Sami Rintala: Apatie může být známkou zdravého rozumu

S finským architektem Sami Rintalou jsem se prvně setkal poněkud netradičně na toaletě. Listoval jsem si totiž magazínem firmy Volvo, kde byly především happeningové akce tohoto sympatického seveřana představeny. Sami, který má studio ještě s Dagurem Eggertssonem, se mnou "pohovořil" formou e-mailu. 

O tom, co děláte, jsem se dočetl v českém magazínu automobilky Volvo. Co na to říkáte?

Je zajímavé vědět, že výrobci aut představili v České republice naše skromné projekty. Na jednu stranu to hovoří ve prospěch zájmu o architekturu, na druhou stranu si říkám, jak to celé souvisí s jejich cílem prodat co nejvíce aut.

Několikrát jsem byl v Norsku a Švédsku a přijde mi, že skandinávské země mají bližší vztah k přírodě než kupříkladu my Češi nebo Poláci. Co si o tom myslíte?

Je pravda, že na severu Evropy zbylo přírody více, ale nejsem si jistý, jestli některé národy mají k přírodě blíž, než ty jiné. Celá západní civilizace se vzdala všeho, co by odkazovalo na život v přírodě nebo na život, který by byl s přírodou v rovnováze. Stále něco spotřebováváme, ale už nevidíme odkud máme naše jídlo, energii a oblečení. Ve výsledku to všechno pochází právě z přírody.

CO PÁLÍ FINY

Dobře. Vy Skandinávci tedy máte přírodu doslova na dosah ruky, ale co vaší zemi pálí?

Nejprve bych měl říci, že pocházím z Finska, které není – co se jazyka týče - součástí Skandinávie (tam patří Švédsko, Dánsko, Norsko), ale severských zemí (vedle Finska sem patří například Island). Ve všech zemích máme v zásadě podobné potíže, ale ten největší problém podle mě souvisí s tím, že naše plány uskutečňujeme v krátkodobém výhledu. Jde o ideologii volného obchodu, tudíž každá idea, která nepřinese v krátké době profit, je zpravidla zavržena. Perspektiva našich životů je vkládána do krátkodobých zisků. Není prostor pro zlepšování životního prostředí nebo pro rozhodnutí, která by ovlivnila život na delší časový horizont. Globální trhy ničí menší lokální celky, které by měly být spravovány na základě zdravého rozumu, ne podle toho, čím se zrovna řídí vyšinutí spekulanti na burze.

Máte architektonické studio, které se zabývá komerčními zakázkami. Vedle toho jste uskutečnili i řadu happeningů v přírodě. Jaký je podle vás nejpřínosnější nekomerční projekt, s nimž jste přišli?

Každý projekt je v zásadě komerční, protože nikdo nemůžeme pracovat bez nějakého platu. Všechno dostává smysl, když jsou obě strany spokojené; náš klient získá to, co potřebuje, my můžeme tvořit a okolí se cítí jaksi obohaceno. To je kupříkladu příklad knihovny, kterou jste realizovali v Thajsku. Také „Sixty Minute Man“ byl projektován s cílem představit smysluplné prohlášení, ale totéž mohu říci i o stavbě vlastního domu. V tomto případě jsem architektem a stavitelem v jedné osobě a mým klientem je má vlastní rodina.

SLUNCE A VÍTR DÁVAJÍ SMYSL

Co si myslíte o dotačních programech Evropské unie, které jsou zaměřeny kupříkladu na výstavbu slunečních elektráren, benzínu z řepky? Jde to ruku v ruce s přírodou, nebo už jde jen o byznys?

Netroufám si tvrdit, že tomu rozumím, nevím, jak moc nás to do budoucna ovlivní. Jako lidé si ale můžeme vybrat, které postoje budeme podporovat. Za sebe říkám, že pracovat se sluneční a větrnou energií je smysluplné a zajímavé. Rozhodně je lepší soustředit svou energii na věci, kterým věříte, než marnit čas spíláním jak špatné to je. Mezi námi jsou tací, kteří jsou běžně zvyklí ostatním škodit. Jde o chamtivé nenasytné lidi, kteří nedohlédnou dál než na špičku svého nosu. Ale s takovými se těžko spolupracuje.

Letos jste měl přednášku v Brně. Jak na vás Česká republika zapůsobila?

Ještě předtím jsem u vás studoval, takže mám plno krásných vzpomínek co se cestování, fotografování, potkávání lidí a pití dobrého piva týče. Máte krásnou kulturu a lidi, kteří chtějí tvořit a komunikovat. Jsem si jistý, že Češi budou hrát důležitou roli v blízké budoucnosti našeho kontinentu. Možná i proto, že volný trh západu a jeho hrabivost ukázaly, že se nechtějí starat o nic než o vlastní svobodu. A Česká republika, jako ostatní demokratické státy, by ten směr mohla vést po té solidárnější trase, než kam nás chtějí zahnat globální trhy.

Webový magazín, kde rozhovor vyjde, se jmenuje Protišedi. Co proti stereotypům a nebo by se dalo říct i apatii děláte vy?

Mám za to, že apatie může být někdy známkou zdravého myšlení. Když člověk zjistí, že nic na světě nemůže být dokonalé… Ale hned by měla následovat nějaká smysluplná reakce. Myslím si, že není důležité nebo normální být pořád šťastný. Člověk by ale měl umět přistupovat i k těm smutnějším skutečnostem každodenního života kreativně, tedy tak, aby je nemusel popírat, zamykat do almary a bát se jich.