Rozhovor s Gingerhead: Nezávazný jam a ejhle jaké překvapení!

Jak se kapela Gingerhead dávala dohromady a jak krystalizoval její styl?
Maťo Mišík: Jak to tak už bývá... nezávazný jam a ejhle jaké překvapení, ono nám to funguje. V kapelu jako takovou už jsem ani nedoufal a zaměřoval se spíš na malé projekty. Jít do toho naplno mne přesvědčila až Eliška Pekárek Flaková. Ona je takový můj splněný sen, zpěvačka o které jsem vždy snil. Jako kapela jsme zatím mladý organismus, který se vyvíjí. Zkoušíme kde nám je dobře všem a kde už to jako celek nefunguje. Náš styl je něco, co je nyní v pohybu.

Na kterých hudebních vzorech se shodnete a na kterých třeba ne?
Eliška: Řekla bych, že nikdo z nás není zaškatulkovaný a dokáže poslouchat jakýkoli styl, pokud mu ta muzika je jeho způsobem blízká. Napříč kapelou je to pak tak, že každému se líbí alespoň něco z toho, co poslouchají ti ostatní. Nic si nevnucujeme a rychle vycítíme, když to ostatním už nesedí.  
Maťo: Je fakt zábava pozorovat situace, kdy například Luboš řekne „To zní jako The Police“, a Eliška vůbec netuší co je to za kapelu. Ten generační rozdíl nám přináší velkou pestrost vlivů a jeden druhého příjemně obohacujeme. Kdybych měl jmenovat kapely, kde se shodneme tak jsou to třeba zmínění The Police, Red Hot Chili Peppers, Lenny Kravitz, Sting, Biffy Clyro, Alice in Chains, U2, Faith No More, Garbage, John Mayer, Led Zeppelin, Jimi Hendrix, Cream, Prince, P!nk...

Vydáváte debutové EP - čím je zajímavé, co nám k němu řeknete?
Maťo: EP bude mít dvě části. Ta první budou věci co jsme nahráli klasickou cestou, tedy pěkně po jednotlivých nástrojích v klidu domácího studia. Na jaře jsme vypustili první singl Holy Ground, který na EP doplní ještě další 3 písně. Druhou částí je takový speciální bonus "Live in Studio". Zavřeli jsme se na jeden den do velkého studia a nahráli několik našich novějších věcí zcela naživo. Tedy bez střihů, dotáček a podobných studiových fíglů. Chtěli jsme zachytit tu energii, co zažíváme při koncertech nebo ve zkušebně. Dokonce jsme zvládli dokončit i naší první píseň v češtině. Psát v češtině je pro nás velká výzva, ale zatím to jde dost ztuha. Navíc jsme to celé natáčeli na několik kamer, takže fanoušci se mají v průběhu roku na co těšit.

Běží vám kampaň na Hithitu. Píše se, že půjde o album, ale jinde zase, že EP... tak co to bude, kolik skladeb, jaké jsou?
Maťo: Je to tak, na Hithitu se nyní snažíme vybrat finance na dotažení celého vydání. Samozřejmě, že nám finanční podpora pomůže to celé udělat líp, ale hodně nás lákalo si to prostě zkusit a zatím se teda celkem bavíme. Tento náš debut je spíš takové maxi-EP. Pro digitální release to budou čtyři věci + dvě z "Live in Studio" session jako bonus. A na CD verzi jsme dali o jednu věc navíc, ať lidi co si ho koupí, mají krom pěkného obalu i nějaký ten extra bonus.

Jaký máte názor na crowdfunding obecně? Přispíváte taky?
Maťo: Vlastně mne překvapuje, kolik lidí s tím u nás má problém. Já vidím crowdfunding jako vkusný nástroj pro realizaci projektů, které by jinak bylo dost složité, někdy i nemožné realizovat. Je to opravdu jen o tom, zda máte co nabídnout a na kreativitě a šikovnosti tvůrce. Před časem jsem zrovna přispěl na vznik hry Armikrog, pokračování jedné z mých nejoblíbenějších počítačových her The Neverhood.

Ví se, že jste ve studiu natočili 360° stupňové video. Jak vás tato nová technologie baví, co jiného 360° jste třeba viděli?
Maťo: Měli jsme štěstí, že náš kamarád Pavel Brůček je zrovna v týmu lidí, co se snaží tento fenomén podchytit v začátcích a kameru do studia přinesl. Dokonce jsme prý asi dvacátá kapela na světě co má 360° video! :) Baví mne ta interaktivita diváka a dávám tomu celkem pozitivní budoucnost.
Eliška: Já viděla poprvé video od kapely Foals - Mountain At My Gates a úplně jsem u toho skákala radostí. Všechno se vyvíjí a jsem ráda, že se o videoklipech začalo uvažovat tímhle směrem. Vždycky na tom videu najdete něco nového, co jste před tím neviděli.

Už 1. října budete mít křest, co na něm chystáte?
Maťo: Bude to především takové naše první oficiální představení v Praze. Malostranská Beseda je klub, ve kterém jsem vyrůstal a kam jsem chodil sbírat první muzikantské zkušenosti na koncerty mého táty. Takže to bude spíš večírek pro naše přátele a blízké a oslava toho, že jsme udělali jako kapela náš první významný krůček.

Gingerhead mají ošéfované všechny sociální sítě včetně Instagramu, co pro vás sítě znamenají?
Eliška: Je to snadný a rychlý přístup ke světu. Všechno tam má neuvěřitelný spád. V dnešní době je to například pro velké značky i takové on-line call centrum s tím rozdílem, že celou komunikaci může vidět kdo chce. Ošemetné na tom pak je, že když si to jednou pokazíte přes sociální sítě, je těžké to napravovat. A věřte, že stačí málo a všechno je špatně. Chyby se šíří rychleji než úspěchy. Je to tedy na první pohled jednoduché, ale aby to bylo pro lidi super a dávalo to smysl, musí za tím být vždy obrovský kus práce, uvažování a otevřené srdce. Pak je to skvělý nástroj pro komunikaci.

Maťo, máš aktuálně nějaké výtvarné aktivity?
Maťo: Neustále! Myslím, že pro lidi může být např. zajímavá má spolupráce s Kirkem Hammettem z Metallicy. Před časem založil malou firmu KHDK na kytarové pedály a díky mému kamarádovi Antonínu Salvovi pro ně nyní vytvářím kompletní vizuální identitu (grafiku, videa atp.). Takže takový splněný sen kytaristy/výtvarníka. Hodně mých prací si lidi můžou prohlédnout na mém webu matomisik.cz.

Co dovolená, jak trávíte svoje volno?
Maťo: Každý po svém, ale většinou to je příroda. Vlastík s Tomášem křižují českou krajinu na svých motorkách, my ostatní chodíme po svých nebo na kolech. Já jsem se zrovna vrátil z lezení po ferratech rakouských alp, což mne totálně nabíjí.

Co děláte proti šedi?
Eliška: Mám lásku, štěstí, přátelství a dělám muziku, která je jedna velká radost. Tohle všechno je můj boj proti šedi.
Maťo: Hmm... snažím se věnovat větší pozornost věcem, které mne nabíjejí a inspirují a nevšímat si tolik věcí, co dělají opak. Jo a taky piju hodně zeleného čaje!