Richter & syn: Stále mezi

Kdybychom chtěli onálepkovat spojení Pavla Richtera, zásadní postavy české hudební alternativy, a jeho syna Jonáše, fotografa a vizuálního umělce, kteří společně tvoří projekt Richter & syn, bylo by asi nejvhodnější označení experimentální alternativní elektronika. Všechna tři slova zvlášť by pak v podstatě byla i nejlepším vystižením celého projektu, protože právě slova experiment, alternativa a elektronika svým obsahem ztělesňují jejich hudební tvorbu. Jeden z nejtalentovanějších tuzemských kytaristů na poli hudebního experimentu Pavel Richter (1956) prošel desetiletími a desítkami autorských projektů až k současné poloze dvougeneračního spojení se synem Jonášem (1983), kterou je zvukový amalgam ambientu, experimentálního rocku, elektronických ruchů a niterně zacyklené repetice.

Loni v létě vyšlo u vydavatelství Polí5 jejich třetí studiové album, projekt pravidelně obráží alternativní hudební přehlídky a komorní hudební scény a ve středu 14. ledna zahraje v dejvické kavárně Už jsme doma. Máme pro vás rozhovor.
 
 
 
 
Kdybyste měli vaši hudbu sami představit?
Pavel: Vzhledem k tomu, že jsme oba tzv. self-made mani, autodidakti, tak je hudba, kterou děláme, vlastně takový proces, kdy se posluchač postupně stává muzikantem.
Posluchač se vyvíjel tak, že se nespokojil jenom s mainstreamem, a měl to štěstí, že se k němu dostávaly nové věci, nová hudba. Být autodidaktem je ale zároveň strašlivá ztráta času, protože to, co bych se naučil za pár měsíců na nějaké škole, jsem se učil léta. Je to vlastně takový přirozený vnitřní vývoj, pracuješ s vlivy, které vychází zevnitř. Když se něco naučíš ve škole, tak dostáváš intelektuální informace zvenčí, kdežto tohle je takový pravdivější, naivnější, pomalejší a často se vynalézají včely a trakaře.
 
Jonáš: Ta vlastní cesta tě dovede jinam, než když tě po ni někdo vede, často pak můžeš skončit tak trochu osamocený. U mě je to tak, že třeba ke svojí vizuálně umělecký činnosti tím, že to studuju, mám takovej racionálnější vztah. Hudbu oproti tomu dělám úplně intuitivně. To je ještě umocněné tím, že je Pavel můj otec a od malička jsem s ním vyrůstal v jednom prostředí, kde hudba hrála - celý můj život poslouchám většinu hudby co on, takže je pak samozřejmě naše komunikace ve spolupráci rychlejší a spoustu věcí si nemusíme vysvětlovat, což jsem zatím s nikým jiným v takovéhle míře nezažil. Ale na druhou stranu je to někdy samozřejmě složitý, tyhle rodinný podniky.
 
Pavel: Na naší tvorbu platí úsloví, že to je stále mezi. V každým žánru, kterej jsme dělali, jsme byli vždycky mezi těmi pomyslnými krajními body.
 
Pro vaši hudební tvorbu je typické experimentování s elektronikou. Jaký máte k elektronickému vytváření hudby vztah?
Pavel: S elektronikou se pracovalo pořád, už od osmdesátých let se používaly magnetofonové smyčky, synťáčky typu Casio SK 1 se samplováním, vyráběly se vlastní nástroje, ať už akustické nebo elektronické. Takové přirozené experimentování.
Práce s elektronikou je částečně východisko z nouze, ale protože mi jde hlavně o audiovýsledek, tak to nějak zásadně eticky neřeším. Elektroniku používáme, protože práce je pak snazší, nahrazuje „klasické“ nástroje, odpadají problémy s hlukem a v neposlední řadě taky s lidmi, co si budem povídat. Ale vedle toho existuje taky hudba, která se jinak vytvářet nedá a ta v naší tvorbě převažuje. Jak jsem samouk muzikant, tak jsem i samouk technik, všechny přístroje používám po svém, návody moc nečtu, mnohdy je využití jenom na 50 procent, ale vzniká tím opět taková vlastní cesta.
 
