Jan a Jakub, podještědští kreativci, nerozlučná dvojka, milovníci Jizerských hor a v neposlední řadě kreativní studio SKUBB. Pod pojmem SKUBB. se skrývá umělecké studio, které bylo založeno Janem Salanským a Jakubem Neufussem. Ti tvoří svá díla na pomezí koncepčního designu a užitého umění. Za kolekci Jizerský šperk byli kluci mimo jiné v letošním roce nominování na ceny Czech Grand Design jako objev roku. Rozhovor o lásce k horám, tradičním materiálům, designu, crowdfundingové kampani na Hithitu a také o tom, proč si říkají dělníci moderní doby.
Kluci, sami sebe označujete za dělníky moderní doby. Co si pod tím pojmem máme představit?
Asi hlavním důvodem je to, že děláme. Děláme věci od grafiky, přes šperk, design na zakázku či vlastní tvorbu nebo realizujeme interiéry. To vše se snažíme zasadit do moderní doby, aby byla myšlenka ukotvena ve správném kontextu. Proto dělníci moderní doby.
Pracujete s tradičními materiály, jakými jsou sklo či dřevo. Právě tyto materiály jste využili ve vaší kolekci šperků Jizersky, která byla nominovaná v kategorii Objev roku cen Czech Grand Design 2016. Využité materiály pocházejí výhradně z Jizerských hor. Čím vás právě ony přitahují?
Nemusíme pro ně jezdit moc daleko, to je důvod první. Druhý je ten, že nám přijde rozumné pracovat s tím, co máme zrovna pod rukama. Zachováváme tak identitu produktu, odkud pochází.
První kolekce šperků Jizersky symbolizovala uvízlé kapky horské rosy v dřevinách, následovala druhá kolekce s názvem Palette, zatím poslední kolekcí je Artefakt, která zobrazuje symbiózu mezi lidmi a přírodou. Budete kolekce Jizersky dále rozšiřovat?
V kolekcích budeme určitě pokračovat i nadále. Výhodou dřeva je to, že s ním jdou dělat nevídané věci a jednotlivé kusy vás navedou, jak s nimi pracovat. Naše představa o další kolekci je zaměřit se na velké solitéry do interiérů hotelů nebo residencí. Současně pracujeme také na špercích na zakázku.
V brzké době však vzejde na povrch dosud nezveřejněná kolekce jizerských nožů. Určitě bude stát za to.
Součástí první kolekce Jizersky byla i dřevěná hůl Sahoj. Proč jste se rozhodli právě pro tento předmět a má Sahoj již svého majitele?
Přijde nám zajímavá představa chodit po městě s takovýmto druhem módního doplňku. Dříve to byla samozřejmost, dnes hole nosí zpravidla jen lidé s určitým handicapem. Takovou hůl si člověk může vzít třeba k ohni a vyprávět svým dětem dávné příběhy nebo ji mít po boku při jiné významné události.
Majitele zatím nemá. Rádi bychom ji udali ve filmové branži, tam by jí to slušelo. Lidé si ji však mohou pořídit za příspěvek v našem projektu na Hithitu.
Kdo nejčastěji si vaše díla kupuje?
Máme tři druhy zákazníků: první je žena přes 35 let, která se ráda fajnově obléká, je trendy a u našich produktů se rozplývá. Bohužel si ale nikdy žádný nekoupí. Další jsou lidé, kteří ze zeptají po mailu na cenu a už se raději neozvou. A poslední zákazníci, kterých není moc, jsou individuality, které naše práce oslovila natolik, že nám pošlou peníze ještě dříve, než šperk nebo jiný předmět mají vůbec doma.
Náš první šperk si koupila starší dáma, která nám šperk zaplatila, ale stále ho máme u nás v ateliéru. Už jsou to dva roky. Prý hodně cestuje. Šperk zatím uchováme v Libereckém Muzeu.
Vytvořili jste také úspěšnou kolekci nábytku Papermash, součástí materiálu je i káva. Plánujete nábytek vystavit kromě kavárny v Liberci i v kavárnách v jiným městech?
Celou kolekci jsme před několika týdny odvezli do londýnské galerie Mint, která se zaměřuje na prodej autorského designu a tak doufáme, že si najde svého majitele. V Čechách je složité, aby se takovýto kus nábytku prodal a tak se snažíme expandovat. Kolekce bude tedy k vidění v Londýně a bude součástí i London design festivalu.
