Klubovej podzim nepřestává překvapovat.
Přiznáme barvu hned na začátku. Na Stereo MC' jsme šli tak nějak z nostalgie a čirý sebemrskačský zvědavosti. Divácká obec čítala tu nejroztodivnější směsici pamětníků devadesátkovejch ohozů a celý to oplývalo černým humorem dřív, než to vůbec začalo (produkční Terezka běžící nedlouho před začátkem koncertu s obrovskou rolí hajlzpapíru do backstage). Vono to taky začalo o víc než hodinu později. Jenomže pak se přihnal ze zákulisí všech vyžilců král.
Žilnatej Rob se po pódiu pohybuje v obřích najkách - zásadně v podřepu. V něm nachodil během koncertu několik kilometrů, do vejšky naskákal stovky metrů a do kolečka se natočil desítky tisíc stupňů. Občas nám přišlo, že vlastním očím nevěří ani vokalistky/tanečnice (na jedný jsme mohli oči nechat). Tyhle holky zase měly lehkej problém se s kreacema vejít do komorní stísněnosti Rock Café. Jenomže ta se ukázala jako jedna z největších výhod celýho koncertu. V prvních řadách jste tam prakticky byli s nima. Pocit, kterej vám velkej klub nedá. Jako intimní koncert pro pár kámošů... Voči navrch hlavy...
Songy Connected a Step It Up oslavily letos dvaadvacátý narozeniny, On 33 dokonce čtvrtstoletí. Nic jim to neubralo na drajvu, hitovým potenciálu ani schopnosti vtáhnout publikum. Při třetím přídavku jsme je přestali počítat (celkem snad 5?). Zkrátka koncert, od kterýho nic nečekáte a on vám za to dá strašně moc.
Bude velká škoda, až fenomén jménem Stereo MC's jednou vyčichne nadobro...