Jonáš: Firma Richter & syn pěstuje tradici snahy vzbouřit se programu blackboxu, kterým každej software nebo přístroj je. Pavel k tomu došel asi hlavně tím, že byl línej číst návody, a já si potom přečetl u Vilema Flussera, že je to vlastně správná cesta. Ale samozřejmě  ta naše „revoluce“ má svoje meze a vývojáři např. programu Ableton, v kterým nejvíc pracuju, jsou pro mě dneska v jistým slova smyslu vlastně spolutvůrci hudby. Člověk s nima vede tím používáním takovej dialog. Často je to spíš hádka.
 
Pavle, můžeš něco říct o svých hudebních začátcích a kde se vzal tvůj experimentální vztah k hudbě?
Pavel: Začátky, resp. hlavní část mojí činnosti, byla za socialismu a paradoxně to, že se toho moc nemohlo a kontakt s hudbou a nejenom hudbou z venku byl hodně omezený, vedlo k tomu, že všechno dostávalo úplně jiné proporce. Například to, že tady skoro nikdo neuměl pořádně anglicky, tak jsme v hudbě víceméně ignorovali texty. Asi podobně jako většina posluchačů italské opery. Tenhle tak trochu primitivní přístup vedl k tomu, že jsme se soustřeďovali převážně jenom na hudbu. Měl jsem štěstí, že jsem se setkal s lidmi, kteří tohle vnímali podobně a tak vznikala hudba, která byla na české poměry rozhodně originální.
Velký zlom, přišel s objevením lehkých drog, resp. marihuany. Byla to základní proměna vnímání hudby. Takovéto rozšíření vědomí, říkali jsme, že hudba je "jako když sprchne". A začalo se to najednou víc ubírat takovým duchovnějším směrem, i když to rozhodně nemělo žádný esoterický podtext. To, jak se člověk nořil do hlubin, se samozřejmě odráželo i v naší tvorbě. Hudba přestala být zábava, začala to být vyšší zábava. Je potřeba dodat, že vždy to byla velká zábava a hodně sebeironující legrace. Trávu ale mělo jen pár lidí, ze začátku to byly takové umělecko-psychologické seance (smích), naladily se nástroje, připravily se výtvarný potřeby, zapnul magnetofon… Výsledky se pak zpětně vyhodnocovali a často z toho vznikly věci, které se i dále použily. A po téhle cestě, která se tím otevřela, se ubírám stále, i když marihuana už je léta minulostí.
 
V Kmenech 0 je s tebou krátký rozhovor v kapitole Alternativa a celý text kapitoly se vůbec zajímavě vymezuje vůči Undergroundu. Můžeš to nějak přiblížit?
Pavel: Rozdíl mezi alternativní scénou a undergroundem má pro mě několik určujících bodů - alternativci byly jednak takoví mladší bratři undergroundů, bylo to, řekl bych, důležitých cca 10 let. Takže ty kořeny byly trochu rozdílné. Druhá věc – tvorba Plastiků a androše se ke mě vůbec nedostala. Plastiky jsem slyšel poprvé snad až v osmdesátém roce a bylo to pro mě velké zklamání. My jsme se v té době věnovali úplně jiným věcem, které pro nás byly úžasné a zásadní a underground mi přišel jako taková do sebe uzavřená, nevyvíjející se scéna. Teď mám na mysli především hudbu, ty perzekuce a kriminály byly samozřejmě příšerné. Ale to ignorování bylo myslím oboustranné.
Třetí věc pak je, že tvorba alternativy byla příznačná hledáním a neustálým vývojem v hudbě. No a v neposlední řadě tady byl ten rozpor alkohol vs. tráva.
 
