Report: Patrick Wolf v Roxy!

Když  na pódium vyskotačí na obřích platformách a s plachým úsměvem, začíná až nezvykle písničkářsky. Umí hrát na všechno, co leží kolem. A ten hlas... Lepši než na nahrávkách. 

 
Od pohledu kříženec Roberta Smithe s Michalem Brennerem umí po zasněným úvodu ukázkově rozhoupat publikum. To je dle očekávání teplejši, ale až na pár nerytmickejch heteraček děsně v pohodě. Wolf je netradiční idol. Excentrik se skromným projevem, co mění směřování desek podle nálad, vztahů, rozchodů a aktuální orientace. A ani jedna z těch poloh vás nezklame. Z ničeho necítíte kalkul, ale sebevyjádření, zpověď a nezřídka čirou radost. 

 
Škoda prořídlýho publika a nezahranýho The City, jinak to nemělo chybu. Takhle srdečnej koncert nepamatujem.