Reportáž: 15 let Guerilla Records v Divadle Archa

Na večírku s nostalgicky-ironickým podtitulem "setkání neorganizované mládeže" si v sobotu dali dostaveníčko pozůstalí vousáči z českého undergroundu.
 
 
Jedním z nepřehlédnutelných pilířů domácí undergroundové scény, ať už se pod touhle dnes často v různých prapodivných souvislostech používanou nálepkou skrývá cokoliv, je bezesporu Vladimír Drápal přezdívaný od nepaměti Lábus - podle vnějškové podobnosti s hlavní postavou jednoho z méně povedených, leč o to více kultovních dílů komunistického televizního seriálu Major Zeman, ztvárněnou populárním hercem tohoto jména.
 
Tahle celoživotní mánička z Loun, živící se už léta důstojným zaměstnáním divadelního ředitele, si po večerech dělá radost vydáváním cédéček. Za uplynulých patnáct let nejprve za pomoci pamětníků, kteří vysmýčili archivy a sklepy, Lábus vydal opravdu dost dochovaných použitelných prehistorických nahrávek i méně známých kapel českého undergroundu. Nyní s o nic menším nasazením vydává kromě "pozdního sběru" undergroundových veteránů (Pavel Zajíček, Svatopluk Karásek a další) i nové věci jejich následovníků z jiného tisíciletí. A to vše s patřičnou láskou, protože si vydává jenom věci, které ho baví a zásadně vždy zcela po svém. Na kontě má už přes 130 alb, takže přišel čas slavit.
 
Bilanční setkání s umělci z Lábusovy stáje jakožto i jejich posluchači zahájila výstava kreseb, tapetáží a plastik v Galerii Velryba, kterou její autor Libor Krejcar (který coby muzikant rovněž vydává desky u Guerilla Records) nazval Magorovi In Memoriam. A nebyl první, kdo na zvěčnělého praotce českého undergroundu, od jehož smrti tento týden uplyne pět let, vzpomínal – i později během proklatě dlouhého večera na baru v podzemí Archy na jeho památku zřejmě padlo nesčetně panáků.
 
Kromě něj osazenstvo večírku nejvíce postrádalo Pavla Zajíčka – jeho DG 307 sice plakáty avizovaly jako hvězdu večera, ovšem stárnoucího barda připoutala indispozice k nemocničnímu lůžku, z něhož aspoň vyslal kratičký pozdrav. Naopak svých chorob nedbaje do Archy na vozíčku srdnatě vyrazil další z umělců z Lábusovy stáje, Jaroslav Erik Frič.
 
Na dvou scénách Archy se za večer vystřídali například Kabaret Dr. Caligariho, BBP podzemní orchestr, Mirek Vodrážka, Půlnoc, MCH Trio, J. H. Krchovský & Krch-Off, nebo DekadentFabrik, kteří zde pokřtili své právě vydané nové CD, takže Guerilla stále jede.
 
Barvy nejstarších pamětníků undergroundu hájila zřejmě nesmrtelná Umělá hmota. "Ty seš miláček," křičel na jejího zpola nahatého frontmana Dina Vopálku tančícího po pódiu bojovník za pravdu John Bok zmítající se hned v první brázdě, za což si od svého idolu vysloužil na hraně scény polibek téměř brežněvovských kvalit.
 
Jako na podobných akcích, kde se potkávají lidé, kteří se dlouho neviděli, ovšem možná důležitější než dění na pódiích bylo to, co se odehrávalo u baru a v předsálí – to bylo nějakého halekání, objímání, připíjení. V některých případech radost neznala mezí a proto bylo občas v chodbičce k záchodkům potřeba překračovat v poklidu ležící postavu zmoženou zážitky i alkoholem. Takže hlavní poselství večera: i staří se pořád ještě dokážou bavit. "Nebyl tam člověk, jemuž by se nelíbilo. Vím to. Ptal jsem se," s potěšením kvitoval den po koncertě na svém facebooku oslavenec Lábus.
 
/fb galerie/