Rozhovor s Jardou Svobodou, frontmanem kapely Traband

Jaroslav Svoboda, je  zpěvák, kytarista, textař, skladatel a výtvarník známý jako frontman kapel Otcovy děti a hlavně Traband. 31.5.2016 vydal rodák z Kolína sólovou desku s názvem SOLO. 
Rozhovor nejen o tom, jaké to je, když je vám pade.
 
Slavíš padesátiny, jaký je to pocit?
Pocit radosti z vítězství nad krizí středního věku, kombinovanej s úžasem nad blížící se smrtí. Spíš radost než strach.
 
Uvažovals někdy třeba o tom, že si na tu druhou polovinu života pořídíš třeba chajdu na jiném kontinentě, nebo jinak změníš životní styl?
Když člověk žije pár desítek let intenzivně „on the road“, tak pak spíš hledá vůbec nějakej životní styl. Styl, kterej by mohl žít - kdyby ovšem nebyli „on the road“.
 
Je 50 nová 40?
Ve 40 si člověk říká, že má ještě dost času před sebou, ale v 50 už neokecá, že je v druhé půli života.
 
Slyšela jsem, že odmítáš mobily, je to tak? Jaké z toho povstávají situace?Neodmítám mobily. Jen jsem před rokem svůj mobil rozbil a pár dní jsem nebyl k zastižení. Jenže jsem zjistil, že mi to vůbec nevadí. Uvědomil jsem si, že už mobil nepotřebuju, tak jsem si novej nepořídil. Podobně to mám léta i s televizí, autem a dalšíma spotřebičema mýho času. Nikomu neříkám, udělejte to taky tak. Je to moje cesta.
 
Jak se liší tvorba pro Traband od sólové?
Traband je skupina, souhra energií a rytmů. Tam se to násobí až do takový extáze. S harmoniem jsem před lidma sám za sebe. Ta energie jde spíš po klidnějších frekvencích. Jen tak zpívám, jako když dýchám.
 
A jak vznikala aktuální deska?
Vystupuju sólově s harmoniem snad deset let, takže to není nic nového. Měl jsem dost času promýšlet si jeho podobu. Album prostě vzniklo tak, že se nahromadilo dost písniček, ze kterých jsem mohl vybírat.
 
V jakém stavu je Traband?
V jiném stavu. Máme těhotnou trumpetistku, bubeníka i tubistu a před sebou několikaměsíční koncertní pauzu.
 
Pokud vím, kapela má teď koncerty - budeš nějak koncertě představovat i sólo desku?
Traband bude koncertovat už jen do konce června, takže s propagací alba na kapelních koncertech nepočítám. Navíc Traband je teď spíš nastavenej na klubový a festivalový pódia, zatímco to moje sólový hraní je víc do chill-outu, ideálně na místa, který samy o sobě dobře znějí a není třeba je příliš zvučit – jeskyně, galerie, sklepy, čajovny, kaple…
 
Máš i výtvarné aktivity - věnuješ se teď nové tvorbě, a jak to jde?
Výtvarné aktivity letos skoro vůbec nestíhám, vlastně už od loňska mě pohlcují různý hudební projekty: Napsal jsem deset nových písniček pro kapelu The Tap Tap, pro jejich divadelní představení Nefňuka. S kapelou Květovaný kůň jsme připravili a v bývalým koncentráku v Terezíně nahráli desku skladeb Karla Reinera, který tam za války tvořil a psal pro děti. S Fandou Holým a jeho kapelou The Reverends jsem jako host nahrával desku Konec cesty a Fanda Holý zase zahostoval na mý sólovce.  
S harfistkou Bětkou Trojanovou chystáme hudební atlas hub, s bratry Formanovými nové divadlo atd. Je toho teď moc, výtvarnou činnost zatím odkládám. Ale zapisuju si nápady, kreslím skici, časem se do toho zase pustím.
 
Tvůj syn je stále úspěšnější coby Néro Scartch, jak se ti líbí jeho hudba, bavíte se o ní?
Jasně. Byl jsem u toho, když jeho deska vznikala, poslouchal jsem jeho demáče a dával mu svoje „moudra“, on mi zase velice pomohl s přípravou a soundem mý nahrávky. Jednou se možná naše cesty potkají, jako když starej Burian potkal mladýho Buriana.  
 
Jaké sny si chceš splnit?
Chci, aby moje smrt byla důstojná a krásná.