Recenze: Princess Chelsea v Praze

Říkám vám, že to nejlepší, co člověk může na tomto neuspokojivém světě dělat, je vytvářet si svůj vlastní svět. Princess Chelsea z novozélandského království si v tomto ohledu vede výtečně. S přímočarou fantazií naivistického malíře vytváří barevné koláže plné zatoulaných koček, ledových království a robotích nezletilců. To vše defiluje na pozadí zvuků, jaké by asi vydávaly dorty v prvotřídní cukrárně, kdyby toho byly schopny. O tom, jestli i na koncertě funguje svět vytvořený talentovanou Princess Chelsea jsme se před několika dny mohli přesvědčit v pražské Akropoli. Příjemným překvapením bylo, že její suita vše poctivě hraje živě, přestože tento styl přímo svádí k samplům a playbackům. Pravda, bubeník se v tomto projektu musí krapet nudit, protože vytloukat půldruhé hodiny valčíkový rytmus asi moc zábavné není. Prim totiž hrají dva syntezátory a xylofon, který skladbám dodává ten správný šmrnc dětského pokojíčku.
Sladký koktejl byl toho večera namíchán z debutového Lil´Golden Book a letošní alba The Great Cybernetic Depression Novinky mají oproti starším přímočarým skladbám nějaký ten rozměr navíc a když se do toho celý kvartet řádně opřel, zněly jako oprýskaní psychedelici Legendary Pink Dots v jejich nejlepším období. Princess Chlesea je velmi zručnou klávesistkou, vtipnou textařkou a stále se lepšící komponistkou, značné rezervy ovšem vykazuje v intonaci. Vokální party si píše poměrně náročné, a to co není problém ve studiu vyladit, musí na pódiu nahradit charizmatem. A to se naší princezně daří s bezprostředností talentované slečny, která tak trochu zůstala plachým dítětem. A dítěti přeci nějaké ty intonační nepřesnosti odpustíte. Zvlášť když Vás přesvědčí o tom, že se můžete těšit na budoucí dortíky a budete se mít čím cpát i v případě, že z cukrářských mistryň jako jsou Helen Marnie nebo holky z Coco Rosie nic nevypadne.
 
Princess Chelsea 
Praha, Palác Akropolis 20.5.2015
 
Harel Kron