Recenze: Kraftwerk

Jen na pár prstech jedné ruky by se daly spočítat německé kapely, na jejichž oblibě se v našich krajích shodnou i ti zjemnělí estéti, kteří jinak dávají okatě najevo svůj odpor k němčině a čemukoliv německému. Kraftwerk mezi ně bezesporu patří. Do Prahy se elektronici z Porýní nyní vrátili po předlouhých jedenácti letech, a proto nebylo divu, že čtvrteční koncert v pražském Foru Karlín byl dlouho dopředu vyprodán. 
 
Vzhledem k silnějším bezpečnostním opatřením, které z pochopitelných důvodů v posledních dnech zavádějí pořadatelé koncertů, táhla se fronta příchozích, které zbrzdila ochranka, ještě pár okamžiků před začátkem koncertu až někam za roh bloku od karlínského sálu. Prošvihnout úvod očekávaného koncertu proto nebylo nic těžkého ani pro natěšeného fanouška. Pak si už jen nasadit brejličky na 3D projekci vyfasované od trhačů lístků a prorazit si davem cestičku ke čtveřici téměř nehybných ikonických muzikantů tyčícími se v reflexně svítících oblečcích nad klávesami na kraji pódia pod velkými projekcemi.
Zatímco se minulý pražský koncert Kraftwerk nesl v rytmu šlapání pedálů při Tour de France (byl totiž součástí turné k tehdy vydanému stejnojmennému albu), tentokrát byl na programu skoro celý jejich „zlatý fond“, a to dokonce v trojrozměrném provedení.  Při Spacelab tak těsně nad hlavami davu podupujícího si v počítačovém rytmu „přeletěla“ kosmická loď a před fotkou průčelí karlínské budovy „přistál“ létající talíř, autoři projekcí se ale dost vyblbli i při přípravě doprovodu dalších písní. 
Kromě asi pěti písniček ze zmíněných Tour de France Soundtrack (při pohledu na barvy trikolóry, které podbarvovaly černobílé záběry stařičkých cyklistů, bylo jen těžké nemyslet na nedávné pařížské útoky) se hrály mnohé slavné hity. Třeba  The Man – Machine nebo Radioactivity – ta se oproti předchozímu provedení dočkala aktualizace a kromě jiných neštěstí atomových elektráren v ní muzikanti připomněli i to zatím nejnovější ve Fukušimě – a asi největší radost mnoha fanouškům udělala Autobahn (s brouky a mercedesy ze 60. let projíždějícími na animované projekci).  Aktuálnímu tématu migrace se koneckonců věnuje i další hit Kraftwerk – Trans-Europe Express. 
Náznak konce přes dvě hodiny trvajícího (a přitom vlastně tak brzo skončeného) koncertu přinesla skladba The Robots – za stroji kapelu vystřídaly zlověstné figuríny v rudém. Přišlo ještě pár přídavků – při závěrečném Musique Non Stop muzikanti postupně „vystřihli“ sólíčko a jeden po druhém s úklonou opustili scénu. „Good Night. Auf Wiedersehen,“ pronesl pouze na rozloučenou zakladatel souboru Ralf Hütter. Snad to příští shledání přijde dřív, než za těch předlouhých uplynulých jedenáct let.