Reportáž: Blackpool, the real Mecca of Northern Soul

Tento příběh se začal psát 01.12.2012, kdy jsme poprvé udělali mejdan nazvaný Prague Allnighters. Konkrétně tento nápad vznikl u našich DJ-s. DJ Path, Mr. Cat a DJ Buqi se rozhodli, že pro tuto komunitu chtějí udělat něco navíc, že pro ně chtějí připravit mejdan, za který by se nemuseli stydět ani ve Wiganu či Blackpoolu.
Rozhodli jsme se, že uzavřeme sázku. V případě, že první mejdan dopadne dobře, splníme si sen a pojedeme do UK načerpat další skvělé nápady jak posunout  hranice Prague Allnighters. Po třetím Allnighters večírku jsme svůj slib splnili a opravdu se do Blackpool v UK vydali.
Vyrazili jsme na legendární večer zvaný Blackpool Weekender. Ten se koná  jednou ročně. Cesta byla náročná a zdlouhavá. Po přistání na Heathrow, jsme se museli dostat do Euston, odkud odjížděl náš vlak do Blackpool. Je zajímavé pozorovat, jak v UK fungují železnice. Náš vlak odjížděl přesně a nechybělo v něm ani skvělé občerstvení. To jsme samozřejmě rádi využili. Cesta trvala asi dvě a půl hodiny. Jednou ze zastávek bylo slavné město Wigan, kde se v letech 1965-1981 nacházel legendární northern-soulový podnik Casino Wigan. To udávalo směr, nebál bych se říci, celému světu NS.
Weekender začínal v 18.00 hodin a  my jsme chtěli být na místě mezi prvními. Po příjezdu na nádraží v Blackpool začalo velmi silně pršet. (Jak jinak v UK). Našli jsme skvělé místo, kde jsme se ubytovali. Podle „referencí“ je z hotýlku vidět na Blackpool Tower a je to „very friendly spot“.
 
 
No, realita byla kapku jiná. Na recepci, pokud se to tak dá nazvat, nás přivítal velmi příjemný Ind. Když zjistil, že jsme z „Čečny“, přidělil nám „super pokoj“ metr krát metr. Říkali jsme si, že se stejně nechystáme spát, takže nám to nevadí. Na Blackpool Tower také nebylo překvapivě vidět. Náš pokoj byl situován okny přímo do krásné temné uličky, kde jistojistě již po staletí okrádají kolemjdoucí. Nejlepším zjištěním však bylo, že máme skvělé topení v pokoji a to v podobě fénu na ruce. I tak jsme však byli stále ve velmi dobré náladě. (Možná i díky občerstvení ve vlaku).
Vyrazili jsme do prvního baru ve městě, kam jsme zapluli na pár Guinessů, dokud je noc ještě mladá. V podniku se odehrávala docela zajímavá scéna jako z nějakého panoptika. V jednu chvíli hrál DJ Northern Soul a během další zase totální komerční srágorku. Vedle vystajlovaných osob mířících na Weekender tam byli mladí angličtí výrostci, kteří v baru slavili rozlučku se svobodou. Náš průbojný kolega Pavel se s jedním z výrostků seznámil a byl od něj pozván na Jäger. Po tom, co se k nám vrátil, jsme ho utvrdili v tom, že by měl jít kolegovi z UK otočit rundu. Nejenže si „oslavenec“ nepamatoval, kdo Pavel je, ale ani nechápal, proč ho nějaký týpek z Čečny chce pozvat na panáka. Nakonec se kluci dohodli a Pavel ho mohl pozvat na pití podle jeho výběru. Rozhodl, že to tentokrát bude tequila. Poté co dali shot, se ho mladík zeptal, jestli má rád limetu. Jakmile Pavel nejistě odpověděl ano, cáknul mu ji do oka. Očekávali jsme, že každou chvíli přijde první konfrontace, ale moudřejší ustoupil a my jsme mohli vyrazit na náš první Weekender v Blackpoolu, o kterém jsme toho už tolik slyšeli. 
 
