Recenze: Peter Handke - Spílání publiku

3. 10. uvedlo Divadlo Komedie hru Petera Handkeho Spílání publiku. 
Celá "hra" na mě působila dost zmateně a jediné pozitivum na ní je její konec.
Nic netušící diváky nejdříve seřve uvaděčka, že tvoří patvar, ať si jdou sednout blíž k pódiu. Načež přijdou tři chlápci svlečení do půli těla a později i jedna polosvlečená slečna a provozují slovní hrátky. Jeden z mužů se svlékne úplně a naznačuje, že tohle není divadelní hra, že jen vyplňují čas.
Pak herci prohlásí, že si dají rychlou kávu a "jdeme na to". Vrátí se a snaží se publiku vysvětlit, že tahle hra (napsaná v roce 1966) je "teď" - a pak "už je to pryč". 
Naznačují, že lidi by mohli hrát s nimi, ale diváci to nevyužijí - aspoň včera to nevyužili. Následují další bláznivony, jako polévání krví a svlečení donaha. Herci si začnou dělat legraci z diváků, napodobují, jak diváci zírají, a sdělí, že poté, co diváci dočučí, přichází potlesk - který znázorňují.
Poté přijde samotné spílání: Dost nevybíravými hláškami typu "vy chataři, vy Češi, vy špinaví cikáni, vy čumilové, vy Mongolové, vy hovada..." asi patnáct minut častují diváky.
A je závěr představení. Diváci, zkrouhnutí nadávkami, vlažně zatleskali. V poslední scéně přijde týpek s motorovou pilou a zbytek ansámblu se sekyrami a začnou demolovat to nic, co na jevišti je: dřevěnou konstrukci z hranolů. Tu rozsekají a přinesou basu piva, chleba a sekanou a rozdají je lidem. Publikum si třísky rozebralo a nechalo si je podepisovat od herců. A to je konec.