Recenze: La Putyka - Up End Down

První profesionální český soubor, který se začal věnovat novému cirkusu, obnovil pro nový prostor věnovaný novému umění neboli pro Jatka 78 svoje historicky druhé představení a tak od května máme možnost opět vidět La Putyku a jejich skvělý projekt Up End Down v jejich novém domovském prostoru, letos celkem šestkrát.

Up End Down je zjednodušeně řečeno příběh důchodce, kterého na křižovatce srazí auto a on absolvuje společně se svým andělem ještě jednou cestu svým životem a vzpomínkami.

Pokud si myslíte, že parta lidí s pomocí bílých čar na zemi a akrobatických kousků ve vzduchu nedokáže vyvolat opravdu živý dojem rušné křižovatky a dopravní nehody, jste na omylu. Akrobatům a hercům v jedné osobě se pomocí nebezpečných exhibic na šálách a lanech zavěšených ze stropu, jakož i prostřednictvím tanečních čísel, daří naprosto dokonale vyprávět příběh mužova života, jeho lásky i selhání. Dechberoucí akrobatické kreace se střídají s momenty uklidnění, ve kterých vás naopak bere za srdce dokonalá živá hudba.

Stejně jako akrobaté, ani hudebníci tu nejsou lidmi, kteří zvládají jen jednu věc, a tak když zrovna nemají v představení jinou funkci, hbitě vylezou na vyvýšená sedátka, odkud zpívají a hrají na klávesy a na bicí. Hudbu pro představení napsali Vojta Dyk, Jakub Prachař a Jan Maxián, a nutno říci, že je výborná a s celou show tvoří skvělý celek.

Před vámi se odehrává příběh, který by klidně mohl být váš, jen jeho provedení je poněkud netradiční. Závěr představení a současně definitivní vyvrcholení mužova života kulminuje prostřednictvím skoků na takzvaném teeterboardu, akrobacie je čím dál náročnější a efektnější... a tak když přijde náhlý konec, prostě vás to dostane.

Chvilku sedíte v hrobovém tichu a potom se společně s ostatními roztleskáte, protože ti lidé před vámi vám právě ukázali netradičním způsobem celý život, od zázraku zrození až po jeho konec, a vy jim za to jinak poděkovat neumíte.