Jonáš: (kašle)
 
Loni v létě vyšla vaše druhá deska u polí5, velmi pozitivně přijatá kritikou. Co deska znamená v hudebním vývoji Richter & syn?
Pavel: Je to takové shrnutí všech žánrových směrů, kterými jsme za poslední léta prošli, od určité rockové formy po závěrečné elektronické ruchy, čímž se uzavírá určitá kapitola a otevírá se cesta pro objevování dalších poloh.
Jonáš: (kašle)
 
 
Hrajete většinou za komorních podmínek, ať už v Rybě naruby, v Café v lese, na festivalu nepopulární hudby Eurotrialog, nebo teď 14. ledna v kavárně Už jsme doma. Jaký máte jako tvůrci časově i posluchačsky náročné hudby vztah k publiku?
Pavel: Každý muzikant má rád, když mu plný sál tleská, ale člověk se tím zase nemůže nechat nějak příliš ovlivňovat, protože je to trošku zrádné. Máme rádi to publikum, kterému se líbí hudba, kterou hrajeme. Naše současná pozice je takové “out of time”. A není mnoho lidí, co by chtěli jít na koncert a hodinu skutečně poslouchathudbu.
 
Jonáš: Tak my hrajem především tam, kde nás pozvou. Mě koncerty osobně docela bavej a vůbec mi nevadí hrát třeba pro deset lidí. Ono je to živý hraní přínosný už jen pro tu hudbu samotnou. Věci z desek hrajem na koncertech minimálně rok před tím, než to vydáme, a je to myslím ku prospěchu věci. A obecně ke vztahu k publiku…. U elektronické hudby je někdy trochu problém, že se vytrácí ten performativní prvek, protože souvislost mezi tím, co člověk na podiu dělá a co se ozývá z beden, nemusí bejt vždycky tak jasná jako u hráčů na klasický nástroje. Většinu návštěvníků našich koncertů ale znám naštěstí (bohužel) osobně, takže jim to můžu v případě zájmu vysvětlit (smích).  Ale jinak ta hudba je asi opravdu vhodnější k nějakýmu soustředěnějšímu poslechu a dneska nevíš, kdo tě poslouchá na soundcloudu a na bandcampu a jak to vnímá. Takže je pak vlastně těžký se k otázce publika vyjadřovat.
 
Pavel: Zajímavé bylo, že když jsme hráli v zahraničí, tak byl ohlas vždycky velmi kladný, zatímco tady posluchače spíš sháníme. Za socialismu bylo na koncertech plno, což bylo dáno tím, že hlad po jakékoliv jiné hudbě byl tak veliký, že se tam sešli všichni lidi, které spojovalo to "ne". Dneska nehledáme lidi, kteří říkají ne, ale kteří říkají ano. A těch je samozřejmě mnohem míň. Já mám teď radši pár poslouchajících, než plný sál žvanících. Hlavní směr naší práce je ale v nahrávání a vydávání na vlastní značce RICHTIGMUSIC nebo u vydavatelství polí5, což je u nás snad jediné vydavatelství, které se touhle hudbou zabývá. 
 
Jak vnímáte současný stav hudebního světa - přehršel hudby, neomezené možnosti vydávání, poslouchání?
Jonáš: Trend, že se díky technologiím skoro smazala hranice mezi producenty a konzumenty obsahu, není jen v hudbě a má to samozřejmě mimo jiný za následek, že je teď obsahu hodně. Zvyšuje se tím tlak hlavně na kulturology a hudební redakce, já osobně nejsem nijak ve stresu, že neuslyším všechno a pořád poznám, co se mi líbí. Mám pár časopisů, rádio pořadů, blogů, kde ten research udělaj za vás, ale podle toho se taky orientovat moc nejde. Jako interpretům nám samozřejmě dostupnost hudby dělá radost a nekazí žádnej bussiness model.
 
Pavel: Jak jsem říkal, hudba by měla mít duchovnější rozměr. Hudba vždycky byla duchovní záležitost, spirituální. Že v současnosti vzniká spousta experimentální hudby, v pořádku, ale pokud tam chybí, že mě to někam dovede…To pak vypínám televizi se slovy – „to byla zase blbost“.
Jonáš: (kašle)
 
http://poli5.bandcamp.com/album/dna - Aktuální deska

http://poli5.bandcamp.com/album/nanebevzeti-anezky-marie-snezne - Deska předtím

https://soundcloud.com/richtigmusic

https://soundcloud.com/pavel-richter

https://www.facebook.com/richtigmusic