Recenze: Jan Burian v Arše

Renesanční člověk, poťouchlá, ale čistá duše a táta Kapitána Dema. To všechno a mnohem víc je Jan Burian. 

Nesmazatelně se nám do srdcí a playlistů zapsal s minulým albem Jiná doba, kde se obklopil rozmanitou směskou hudebníků a vytvořili nadžánrovou a nadčasovou desku, jejíž vrchol 'Do Portugalska' se pro nás stal hned začátkem roku 2015 jeho českým hudebním vítězem.

Burian se i tentokrát vydal netradiční cestou a společně s bubeníkem a producentem Jaroslavem Kořánem natočili Burianovu sedmnáctou(!) desku. Tentokrát vytahanou z paty - improvizovanou. Plnou zvuků, perkusí a hledání (a nacházení) společný řeči. Album 'Improvizace a naopak' vzniklo natočením tří z pěti koncertů a v Arše jste mohli bejt svědky toho šestýho a následnýho sotva postřehnutelnýho křtu.

Ale popořadě. Burian začal tradičně komorně a tak, jak ho můžete znát především. Za kormidlem klavíru. Po bezmála čtyřech tisících takhle odehranejch koncertů to bezpečně funguje a je slyšet, jak to Burianovi pořád pekelně pálí. 

Zlatej hřeb pro nás ale byla druhá třetina, kdy se s laptopem, sadou cingrlátek a setem bicích přidal právě Kořán. Burian ve stozích dlouze hledal ty správný partitury, Kořán vyčkával na náznaky rytmu, aby společně z vody uvařili dávno známejm skladbám nový obutí. Co song, to improvizovanej originál. Vrchol večera. Kupte si placku.

Na závěrečnou část zaplnil Burian svým doprovodem celej zbytek jeviště a publiku představil Bizarre Band - vážnohudební těleso a svýho častýho spoluhráče. Burianova intimita se v místy kabaretním Bandu rozplývala do sice možná záměrně groteskní polohy, ale nám přišlo, že zbytečně. Burian Bizzare Band nepotřebuje. Nechápejte nás špatně. Hudebně všechna čest. Jen na nás bylo těch vjemů najednou až... Až až. 

Resumé? V záplavě hipsteřiny balzám na duši. Ostrůvek starosvětský normality, kterej si dáme kdykoliv rádi znova.