Rozhovor s Ivem Práškem nejen o skate dokumentu Choose your way

Ve spolupráci se serverem skaterock.cz vám přinášíme rozhovor s Ivem Práškem.

Ahoj Ivo, jak se těšíš na 2012? Očekáváš od roku 2012 něco, nebo ho necháš jen tak plynout?
Očekávám, že nebude moc práce. Budu se možná muset víc ohánět a míň jezdit. Každopádně bych chtěl jezdit. Minimálně jako vloni využít nějak ten čas, než jen chodit do práce. To je asi tak všechno. Víc jsem o tom nepřemýšlel.

Já bych se chtěl s tebou hlavně bavit o filmu nebo spíše dokumentu „Choose your way“, který měl nedávno hned dvě premiéry. Jak to celé vzniklo? To byl tvůj nápad?
Právě, že ne. My jsme s Martinem vyrostli spolu. On měl vždycky rád filmy, tak se rozhodl, že bude točit. A někdy v roce 2003 jsme začali spolu něco natáčet. Šlo o krátký videjka. Jen tak pro srandu. Taky, když potřeboval nějaký cvičení do školy, tak to znovu natáčel se mnou, a v roce 2007 nebo 2008 dostal nápad udělat svou absolventkou práci filmem o skateboardingu. Už tehdá nechtěl dělat klasický skate video, ale formou spíš dokumentu. Přesnou vizi ještě neměl. Ta se zrodila až v roce 2009 nebo 2010. Už si nepamatuju. Vymyslel tedy dokument, který měl oslovit nejen skejťáky. Já jsem ale stále netušil, do čeho přesně jdeme, když mě oslovil. V momentě, když jsem věděl, že to bude formou dokumentu, tak jsem nechtěl znát podrobnosti, tu jeho linku, myšlenku, protože mi to přišlo lepší. Nechtěl jsem, aby se z toho vytratila taková ta opravdovost, takže z toho finálního díla jsem byl hodně překvapený.

A myslíš, že Martin měl nějaký scénář nebo to vznikalo za pochodu?
Určitě měl scénář nebo připravenou nějakou osnovu, ale řekl bych, že se dost změnila. Myslím, že ten prvotní nápad, se kterým jsme začali to natáčení už v Bruntále, když jsem tam ještě bydlel u rodičů v roce 2007, byl úplně jiný. Chtěl dělat určitě kratší film, pár zpomalených záběrů a něco okolo. Vše jen z Bruntálu a jeho okolí. Nakonec z toho byla tour po Evropě a soustředil se hlavně na mě.
 
A s tím přišel kdo, natočit záběry v jiných destinacích, než jen u nás?
S tím přišel zase Martin. To byl vlastně podnět pro mě, proč do toho jít a nechat o sobě dělat dokument. Ta nabídka procestovat evropský parky byla velmi lákavá a já vybíral a plánoval nakonec celou tour. On to zastřešil finančně a zorganizoval všechny potřebné věci a já měl dvoutýdenní prázdniny na skateu.

Natáčení mimo ČR trvalo dva týdny?
Myslím, že to byly dva týdny?

To jste jeli v kuse?
V kuse. Což pro mě nebylo úplně ideální a trochu i stresující, protože přijedeš na vybrané místo a měl jsi jen pár hodin na to, abys tam předved pokaždé nějaký triky. Předtím jsi strávil minimálně 6 hodin v autě, vyskočil jsi z něj a hned jsi musel jezdit naplno, něco předvést a hned zase jet dál. Kluci v tom měli dost svých peněz a nemohl jsem si dovolit je zklamat. Třeba tím, že někam přijedeš a nemáš den, aby ti to tam padalo.

Tak to je obdivuhodný, protože těch skateparků tam máte dost. Byli jsme v Německu, Švýcarsku, Itálii a Francii.
Jelo se to v kuse a kecal bych kolik to bylo kilometrů dohromady. Něco kolem pěti tisíc.

