Rozhovor s Andreou Stuart, zpěvačkou kapely Alvik

Kosmopolitní nu-jazzová kapela Alvik patří mezi nejzajímavější uskupení objevující se na české hudební scéně. Alvik propojuje jazzové postupy se soulem i elektronikou. Křest jejich třetí desky Your Name Here proběhne 6. listopadu v Paláci Akropolis. Stěžejním poznávacím znamením hudby Alviku je jedinečný vokál zpěvačky Andrey Stuart, s níž vám nyní přinášíme rozhovor.

Třetí album kapely Alvik je tady. Doznala sestava nějakých změn nebo vše zůstává při starém? Kde se album nahrávalo?
Sestava Alviku se v podstatě za osm let nezměnila: Anya - zpěv, Mishan – bicí a produkce, Petr Tichý – kontrabas, Bharata Rajnošek – dechy a Audun Nedrelid – klávesy a syntezátory. Nahrávání nové desky se účastnilo několik hostů. Na její křest s námi bude hrát v Akropoli náš kamarád kytarista Honza Martínek, jelikož kytara se na novém albu objevuje hned v několika skladbách. Your Name Here se celé natáčelo v Mishanově domácím studiu Little M, s výjimkou bicích, které se nahrály ve studiu  Sono. Mishanovo studio je v centru, což je skvělé, protože cestou tam nepoztrácím energii a nápady, které hned za mikrofonem můžu realizovat. Vokály jsme dolaďovali během roku, postupovali jsme pěkně v klidu a měli jsme dostatek času si ujasnit, kam chceme, aby se album po obsahové i zvukové stránce ubíralo.

Souhlasíte s tím, že v porovnání se dvěma předešlými alby nyní oslovujete širší publikum? Snažíte se strhnout nálepku jazzové kapely nebo jde zkrátka o přirozený vývoj?
Život jde dál a zvuk formují nové zkušenosti i to, jak se vyvíjí náš vkus. Přitom si pořád zachováváme vlastní styl snad právě proto, že všichni pocházíme z jiného hudebního prostředí – Petr a Bharata jsou vynikající jazzoví muzikanti, Audun vychází spíš z rocku, já zase z folku a popu a Mishan, který mezitím co do produkce neuvěřitelně pokročil, poslouchá moderní soul a r&b. Naše tvorba si uchovává pro Alvik charakteristický rys, který je průsečíkem odlišného hudebního zázemí každého z nás. Jsme přesvědčeni, že se ubíráme správným směrem.

Složité rytmické vzorce na Breathing Geometry a Forms Apart jakoby ustoupily jasným písňovým strukturám nového alba. Doma už se vám na gramofonech asi jazzové desky netočí. Jaké hudbě dnes dáváte přednost?
Popravdě já jsem byla spíš fanouškem folk popu a teď ve Francii trávím hodně času poslechem rádia, které hraje francouzskou klasiku. A když už mi to leze na nervy, tak si pouštím nějaké temné experimentální podivnosti, krautrock nebo různé neznámé osmdesátkové italské popové kapely. Jelikož alba Alviku vznikají celou věčnost, semínka materiálu z nové desky byla zasazena krátce po vydání předchozího alba Forms Apart, takže Your Name Here zrovna neodráží to, co poslouchám právě teď.

Poodhalíte trochu tvůrčí proces v kapele? Kdo tedy skládá? Prvotní nápady vznikají s kytarou nebo klavírem? Nebo jen tak za prozpěvování? A Anyo, cvičíš si v Paříži hlasivky?
Některé z písní na albu jsou výsledkem nástřelů, které mě napadaly za lehce ovíněných nocí v Paříži. Zůstávala jsem dlouho vzhůru a skládala. Otevřu si Pro Tools a natáhnu si do nich jednotlivé stopy – kytaru, basu, ukulele, zpěv i laciné osmdesátkové klávesy od mého dědy. Za perkuse mi poslouží lahve nebo deska stolu. Mezitím Mishan kutí vlastní demosnímky u sebe ve studiu, kde má spoustu nástrojů. Pak mi pošle první hudební skicy, obsahující melodie zahrané na kytaru nebo klavír – občas doplněné jednoduchou rytmikou. Nástřely si vyměníme, on k těm mým přidá bicí, vytvoří základní strukturu a já zase na oplátku ty jeho nahrávky rozstříhám, přearanžuju, přidám vokál a případně pozměním podle potřeby strukturu. Znovu si přepošleme soubory, diskutujeme o změnách a postoupíme do druhé vývojové fáze. Když do celého procesu vstupují zbylí tři členové, které Mishan vtahuje do právě se rodící kompozice, je už konec na obzoru. To už posloucháme a zapracováváme dle potřeby jednotlivé party do nahrávky.

Nové album bude k mání v podobě digitálního downloadu a jako vinyl. Znamená to, že CD je pro vás jednou pro vždy mrtvým formátem? Jak jsou spolu ve vašem případě provázány nahrávka a koncert?

Myslím si, že nosič CD je již přežitek, stejně jako svého času audio kazeta. Právě proto jsme se rozhodli pro digitální vydání, zároveň jsme milovníci vinylů, takže to byla zcela logická volba. Měli jsme ale strach, že si lidé nebudou chtít kupovat nehmotnou věc - mp3, tak jsme se rozhodli vyrobit CD bez CD, aby si naši posluchači mohli ponechat jakousi hmotnou památku.

Jaký vydavatel stojí za novou deskou? Plánujete koncertní turné?
Album vyšlo u Little m, což je Mishanův nezávislý label, který vydal i předchozí velkou desku a EP. V České republice jsme v péči tour managera, takže podzim strávíme v koncertních přípravách, abychom se na sklonku zimy vydali na cestu! Tentokrát turné proběhne na přelomu ledna a února příštího roku.

Zpěvačka Andrea Stuart alias „Anya“ již od dětství zpívá v různých hudebních projektech – počínaje lidovou hudbou, přes pop, až k punku. Před dvanácti lety opustila svoje rodné USA a přesídlila do Prahy. Posledních osm let žije v Paříži, kde pracuje ve filmovém a reklamním průmyslu jako režisérka a střihačka.