Rozhovor: Roman Odjinud, festival Alternativa

Festival Alternativa 2016 se letos koná už počtyřiadvacáté. Letošní ročník dostal podtitul Festival hutné hudby. Oproti minulým ročníkům se letos objevují i řekněme mladší směry hudby a další dramaturgické posuny. Povídali jsme si o tom s chlapíkem, který změny vyvolal.
 

Dramaturgie Alternativy se letos oproti minulým letům hodně rozpřáhla - co za změnou stojí?
Velký podíl na tom má rozšíření dramaturgického týmu a větší otevřenost ke spolupráci s malými nezávislými promotéry. Chceme jasně ukázat, že alternativa není hudební žánr, vnímáme jí spíš jakousi „autenticitu“ a hledání nového zvuku a nových způsobů sdělení. Jednotlivé večery jsou vlastně celkem dramaturgicky sevřené, doufáme, že se ale díky jejich spojení do festivalu podaří vytrhnout návštěvníky z té jejich „žánrové škatulky“ a že se přijdou podívat na více večerů a objeví něco netušeného.
 
Jak vnímáte historii festivalu Alternativa?
 
Mohl bych vyjmenovat spoustu skvělých nejenom hudebních projektů, které Alternativa představila, ale to možná není ta největší stop, kterou festival zanechal. Při organizaci festivalu jsem narazil, i na místech kde bych to nečekal, na spoustu vstřícných lidí, kteří Alternativu znali, nebo se na ní sami v minulosti podíleli. Někteří dokonce přiznali, že Alternativa jim ukázala, že lze dělat menšinovou kulturu a dodala jim odvahu pořádat vlastní akce. A to nás opravdu těší.

Co chcete festivalu přidat z oblastí, které jsou v letošní dramaturgii nové?
 
Letošní ročník je možná historicky žánrově nejrozmanitější, ale vlastně se zde neobjevuje nic radikálně nového, co by na Alternativě v jejích předchozích 23 ročnících nezaznělo. Možná s výjimkou večera v divadle Ponec, kde zahrají Celeste, Dirge a Esazlesa. Metal byl přeci jen dlouho pro spoustu příznivců Alternativy když ne sprosté, tak alespoň hodně neslušné slovo. Pestrost letošního ročníku odráží náš pocit, že alternativa není jen akademické freejazzové experimentování.
 

Pokud bychom si měli poslechnout jediné jméno festivalu, které by to mělo být?
 
Supersilent. Je to asi jediná kapela, na které se shodne skutečně celý tým a kterou se snažíme dostat na festival již několik let.

Jaká je vize Unijazzu a Alternativy do dalších let?
 
Stále vidět smysl za tím co děláme, mít dostatek sebereflexe a nezůstávat ve vyjetých kolejích.
Pro příští ročník Alternativy chceme určitě ještě víc zapracovat na uměleckém pojetí prostor, kde se bude festival odehrávat. Ideálně najít objekt, kde se běžně nehraje a na pár dní ho „zabydlet“.