva zadarmo.
Krásný zakončení:)
 
Dávám si caipirinhu, jednu, druhou, u třetí už mě nebaví čekat na barmana, tak si nalejvámsám:)
Neg po mě hází kostku ledu a trefuje se přímo do drinku, nechápu, stál asi tři metry ode mě.
Klaus, rider za Element, pouští songu na památku Keenena, který se utopil v bazéně.
I tady je právě bazéna párty začíná – polovina lidí je nakonec v bazéně.
Dlouho jsem se tak nepobavil na párty, a to neumím portugalsky.
 
Dáváme partu dohromady, abychom vyrazilidomů.Čeká nás ještě dlouhá cesta, skoro dvě hodiny.
 
Asi v pů čtvrtý ráno jsme konečně dorazili,spánek v autě přesouvám do postele.
 
7.12.2012
 
Vzbudil mě Pedro, je na čase se sbalit a vydat zpět do Sao Poulo.
Je to můj předposlední den v Brazílii.
Ujal jsem se řízení. Celou cestu jsou kolem obrovský kopce, zastavujeme na jídlo asi 140km od Sao Paulo.
Začína pršet,yes, po těch horkých dnech je to celkem oddych.
Přijíždíme do Sao Paula – mám za sebou 400km bez řidičáku:)
 
Loučíme se s Negem a Akirou.
Jsme na cestě k Pedrovi domů, kde budou i jeho rodiče, konečně je poznám!
Proplejtáme se s Pedrem městem, je to tak velký že ani on sám moc dobře nezná cestu autem.
Dostat se k Pedrovi znamená ještě 50km, je to nekončící město nekonečných zácp.
Motorkáři se s tim nepáraj, jezdí, jak se jim chce a kde chce, semafory nehrají roli.
V každym kopci jsou favely, je to šílený.
Teď to bude zajímavý, ručička benzínu je skoro na dně a nikde žádná benzínka.
 
Nakonec jsme jednu našli, jen tak tak, ručička už opravdu ležela na dně.
Tenhle obchvat je nekonečnej, jako kdyby jižní spojka vedla přes Plzeň.
Konečně se Pedro zorientoval a jsme na správné cestě.Zbylo nám spousty samolepek, tak je vyhazuji z okénka,když vidím u silnice děti. Hned je sbírají.
 
Konečně jsme dorazili k Pedrovi, jsem ze závěru cesty úplně vyšťavenej!
Přivítali nás Pedrovy rodiče, jsou hrozně milý.
Táta mi nabídl pivko a šel grilovat.
Přijela i Pedrova sestra Julie, jsme všichni a děláme společnou fotku.
Táta přinesl Cacachu a dal mi i jednu flašku sebou domů.
Po grilování jsme dali s Pedrem Jakuzi, co mají na zahradě,ááá, bylo to super!!
Jelikož je to poslední den ,vyrážíme s Pedrem do města na pár piv:)
Pedro zavolal kamarádce Miriam a Japovi, který jsme cestou nabrali a jeli na Augustu.
Byla to ulice z kopce (krásnejdlouhejdownhill),všude spousty lidí v parcích a na ulicích samískaters.
Miriam má u sebe LSD, tak jsme si každej trošičku dali. Než jsme došli po ulici dolů,začalo to docela fungovat:)
Šli jsme do baru, kam chodí skaters a pak jsme různě brouzdali po Augustě. Nakonec jsme skončili v reggae baru, ani nevim do kdy….
 
 
Last Day
 
Probudil mě Pedro s tim, že je 12 a že se musíme ještě stavit v Crailofficu.
Dali jsme si oběd, copřichystala Pedrova maminka, ještě naposled rýži,maso,fazole.
Dala mi taky na památku dvě CD, který vydala, a navíc mi je podepsala.
 
Cesto do office jsme si s Pedrem dali jointa a vzpomínali, jak ten čas uběhl a kolik jsme toho společně zažili, a jak všechno super vyšlo.
Dorazili jsme do office, kde čekal Marco. Povídali jsme si o výletě v Riu.
 
Mohl jsem se ještě napakovat věcmana cestu, dostal jsem spoustu trucků, koleček, ložisek a taky dva skatyAgace s designy od místních slavnejch umělců.
 
Zavolali jsme ještě Sergiovi,chtěl jsem mu za všechno poděkovat a rozloučit se. Bydli kousek od letiště, tak ho cestou naberem.
 
Na letišti jsme si dali posledníSeramouge a kecali o budoucnosti.
Čas mě tlačí, musím se rozloučit.
 
Jsem hrozně rád, že jsem poznal všechny tyhle lidi, a určitě bych se sem chěl někdy vrátit. U Sergia mám prý dveře vždycky otevřenýJ
 
Nejvíc mi bude chybět Pedro, díky němu to celý vyšlo, byl fakt super.
Opouštím kluky a nevěřím, že už fakt odjíždím.
 
 
Kupuju pár suvenýrů, vyrážím ke svýmugateu a do letadla. Dostávám místo u nouzovýho východu, nic lepšího jsem si nemohl přát.
 
Přemýšlím nad včerejším večerem, když jsme byli s rodičema Pedra na zahradě.
S Pedrovým tátou byla sranda a v jednu chvíli se na mě otočil a povídá mi: Lukas,smellthistree,itsmellswonderful – I smell Night woman“ Vonělo to krásně jako večerní žena
 

Můj trip v Brazilii mi dal hodně do života,myslím že od doby co jsem se vrátil zpět jsem začal koukat na život trochu jinak. Ta chudoba a masa lidí mě opravdu zasáhla, to jak si tam lidé umějí užívat život i když nic nemají. Taky se mi moc líbilo jak skateboardová komunita je velka, soužitá rodina.

Možná proto dnes mam organizaci která se snaží pomáhat, spojovat komunitu a pomáhat těm kteří v životě nedostali šanci.

Jsem moc rad ze jsem to dotahnul dokonce je to muj vůbec první deník v životě.

Díky němu jsem přišel na kouzlo deníku neboť jak si to člověk čte zpětně, ocitá se v době prožití zážitku jako by to žil právě teď.

Přátelé z Brazílie mi psali že jsou hrozně rádi že mohli byt součástí tohoto příběhu a že na to nikdy nezapomenou.Také prožívali při čtení okamžiky jako by byly právě v tu chvíli.

Moc bych si přál aby si lidé pomáhali a byli k sobě tolerantní, bylo méně nenávisti na světě v kterém teď žijem.

Chtěl bych poděkovat lidem který mi s tim pomohli moji ženě Karolíně která překládala texty do angličtiny, Lydii Karníkové která dělala korekturu a taky Janě Komankové která mi dalu tu příložitost aby to vyšlo právě na protisedi.

A samozřejmě celé redakci protisedi.cz a Kubovi Hájkovi ,který mi poradil že to není špatný nápad to otisknout:)

 LIve in Peace, Opre Roma! Ride For Happiness