Reportáž: Vedro v Boskovicích

České open air festivaly letos zatím spojují dvě věci – slušný zájem publika a jen obtížně snesitelné vedro. To se ovšem jinak prožívá na městském betonu a jinak ve stínu stromů přírodních amfiteátrů.
 
Zatímco řada pořadatelů velkých festivalů ve zdejších krajích si často láme hlavu, jakými novinkami a moderními lákadly přitáhnout pozornost publika (a také patřičné peníze od hlasitě vytrubovaných a bohatě inzerovaných sponzorů), stále zde zůstávají bílé vrány, které nemají potřebu házet nějakými na první pohled přemrštěnými ciframi o návštěvnosti a přiměřené auditorium svým kapelám najdou bez všelijakých supermoderních aplikací, atrakcí a dalších „vychytávek“. Jako příklad může sloužit Litoměřický kořen, který se uskutečnil o prvním červencovém víkendu, nebo Festival pro židovskou čtvrť Boskovice načasovaný o týden později, který skončil nyní v neděli.
Nebude náhodou, že line-up obou zmíněných festivalů se do jisté míry překrýval; jsou koneckonců zaměřeny na obdobné publikum – nepotřebují proto žádná letiště a industriální areály, stačí jim malá letní kina (první na břehu Labe, druhé v lese nad městem pod hradní zříceninou). O tom, že podobné prostředí svědčí bližšímu kontaktu s publikem jak na severu Čech, tak i nedaleko od moravské metropole, by tedy letos mohli svědčit třeba slovenští Longital, duo tvůrců coververzí skladeb české undergroundové klasiky 80. let Tvrdý/Havelka, Iva Bittová & Čikori, Už jsme doma nebo Byl pes.
Boskovice se už od svého prapočátku absolvovaného před 23 lety prezentují jakožto festival multižánrový (údajně vůbec první u nás, čemuž ovšem není nijak těžké věřit). Takže na programu byla i divadelní představení na hradní otevřené scéně (bylo plno, přestože se zde před všudypřítomným vedrem nešlo skrýt nikde ve stínu) nebo koncerty v komorní scéně v místní rekonstruované synagoze. Pozoruhodné zde bylo třeba feministické oratorium Mirka Vodrážky, které autor za doprovodu sopranistky Heleny Zaoralové provedl v přiměřeném outfitu – křiklavě červených ženských šatech, splývajících až na zem, a fešáckém židovském klobouku na hlavě; pěvkyně ovšem pohříchu zůstala v civilu.
Na festivalu je sympatické i to, že jeho programem žije podstatná část celého nevelkého města – kromě hlavní scény v letním kině (kde se letos dále představili například kolumbijští Meridian Brothers nebo letití domácí věrozvěsti reggae Švihadlo) tedy i bluesová a jazzová scéna v zámeckém skleníku, na programu jsou dále filmové projekce v místním „kamenném“ kině (letos věnované například tvorbě nedávno zesnulého Petra Skoumala nebo přednášky a autorská čtení v klášterním sklepě (Petr Blažek, Martin Reiner) či na rozpálené terase před místním antikvariátem (Vítek Kremlička a jeho autorské čtení z připravované knížky Amazonské Medy).
Kromě toho se do programu festivalu zapojují i výstavní prostory v místním muzeu (Petr Nikl, Viktor Frešo) a galeriích. Vytrvalcům navíc dlouho do pozdní noci vyhrávají DJs na palouku pod hradem, další improvizované jam sessions si návštěvníci pořádají sami v ulicích jen zvolna usínajícího města.  
-
Další fotky najdete na našem FB!