Jak to vypadalo? Měli jste sebou nějaký filmařský team?
Jo, Martin měl domluvený studenty, co s ním chodili do jednoho ročníku, prostě kámoši ze školy. Takže s námi jel zvukař, kameraman, který dělal zároveň i technický věci a produkční. Ten zajišťoval jídlo, dobíjení baterií a další potřebný věci. Bylo to pro mě úplně něco jiného, než jet s partou skaterů, protože jsem nemusel nic řešit. Mohl jsem se soustředit pouze na skateboarding. Vylezl jsem z auta, zajezdil jsem a udělal záběry a pak jsem si mohl jít v klidu lehnout třeba zase do auta, který mě odvezlo jinam. Zase jsem vystoupil, zajezdil, dostal večeři atd. Pro mě to mělo díky tomu velkou úroveň. Prostě se o vše postarali, abych já nemusel ničím ztrácet čas a jenom jezdil. O nic jiného jsem se nestaral.

A probíhalo to úplně hladce nebo jste občas narazili na nějaké problémy? Špatný počasí, zavřený skatepark, moc dětí ve skateparku? Nebo cokoliv jiného, co mohlo ovlivnit natáčení v daný den?
Na každém místě bylo něco, co se odchylovalo od té původní představy. Například skatepark ve Stuttgartu byl zavřený od policie a nemohlo se tam jezdit. Kvůli nějakým problémům z dřívějška. V Marseille se nedá vůbec jezdit kvůli tomu, kolik je tam lidí. Tam můžeš přijít ráno nebo večer a furt je tam kotel lidí. Navíc jsou tam osmiletý až devítiletý děti, který diktujou víc než ty, protože to tam maj strašně najeté. V Basileji nám zase nevyšlo počasí a pršelo. I přesto se to všechno nějak obrátilo v dobré. V Basileji jsme například potkali Oliho Buergina a partu, která tam opravovala Black Cross před mistrovstvím Evropy. Mohl ses s nimi seznámit a pobavit. Což mi přišlo super.

A ty lidi, kteří v tom dokumentu mluví, jste potkali náhodou a následně s nimi udělal Martin rozhovor nebo to bylo domluvené?
Tohle je hroznej úlet. Takhle to Martinovi vychází celý život. Jak ho znám, tak nic neřešil dopředu, že by měl úplně všechno promyšlený jasně předem. Pokaždé tedy byla náhoda, že jsem potkal někoho, s kým jsem si skvěle zajezdil, pokecal a ještě to byly nějaké osobnosti. Minimálně evropského skateboardingu. Takže tohle vyšlo opravdu náhodou. Jen s Olim jsme byli domluveni dopředu, protože jsme mu psali, že prší a nemohl by nám poradit něco jiného. On odpověděl, ať počkáme. To oslovení ale taky přišlo až na místě a na základě všech okolností. Ani ta komunikace nebyla jednoduchá. Museli jsme shánět internet a kde se připojit a k tomu hlídat celkový rozpočet. A ten nebyl nijak velký. Žádné restaurace nebo cokoliv jiného nebylo možné. Samotný benzín stál dost, pronájem karavanu pro celou crew taky plus další věci. Tím veškeré věci a průběh nebyl úplně bez starostí.

Jaký byl tvůj dojem z Choose your way, když jsi to viděl poprvé?
Na začátku jsem měl z toho strašný strach, protože jsem nevěděl, jaký to bude. Rozhovory jsme natáčeli v Praze v Kobce, kde jsem bydlel. Pří některých rozhovorech jsem ani nevěděl, že je zapnutá kamera a bavil jsem se o dost osobních věcech a tak jsem měl obavy z reakcí mých rodičů a mého okolí.

A ty těžký období, které tam popisuješ. Prožíváš z nich ještě něco v současné době nebo se to změnilo?
Ten největší problém, kterej mam, tak toho se asi už nikdy nezbavím.

