Reportáž ze znojemského vinobraní: V burčáku je pravda

Kde se víno pije, tam se dobře žije.

Největší oslavy vína a burčáku v České republice přilákaly do Znojma tisíce návštěvníků (organizátoři se ohánějí číslem 77 000).

Pořádat vinobraní je dost ošemetná věc, dramaturgicky takřka „nezacílitelná", v Čechách, na Moravě a ve Slezsku totiž chlastají všichni napříč věkovým, politickým, intelektuálním i sexuálním spektrem.

Tomu odpovídal i široký záběr doprovodného programového mišmaše. Vedle koncertních bizarností (Markéta Konvičková s doprovodnou kapelou a krásným pozadím, znudění a nudící Buty, slovenští No Name) tak probíhaly historické show, městem kráčel tradiční průvod krále Jana Lucemburského (400 lidí, 30 koní, zdobené vozy), v mázhauzech hráli na kytary jak nadšenci z lidu, tak regionální skupiny a na každém metru se naléval burčák (letos opět nejlepší Lechovické sklepy).
 
A o tom je vlastně celé znojemské vinobraní – každý si totiž může vybrat, jak ho stráví: s klobásou a pivem v ruce na koncertě Anety Langerové, se skleničkou výborného bílého na znojemských hradbách, v mázhauzu na žúru s opilými Moraváky, v klubu s panákem rumu a DJem, co miluje Rihannu, nebo na terásce s partou studentů, co si krátí chvíli harmonikou a zpívají Trabandy a moravské lidové.

Znojemské vinobraní zůstává navzdory drobným výstřednostem (Markéta Konvičková, No Name) věrné svému přízvisku „historické“ a je naštěstí pořád o tom hlavním – o dobrém víně a lidech, kterým stačí k zábavě sklenička burčáku a kytara. Na Moravě je prostě hezky.