Recenze: President Bongo & The Emotional Carpenters v Akropoli

Těch pár pokročilejch posluchačů si nedělní večer náramně užilo. 

My to teda tentokrát vezmem za druhej konec a děsně vám vychválíme předkapelu. Znáte B4? Kapelu, která sama o sobě tvrdí, že vznikla náhodou, když bylo na fesťáku potřeba nahradit chybějícího interpreta? A tak vznikl jedinej českej zástupce krautrockový scény a vlastně mnohem víc. Analogoví puristi představili elektronickou verzi v němčině odrecitovaný poklony Plastic People of The Universe. Znělo to jako kdyby Mejla vrazil na Rujáně do Vozáryho. Wunderbar. Ein absolutes Muss. 

Následovali daleko uhlazenější President Bongo & The Emotional Carpenters. Hvězdný složení (kromě ex-člena Gus Gus je tam týpek, kterej začínal hrát s Björk) a očividná řemeslná mistrnost slibovala hodně, na samým začátku jste byli ale nucení přemejšlet, co se to vlastně kolem přesně děje a jestli nejste svědky další zvukový onanie. Přes hodinu se na vás valil nepřerušovanej nemelodickej tok, občas protnutej výtečným sólem na bubny (za ty mohl kámoš od Björk). Jednotvárná ambientní poloha, kterou President Bongo našel na cestách po Tanzánii a doprovodil ji notně africkou projekcí, byla ale pravidelně chytře narušovaná a nekolíbala - naopak udržovala v přijemným napětí. Jako když šumem Národního parku Serengeti občas projede zahřmění. 

Inteligentní hudba a přesto zábavně koncipovanej večírek není pořád ještě samozřejmý kombo. Dík za něj.