Ten zdravotní?
Jo, s tím jsem měl velký komplikace. Teď o svátcích mě to postihlo znovu, ale v menší míře. Táhne se to teď se mnou pořád. Snažil jsem se tomu přizpůsobit životní styl, pravidelně cvičím, dávám si pozor, abych se nedostal do situací, který mi nesvědčí. Jenže už to tak je a to tělo asi úplně nezvládá. A ten skate rozhodně není bez rizika. Dřív nebo později stejně taková komplikace přijde.

Při sledování dokumentu mě to hodně překvapilo, protože jsem netušil, že to je tak závažné. A vše umocnil asi i rozhovor s tvojí doktorkou. Když o tom mluví někdo sám, tak si to vyslechneš, protože každý má svou zkušenost. Když o tom mluví odborník i s výhledem na budoucnost, začneš to vnímat úplně jinak.
To byl určitě Martinův záměr. Tím, že to studuje, tak zná dobře dramaturgii a chtěl tam dát všechno, aby to do sebe zapadalo a ten děj tě i vtáhl. Já se na druhou stranu necítím jako nějaká oběť. Nepotřebuju soucit. Jenže on mě zná od mala a tím pádem věděl, kam asi může až zajít. Já teď nic nehodlám změnit. Ten skate mám tak rád, že nevím, čím bych vyplnil tu mezeru mimo skate. Nejsem asi dost vyzrálý chodit jen do práce, vydělávat jen a peníze a utrácet je za vybavení bytu nebo jiných věcí. To tě k ničemu nemotivuje.

Od natočení dokumentu jsi ale hodně věcí změnilo? Bydlíš jinde, máš přítelkyni a práci. Ten nový byt a přítelkyně si myslím, že je určitá změna?
To určitě. Ano, bydlím v Karlině. Mám to kousíček na Štvanici. Nebydlím v suterénu, ale bydlím ve čtvrtém patře. Nemám tady plíseň a vlhkost. Pro mě je to krásný byt, ale na způsobu mého myšlení se nic nezměnilo. Z kobky jsem nešel proto, že bych si řekl, to stačilo a už je to tam hnusné. Důvod byli potkani. Myši nám nevadily, ale potkan je už něco jiného. A moje přítelkyně byla náhoda a je skvělá. Ona přijala můj způsob života a tak nějak se vzájemně doplňujeme. Což je super.

V práci stále dělám snowboardy a je to tam dost volný, ale není úplně dobrá doba a už nevyrábíme jako dřív. Tý práce je mnohem míň. Takže možná skončím tak, že mě systém lapí a budu dělat od rána do večera. Každopádně všechny tyhle změny jsou posunem k lepšímu.

Na letošním MČR v bowlu jsi jezdil hodně dobře a umístil ses na pátém místě. Budeš pokračovat v závodech i letos?
No, asi jo. Já to beru trochu jinak. Já to vidím jako příležitost si cestovat a zajezdit si na jiných místech. Loni jsem snad jel jen to MČR, protože nebylo jiný místo, kam bych chtěl jet. Nejezdím závody jen kvůli závodění. Když už tam jedu, tak si chci dobře zajezdit a pobavit se s klukama. Letos připravujeme s klukama vlastní sérii závodů, ale nemělo by to být o závodění, ale setkání. Zatím je vše v přípravě.

Chceš něco vzkázat čtenářům ohledně premiéry Choose your way, kteří mají v plánu přijít?
Tak hlavně bych jim chtěl předem poděkovat, že o to vůbec mají zájem. Doufám taky, že film nikoho neurazí a někomu třeba ukáže cestu, jak se skateboarding taky dá vnímat. Tímto bych chtěl hlavně poděkovat klukům ze Swis shopu, kteří se zásadně postarali o to, aby tyto premiéry vůbec byly. Takže děkuju. Taky tobě za čas a prostor, který jsi mi věnoval pro tento rozhovor.

Taky díky.

Text: Kac

www.skaterock.cz