Recenze: Paulie Garand je na desce Boomerang stále svůj

V posledních letech se na hudební scéně ohromně dostal do popředí grime, trap a další podobné srandy, Českou republiku nevyjímaje. Noví rapeři se objevují na scéně asi tak často, jako Th@ Kid vydává mixtapy, jenomže to někdy netrvá ani rok a oni zase zmizí v propadlišti dějin. Leckdy vyšlou do světa nadějný singl, popřípadě i ten mixtape, stoupne jim frňák a dají se do dissování již zajetých interpretů. Jenomže s následujícími hudební počiny už se ti rapeři začnou opakovat a katapultují se zpátky do prázdna. A pak je tu druhá skupina interpretů, do který patří i libereckej patriot Pavel Harant, ejkejej Paulie Garand, jenž byl na scéně už v době, kdy já ještě trajdal po prvním stupni základky. Tihle rappeři ať udělají cokoliv, už to nemůže být horší, než-li průměr. Paulie vydal koncem minulýho roku nový plnohodnotný album, a zároveň druhý, který je víceméně celý kolaborací s producentem Kenny Roughem. Deska nese název Boomerang a mísí se na ní snad všechno, co jsme mohli doposud v Garandově tvorbě slyšet. Je tam však i něco navíc.
 
Že jsou doby pubertálního floutka s bejskou z raperského dua BPM, kterej se hledá v poezii, už dávno pryč, si většina hudebních fajnšmejkrů uvědomila již dávno. To samé se dá říct o věčně něco zesměšňujícím Pavlovi z alba v Hlavní roli. A teď už se dá konstatovat, že odešel i ten hloubavej raper z Mola, jenž kotví tam, kde má. Teď je tady novej, dospělejší a rozmanitější Paulie Garand, kterej vrhá svůj Boomerang. Snad na každé písni tohoto alba je nějaký prvek z předchozích desek, a to tomu dodává tu hudební barevnost; odlehčený texty, jež se míchají s těmi vážnými. Vyloženě hip-hopové beaty, které se střídají s pohodovějšími, někdy až skoro nevýraznými instrumentaly. Boomerang má však i takovej ten současnej cool nádech, možná díky tomu, že se tam objevil na tracku Labyrint i stále více populární slovenskej rapper Pil-C, což si osobně myslím, že je dost chytrý krok z Paulieho strany, jimž si nakloní i více takových těch ,,drsných trap kids", který se do něho v posledních letech dosti naváželi za kýč a trapnost.
 
Upřímně jsem tuto desku nechtěl recenzovat dříve, než budou venku minimálně tři videoklipy, což je, jak všichni víme, Garandova silná stránka. Nyní jsou venku čtyři (když nepočítáme Prdele v plamenech, které se na desce objevily s jiným beatem) a z toho jeden je na zmiňovanej Labyrint se svérázným interpretem, kterej si říká Pil-C. Garandovy klipy jsou už nějakej ten rok velmi osobité, Paulie vždycky dokáže úctyhodně vystihnout i ve vizuální podobě atmosféru, v níž se nese ten daný song. Na druhou stranu ty klipy však většinou nemají kdovíjakou hloubku. Video k Labyrintu je zajímavý už jen v tom, že to není typickej Garand; nejsou tam kluci na skejtech s mikinama Garand Brand, ale dva nechuťáci, co dělají nechutný věci. Sice je to pro širší veřejnost hůře stravitelný, ale já za tohle dávám velký plus.

Další dva vizuály jsou pak na singly Hladina a Boomerang, a to jsou prostě typické garandoviny. Píseň Hladina vyšla jako vůbec první singl někdy v dubnu minulýho roku. Featuring byl svěřený do rukou mladé zpěvačky Lenny, jež si tam vystřihla obstojný anglický refrén, na české poměry dokonce velmi slušný. Singl je poměrně rychlý a Paulie na něm sází úplně přirozeně slovo za slovem. V tomhle songu jsou slyšet odkazy na desku Molo (2013). Nutno taky pochválit zvukovou složku – Kenny Rough u Hladiny vytvořil dobře stravitelný a ničím se nevnucující beat.
 
A pak ten Boomerang; zřejmě nejvýraznější singl nového alba, ve kterým je na refrénu Martin Svátek, jehož můžete znát třeba ze spolupráce s Vladimirem 518. Celá píseň Boomerang koncepčně připomíná starší skladby jako La Familia nebo Manifest. A když jí dáte víc poslechů, vtáhne vás a nepustí, dokud se nenaučíte celej ten text a nezačnete sami uvažovat o tom, že by bylo taky dobrý svoje rodiče poslat na cestu kolem světa – za to všechno, co pro vás udělali.
 
Posledním klipem, který chci zmínit, jsou Šípy, jejichž vizuál vypadá tak trochu jako druhej díl Kotvim z alba Molo. A jinak je to prostě neútočný, neurážlivý, pohodový song pro partu kámošů. I když už mě to možná trochu nudí. Za zmínku stojí také tracky jako Kříž, pomalejší věc, v níž libereckej básník za mikrofonem rapuje vlastně o tom, co zná snad každej, kdo miluje hudbu – o propletení lidské lásky a lásky k hudbě, která má často mnohem větší váhu. Další výraznej kousek je skladba Nádech, ve který Garanda úctyhodně doplňuje někdejší rapovej freestyler Rest, což znamená oldschoolovovější výraznou flow, jež tomu dodává takovej optimistickej sound – už jenom nasadit sluneční brejle a dát si pivko při letním západu slunce. Hodně propracovanej text má třeba skladba Za horizont, kde má sloky i Harantův parťák z labelu Ty Nikdy, Mc Gey, jenž je známej pro svoje nadlehčený texty, který mě prostě bavěj: Jsem chodící reklama na obří pytel / Napůl blb a napůl kripel / Stejně sám pro sebe chytrej / Hlavu jako televizor, akorát vyplej.

Na chuť jsem naopak nemohl přijít skladbám Bez Pout (feat. Lenny), přijde mi to jako nedotažená pomalejší verze již zmiňovaný Hladiny, působí to i tak trochu lacině. Pak taky Ve spárech (feat. Tante Elze), což je strašně nevýrazná a nudná věc, dost možná jen do počtu. A pak track Gotham, kterej mi nějakým zvláštním způsobem zní jako nadbytečnej sourozenec Nádechu, akorát z Batmanova revíru.
 
A tracky, ke kterým nemám slov: L.B.C. (feat. Jakub Děkan), Děkys je jistota kvalitního zpívaného refrénu. Clint Eastwood, poněvadž je to skvělej track do auta. A Padělaný sny, jejichž instrumental je opravdu příjemnej na poslech a text mě baví, jelikož jsem taky věčně na něco nasranej parchant, jemuž se nic nedaří.
 
Sečteno a podtrženo. Novej Paulie Garand a jeho Boomerang rozhodně stojí za to, ta deska bude postupem času zrát, tak jako dobrej chlast, nebo možná taky ne, to ukáže čas. Dal bych osm z deseti, protože ta velká různorodst alba v tom všem dělá tak trochu chaos, dalo by se to pojmout i koncepčněji, pak by to byl, jak jsem říkal, ideál. Navíc v některých okamžicích jsou texty tak nějak bez významu – pouhé stylové frázování. A co se týče Kennyho Rougha, ten vytvořil kvalitní beaty, jenž se prostě dokonale doplňují s Pavlem Harantem.