V současné době máte projekt „Budujeme SKUBB“ na crowdfundingovém portálu Hithit, kde se snažíte získat finance na vybavení vaší dílny v libereckém pivovaru. Proč jste se rozhodli jít cestou crowdfundingu a jaké odměny máte pro přispěvovatele připraveny?
K naší práci je zapotřebí přesných a kvalitních nástrojů, které v tuto chvíli nemáme. Pracujeme s tím, co jsme po dobu našich životů nastřádali. Tyto nástroje je nutné vyměnit. Záměr je jasný: získat finanční prostředky k tomu, abychom mohli pokračovat v tom, co děláme, dělat to lépe a posunout hranice o kus dál. Odměny jsme pojmuli jako takové hodnosti. Můžete být „Papírákem“ a získat certifikát nebo například „Ležákem“ a vlastnit mísu + litr ležáku. Odměny pak narůstají spolu s cenou. Dostáváme se k příspěvkům pro „Profíky“, kdy vám navrhneme a vytvoříme lampu přímo do vašeho bytu nebo mísu z pálené hlíny na míru. Možná se najdou i „Mistři“, co si odnesou originální autorská díla. A opravdu nás zajímá, zda se najde „Mistr světa amoleta“, který si za příspěvek 179 000,- odnese opravdu jmění.
Jak vnímáte současnou designérskou scénu v České republice? Kdo ze současných tvůrců vás baví?
V České republice je určitě spousta šikovných a originálních tvůrců. Vnímáme velký posun české scény v tom, že vkládají do předmětů kontextuální význam. Je to vidět zejména u produktů skleněných nebo porcelánových. Méně se tento fenomén pak objevuje u nábytku nebo jiných interiérových doplňků. Nám je asi nejbližší práce Jakuba Berdycha a studia Qubus nebo komplexní práce kluků ze studia Deform. O kousek dál na východ (Slovensko) je pak vidět zajímavá práce studia Mejd. My se snažíme pohybovat na hranici ArtDesignu, který má velkou základnu v Nizozemsku. Snad se to bude brzy prodávat i tady v Čechách.
Co nového chystáte? Budeme vás moci vidět někde naživo?
V další sezóně bychom rádi rozšířili portfolio o další kusy skleněných produktů či objektů, které nás stále víc přitahují. Chceme navázat také na kolekci nábytku Papermash Coffee Set, která se, jak už jsme zmiňovali, objeví na londýnském Design Festivalu. Nově máme možnost pracovat s dalšími přírodními materiály, jako je například čedič nebo pískovec. Uvidíme, kam nás tyto cesty dovedou. K vidění bude od příštího týdne dokončený pokoj v Grand hotelu Imperiál nebo budeme připravovat výstavu fashion boutique Navarila, která bude součástí Designbloku.
Co vás inspiruje, nabíjí?
Jan: Inspirují mě životní situace a souvislosti. Místo, kde se zrovna nacházím, zkušenosti, příběhy lidí nebo lidé samotní a v současné době především můj syn. Nabíjí mě moje okolí, rodina, přátelé, les, muzika a krása.
Jakub: Nerad bych se opakoval, ale jsme kolegové a ty zájmy jsou podobné. Inspiruje mě sám život a nabíjí mě dobře odvedená práce.
Jaké hory kromě těch Jizerských máte rádi?
Máme rádi asi všechny hory. Je v nich neuvěřitelná síla, která nás nepřestává fascinovat. Když se sejde čas a finance, tak si rádi vyrážíme do Alp pořádně zajezdit v prašanu. To nás nabíjí asi ze všeho nejvíce. Kopec, sníh, čistá hlava. Až budeme velký, tak pojedeme jezdit do Japonska a Kanady a tam chceme zároveň i tvořit.
Když nejste ve svém ateliéru v libereckém pivovaru, co rádi děláte?
Jan: Ze mě se stal takový rodinný typ. Je to skvělá terapie života v kontrastu s tím, co dělám. Jinak mě baví hraní v kapele. Hraju na kytaru. To dává zase jiný pohled na věc. Dále pak samozřejmě snowboarding, což je životní styl, anebo hokej, u kterého jsem vyrostl.
Jakub: Spoustu věcí. Já rád ležím a spím. Prkno, prašan a hory to je vášeň. Když člověk projíždí zasněženou krajinou, kde nikdo není, jste tam první…To je ten pocit, pro který se vždy rád vrátím. Určitě také má slečna. To je to nejlepší, co mě potkalo. Rád jezdím do Hradce za svými rodiči a přáteli, které vidím již dost sporadicky. A taky rád vařím.