Report z téespéček ze štatlu

Copak těch dětí, před fakultou, ale těch rodičů! Vyklepanejch a vykulenejch. Tučným písmem nás vyzývali, ať jsme tam coby uchazeči půl hodiny před oficiálním začátkem, ale že nás nechají čekat za bránou, to nikdo nečekal a jedna mamina dokonce lomcovala se zámkem. Dcera se od ní distancovala. Pustili nás dál, člověk se aspoň hezky projde botanickou zahradou…
 
Děcka, rodiče a já čekáme před určenou budovou. Stojíme tam jak sbor, vyhlížím, kdy přijde Kulínský a hodíme tam nějakej kánon nebo unisono a capella.
 
A zase čekání před učebnou. Jakoby to bylo pravidlem, že všichni RNDr a PaedDr si buďto šlapou na jazyk, na ř nebo po vtipech.
 
Usádlíme se v lavicích, vzpomínám na základku. RNDr moc nevoní a dává nám 6 minut na pročtení instrukcí k testu, typu – do kolonky jméno a příjmení napište své jméno a příjmení a zabraňte možnému opsání vašich odpovědí. Ale dostanem fixu, to nás baví. 
 
Začíná křížkovačka. Ještě tam jednomu nebohému chlapci RNDr sebere rovnej kšilt. Já bych mu ho rovnou vohla.
Sedmdesát křížků, to by byl dobrej motiv do těch sloupečků, už se vidím, jak tam vykřížkuju malou mořskou vílu s trojzubcem, ale krotím fantazii a čtu si zadání.
 
Sto minut a pokládáme fixy.
Sbíračka, počítačka, rozloučeníčko, toalety a šáteček. Venku se nevyhnu telefonujícím davům, jež si stěžují na svou neznalost polohy Ghany a na neřešitelnou číselnou řadu.
 
Bude poledne, paní v trafice mi radí šalinu dvanáctku. Ta je nařvaná beďovatejma studentíkama, dojedu na nádraží a zjistím, že domů mi jede nejbližší vlak snad za tři dny. Tak když jsem zas jednou za pět let v tom Brně, tak se jdu projít. Nedám víc, než Zelenej trh, koupím si sušený jahody, mrknu na křivou fiálu, výhodný XXL hotdog, malá plzeň, jedu a říkám si, že to Brno je docela fajn.