Recenze: "Ten, kdo stojí v koutě" je aktuální i po šestnácti letech

Je začátek února posledního roku dvacátého století, na americký knižní trh přichází nenápadná kniha s názvem The Perks of Being a Wallflower, jejímž autorem je Američan; spisovatel, scénárista a režisér Stephen Chbosky, jenž za třináct let, v roce 2012, stejnojmenný film i zrežíruje.

Strhujícího příběhu The Perks of Being a Wallflower se ujalo nakladatelství Brio a kniha tak roku 2012 vyšla i v českém překladu, paralelně s filmovým snímkem, a byla pojmenována Ten, kdo stojí v koutě – zatímco česká verze filmu byla na trh uvedena jako Charlieho malá tajemství. Zmiňovaný film je mimochodem velmi oblíbený a kvalitní, obzvláště na to, že snímek režíroval sám autor. Chboskyho režie může být však i kouzlo onoho úspěchu, protože ve filmové adaptaci vidíme přesně takového Charlieho, jakého si představoval sám autor knihy.  Snímek Charlieho malá tajemství je navíc doplněn o zajímavý soundtrack, v němž nechybí  David Bowie, Sonic Youth nebo třeba The Smiths. A navíc je jednou z hlavních rolí herečka Emma Watson. Tak proč ne?

Oba české názvy (knižní: Ten, kdo stojí v koutě / filmový: Charlieho malá tajemství) jsou skvělé a trefné, především tedy pro svou ústřední cílovou skupinu; pozdní náctileté, kteří v sobě mají hipsterské choutky a zajímají se o více, než jen popovou hudbu, teenmagazíny a literaturu o strhující letní lásce, která skončí smrtí jednoho z hlavních aktérů.

Dílo je označeno 12+, ale ve skutečnosti se zdá, že míří spíše na středoškoláky a starší, poněvadž nevím, kolik dvanáctiletých pochopí, proč hlavní hrdina nerozumí Nahému obědu od W. S. Burroughse. Kniha je však hodnotná i pro starší a náročnější čtenáře, kteří v tom najdou psychologickou zápletku o tom, jak je pro nás lidi v určitém věku těžké se začlenit do společnosti a vyrovnat se s problémy, které nás v minulosti potkaly; ať už to byla smrt nášeho kamaráda, popřípadě pocit duševní nejistoty z dávného znásilnění.

Hlavní hrdina se jmenuje Charlie a je to středoškolský student, jenž se soustředí na to své hlavní: neopakovat zkušenosti z předchozí školy, to znamená nebýt outsider na střední. Často posílá dopisy, které připomínají osobní deník, svému příteli, jehož nikdy neviděl a ani nemá v plánu ho vidět. Je to někdo, komu může říct otevřeně všechno, protože má jistotu, že ten někdo to nikomu neřekne a ani se po tom nebude pídit, poněvadž ani netuší, kdo ten Charlie vlastně je. Formou těchto dopisů je také kniha vyprávěna. Autor nám předkládá hlavního hrdinu, který se na prahu dospělosti snaží najít svůj účel bytí; touží být oblíbený u svých několika přátel, jelikož to mu dává jistotu, že na svět patří. Také si přeje být spisovatel, to mu totiž kdysi poradila oblíbená teta, ale zatím píše pouze eseje pro svého učitele literatury.

Ten, kdo stojí v koutě je psáno srozumitelně a s energií, tak jako by psal skoro dospělý Charlie; bez pompézního a nabubřelého okecávání. Autor v roce 1999 stvořil fenomén pro nemainstreamové adolescenty, který bylo možno v roce 2012 zfilmovat – a i nyní, v roce 2015, je stále platný.