Reportáž: Čokovoko předvedly Praze hudební pornografii

Čokovoko
21. 4., Palác Akropolis, Praha

Křest alba Hudba v pražském Paláci Akropolis byl zážitek. Čokovoko ale neumí rozeznat hranici mezi genialitou a bláznovstvím.

Čokovoko – na jednu stranu fascinující příběh dvou ošklivých hudebních kačátek, kterým se skrze historky z ženského podsvětí otevřel kulturní Sezam, na tu druhou smutná zpráva o stavu současné alternativní kultury v Čechách.

Je až zarážející, jaký zájem věnují domácí média Čokovoko. Vlezdoprdelovské kritiky vyšly na stránkách Respektu, Reflexu i na Proti šedi. Z brněnských přerostlých puberťaček se stala až jakási forma kulturního snobismu, kdy se dobře oblečené publikum směje veršům o menstruaci a zapomínání textů přechází s úsměvem.

Aby někdo mohl parodizovat žánr, musí stoprocentně ovládat jeho základy. Čokovoko ale staví svoji parodii na analfabetismu a diletantství. Na desce jim to vychází, to si ostatně můžete přečíst v naší recenzi.

Problém nastane, když Čokovoko vystoupí ze své digitální škatulky a zhmotní se na pódiu. Stylizace založená na módních doplňcích ze second-handu evokuje „intelektuální“ zábavu kostýmového mága Petra Novotného. Je prvoplánová, pokleslá a přitom se tváří jako umělecký záměr.

Zatímco na CD Čokovoko karikují (nejen) hip hop, v živém provedení se stávají karikaturou karikatury. Pozorovat, jak dvě (skoro) třicetileté dámy „recitující“ o pubertálních tématech trsají, jako když se patnáctiletá holka poprvé napije rumu, může být v určitém kontextu vtipné (proběhne-li akce jako happening pro uzavřenou společnost), ale na velkém prostoru sálu, jako je Palác Akropolis, najednou všechny ty rádoby cool motivy a momenty připomínají výjevy z terapeutických cvičení Bohnické léčebny.

Těžko si představovat budoucnost Čokovoko v horizontu pěti let. Na albu jejich pojetí muziky funguje skvěle. Pokud ale nezmění svoji kabaretně náctiletou prezentaci, stanou se pouhými "exoty ze Šalingradu". Ne náhodou zaznívaly z publika hlasy typu, že „teď si album může natočit a vydat opravdu každý.“ Přesto bylo v Akropoli vyprodáno. Někteří se přišli podívat na ty „bláznivý buchty z Brna“, jiní podlehli mediální masírce a během koncertu odcházeli s rozčarovaným výrazem ve tváři na bar.

Křest alba Hudba v pražském Paláci Akropolis byl zážitek. Čokovoko zatím neumí najít rozdíl mezi genialitou a bláznovstvím. Opravdu není košér pozorovat, jak se dvě (skoro) třicítky vlní na pódiu jako ožralé puberťačky a filozofují o tom, že mají zapařenou frndu. Není nic horšího než být svědkem přeměny recese v rádoby umění. Na CD to Čokovoko zatím drží v módu "vtipně a s nadhledem". Koncertní program ale připomíná levné ukrajinské porno.