Rozhovor s Liamem Neesonem a Edem Harrisem o filmu Noční běžec

Liam Neeson poslední roky zažívá kariérní přerod: hraje v dalších a dalších akčních filmech. 62letý Ir si vede velice dobře, i když by to do něj po letech charakterních rolí (Schindlerův seznam, skvělý Kinsey a spousta dalších snímků) málokdo řekl.
Přinášíme vám interview k jeho nejnovějšímu počinu Noční běžec, kde hraje vysloužilého gangstera snažícího se udělat poprvé něco dobře. Spolu s ním odpovídá i kolega Ed Harris, 64letý Američan, který se celoživotně profiluje jako představitel chlapávkých týpků na druhé koleji.
 
Tohle je vaše první spolupráce. Sedli jste si spolu na začátku a pořádně si popovídali?
LIAM NEESON: Vtipkovali jsme, že si spolu vyrazíme zahrát golf, abychom se vzájemně poznali, ale nedostali jsme se k tomu. [Smích] Moc se nám líbil scénář, jeho slovní formulace. Funguje to. Tak jsme si řekli, že to prostě natočíme. A Ed i já máme obrovské zkušenosti, tak jsme si byli jistí, že ty role zvládneme.
 
ED HARRIS: Chtěl jsem v tom filmu hrát, protože jsem chtěl spolupracovat s Liamem. Nikdy předtím jsme spolu nic nenatáčeli a já jsem ho dlouhé roky velmi respektoval. Měl jsem z toho obrovskou radost.
 
Co jste se jeden od druhého naučili?
 
ED HARRIS: Domnívám se, že podstatu tvoří vztah mezi našimi dvěma postavami. Tihle chlapíci se znali už od dob svého dětství, které strávili v komunitě v městské části plné násilí – v manhattanské čtvrti Hell’s Kitchen. Vyrůstali v éře irsko-amerického gangu Westies, což byla neuvěřitelné brutální doba.
 
LIAM NEESON: V šedesátých letech.
 
ED HARRIS: Oba byli ve Vietnamu a od té doba dávali jeden na druhého pozor. Oba pravděpodobně přežili díky tomu druhému. Na začátku filmu se snažím být víceméně legitimní podnikatel a Liamova postava se se mnou už tako moc nepřátelí. Chci říct, že si vyčítá to, co spáchal v minulosti, vlastně to, co dělal pro mě nebo to, čeho jsme se dopustili společně. A já se mu z toho trochu snažím pomoct. Potom dojde k té události a všechno se změní.
 
Když tady teď tak sedíte, tak jste taková jemná duše, ale ve filmu jste úplně jiné zvíře. Kde se vás bere ta schopnost evokovat takovou zlobu?
 
ED HARRIS: Myslím, že každý v sobě má svou temnou stránku. A herectví je bezpečná aréna, ve které člověk může s touto svou temnou stránkou trochu experimentovat a nikomu při tom neublížit.
 
LIAM NEESON: To je pravda. A také s pevnou půdou pod nohama v podobě Bradova [Ingelsby] scénáře. Co není ve scénáři, není ani ve filmu.
 
ED HARRIS: A Jaume [režisér Jaume Collet-Serra] ke scénáři přistupoval velmi odpovědně. Byl velmi dobře připraven a věděl, co chce, a jak říká Liam, tak svým způsobem tvoří film jako by skládal hudbu. Mám na mysli symfonii s různými rytmy a přesto gradující v jednom celku. Ten člověk je fakt skvělý režisér.
 
  Ve filmu uvidíme spoustu skvělých míst New Yorku, například boxerskou tělocvičnu a malou hospůdku, ve které spolu hrajete v jedné scéně. Skoro jsem cítil pach zvětralého piva.
 
LIAM NEESON: Jo, ten malý bar skutečně existuje. Ve filmu je vidět celý bar, zvenku i jeho vnitřní a sklepní prostory.
 
S Edem jsme tu scénu probírali: bylo to zvláštní kamarádství, které se utužuje v boji, takový chlapský klub, kde jakmile jsou stanovena pravidla členství, tak se neporušují. ‚Ty jsi mi zabil syna, já musím zabít toho tvého.‛ ‚Ty jsi mi zabil dva syny, já musím zabít tři tvé.‛ A tohle se táhne celou historií, viďte?
 
  Ani jeden z vás se vlastně nezmínil, že by byl členem irsko-amerického gangu Westies, ale zmiňujete jméno člena gangu Mickeyho Featherstonea.
 
ED HARRIS: No, dnes gang Westies vlastně neexistuje. Všichni ti chlapíci jsou buď mrtví nebo ve vězení, a jeden z důvodů, proč si myslím, že vztah našich postav je takový, jaký je, je to, že to všechno zvládli. Podle mě to byla hrozná doba. A naše postavy v ní žily.
 
  Mluvíte o emocionální podstatě filmu. Je to pochopitelně hodně o vztahu mezi otci a syny. Vnímali jste to ve filmu při spolupráci s Joelem Kinnamanem (Mike Conlin) and Boydem Holbrookem (Danny Maguire)?
 
ED HARRIS: Jo. Joel i Boyd odvedli skvělou práci.
 
LIAM NEESON: Jo, jsou skvělí, že jo?
 
  S kariérou, kterou máte za sebou, snaží se vás někdo ještě režírovat nebo vám z valné části režiséři dávají volnost a spoléhají se na vaše instinkty?
 
LIAM NEESON: No, já jsem rád, když mě někdo režíruje.
 
ED HARRIS: Jo, já jsem taky rád, když mě někdo režíruje. Spolupráce s Jaumem se mi moc líbila. Vždycky, když něco řekl, bylo to prospěšné. Už si konkrétně nepamatuji, co to bylo – mohla to být nějaká drobnost – ale mezi prvním, druhým, třetím záběrem jen něco poznamenal nebo přišel s nápadem, něco jako ‚A co tohle?‛, ‚Zkus tohle.‛
 
LIAM NEESON: Přesně takhle Jaume Collet-Serra herce režíruje a já si myslím, že to je skvělé. Místo aby řekl ‚Mluv trochu rychleji‛, nebo ‚Mohli bychom to udělat rychleji?‛ říká: ‚Víš, já myslím, že ta tvoje postava se teď cítí hrozně stará.‛ A nechá to tak nějak na vás, víš, co myslím? A já mu odpověděl: ‚Jo, dobře.‛
 
A to se odrazí ve scéně, kterou se chystáte natočit. Pro mě je to inspirující. Jsem rád, když mi někdo takové připomínky řekne. Moc režisérů to moc často nedělá, ani zdaleka ne. Ale on je přesně ten typ. Neustále se dívá. Je technicky velmi schopný, ale neustále sleduje herce.
 
ED HARRIS: Člověk má skutečný pocit, že chce splnit jeho vizi, a i když tam nejsou žádní diváci, tak pro někoho hraje, hraje pro něj. A on na to reaguje velmi efektivně a vstřícně.
Film Noční běžec jde do kin 16. dubna, trailer s českými titulky je zde.