Dorazili jsme před Blackpool Tower, kde se tento event konal. Na vstupu jsme si vyzvedli pásky. První dojem z prostoru, ve kterém se Weekender konal, bylo ohromení. Lidé tancující na parketě se vlnili do rytmů Norhern Soulu. Místo dost připomínalo velký sál Lucerny, jen bylo poznat, že je o něco starší a větší. Celá stage byla zabudována do prostoru a doplňovali ji akorát dva projektory, na kterých běžel live přenos z videokamer umístěných přímo nad vinyly tak, aby hosté viděli, co bude DJ hrát. Nemalým překvapením pro nás také bylo, že DJ každý song hlásil dopředu a vždy k tomu něco málo řekl. Kolem dokola byly menší „obchůdky“, (spíše stoly s vystavenými produkty), kde se prodávalo nejen oblečení, ale i vinyly a další merchandaising.
Ten páteční večer hrála jména jako - Ginger Taylor, Kev Roberts, Richard Searling, Dave Evison, Soul Sam, Sean Chapman.Akce končila kolem 03.00 hodiny ranní a samozřejmě jako správní nadšenci jsme zůstali až do konce.
Sobotní ráno jsme začali pravou anglickou snídaní, nemile nás ale překvapil toustový chléb udělaný ve fritéze. S trošku těžkým žaludkem jsme pokračovali dále do města, kde jsme chtěli najít Vinyl Record Store. Ten ležel nedaleko. Přišli jsme do krámku asi tak desetkrát pět milimetrů, kde jsme se začali hrabat asi v tisícovce vinylů a hledali tak náš nový „playlist“ na Prague Allnighters.
Vinylů tam bylo tolik, že jsme v obchodě strávili zbytek odpoledne a odcházeli jsme se spoustou nových singlů s visačkou „NOT FOR SALE, ONLY PROMOTIONS“. 
 
 
Protože jsme byli v UK a celá naše parta měla ráda fotbal, zašli jsme se ve volném čase podívat na druhou ligu anglického fotbalu. Stadion Blackpool FC ležel asi 10 minut od centra, přímo u pobřeží. Konal se tam zápas Blackpool – Ipswhich. Fanoušků Ipswhich na stadionu nebylo úplně málo, ale jak tomu již v anglickém fotbale bývá, měli vyhrazené svoje tribuny, aby se předešlo jakýmkoliv komplikacím.
Nejdříve jsme zamířili do fan shopu a rozhodli se utratit nějaké peníze za kulichy Blackpool, bez kterých jak jsme zjistili později, bychom nepřežili ani první polovinu utkání. Ta skončila výsledkem 1:2 pro Ipswich. O pauze si ti chytřejší dali něco na zahřátí a ty hloupější, v čele se mnou, pivko. Okamžitě jsem tak promrzl. Celý druhý poločas jsem řešil jak se zahřát. Tím, že stadion leží přímo na pobřeží, na něm nejen profukovalo, ale zuřil hurikán, což pro moji větrovku nebylo úplně to pravé ořechové.
I tak jsme to nějak doklepali do 90 minuty. Jakmile jsme viděli nastavení pět minut s výsledkem 1:2, rozhodli jsme se odejít. Dříve, než jsme vylezli z tribuny, srovnal Blackpool na 2:2. Po příchodu domů jsme se oblékli na večerní část programu, tedy finálový večer Weekenderu a vyrazili do Blackpool Tower.
 
Nesmíme zapomenout ani na to, že při vyhlašování DJ-s, kteří hlásili města odkud návštěvníci přijeli, zaznělo i: „Tři fellas z Prahy“. Na což jsme byli právem pyšní. Při odchodu ze sálu jsme samozřejmě nezapomněli nechat na stole mezi letáky ty naše, na Prague Allnighters vol. IV.
Ráno už nás čekalo rychlé balení a odjezd směr Londýn, kde se nám povedlo na dvě hodiny se podívat do centra. Konkrétně tedy do Carnaby Street, kde jsme prošli nějaký ten krámek. Nezapomněli jsme dojít ani do legendárního Fred Perry shopu, který se v této ulici nachází a prodává speciálně navržené produkty vázané k Northern Soul.
V této prodejně jsme po konzultaci s prodavačem nechali nějaké letáky na Prague Allnighters IV., který máme naplánovaný na 06.12.2013 v Baráčnické rychtě na Malé Straně. Po tom, co jsme se stále ujišťovali, že máme spoustu času dostat se na letiště, nás na cestě potkala nečekaná odstávka metra (Tube), a tak jsme museli využít náhradní dopravy v podobě autobusů přistavených přímo před metrem.
No, nebudeme si nic nalhávat. Když jsme přiběhli k bráně letadla, už ji zavírali.
Byl to skvělý zážitek a jsme strašně rádi, že jsme svému slovu dostáli a do Blackpool se opravdu vydali.
Určitě nás to také posune dál v práci na naší vlajkové lodi Prague Allnighters. Tu pro Vás děláme třikrát do roka na různých zajímavých lokalitách v Praze. Zcela na rovinu, myslíme si, že máme na to dotáhnout to na set up, který jsme viděli v Blackpool. A tak se třeba někdy u nás dočkáme Mistrovství ČR v Northern Soul.
Děkujeme, že nás při naší práci podporujete a motivujete tím, že chodíte na naše mejdany a bavíte se na nich.