Recenze: The Cult - Hidden City

Řeknu to rovnou: Hidden City je fakt dobrá deska.
Už před časem vypuštěné trailery Deeply Ordered Chaos, Hinterland a Dark Energy vizualizované do klipu, sugestivní upoutávky s textem a skladby naživo ze studia vyslaly signál: jsme ve formě.
 
Kluci, co mají fenomenální úspěch hned napoprvé, čelí často budoucím traumatům. Rychlý úspěch je droga a ono to víc a víc nejde. A tak se stalo. Vrcholné (druhé) album Love vydané roku 1985 znělo tak perfektně, hotově, stylotvorně a bylo ho plné MTV. Našince by nenapadlo, že protagonistům bylo při nahrávání sotva 22 let. Potom přišlo tvrdší a možná i lepší Electric. A pak už scénu agresivnějších kytarovek začal válcovat grunge, v kapele to drhlo a co já vím, alkohol atakdále. Nahrávky z devadesátek ztrácely energii, která tryská ze She Sells Sanctuary, Rain nebo Lil’ Devil. Astbury vypadal kolem milénia trochu jako motorkář po flámu, charisma se ztrácelo. Skupina se párkrát rozpadla a zase dala dohromady, přičemž základními stavebními kameny zůstali jen Ian Astbury a Billy Duffy.
V roce 2007 získali celkem dobré ohlasy za desku Born Into This, nicméně záznamy z živých koncertů na mne nepůsobily extra přesvědčivě. Když jsem ale viděl koncert z Coachella roku 2014, napadlo mne, že to zas funguje.
Potvrzeno právě vydanou deskou: nastala synergická konstelace, která dostala ze zralých muzikantů po letech to nejlepší. Nečekejte převrat. The Cult na Hidden City nemění osvědčené recepty, ale ty steaky jsou z lepšího masa. Přidáno zajímavé koření a nečekaná dávka energie. Jsou tam pořád cítit Doors s trochou heavy metalu v původním balení a tři ochrané známky skupiny: kytarový riff Billy Duffyho, hlas Iana Astburyho a příměs indiánké spirituality. Ani producent Bob Rock se nezměnil. Pryč jsou glamrockové manýry. Navíc je tu přítomna ryzí současnost:
“I’m a European - Tears fall on the altar - I’m a European - Patience is my daughter - Is this the western dream - Defend our liberty - I’m a European - Blood for holy water - I’m a European - Africa my mother - Is this the western dream - Defend our liberty..” Mrazení v zádech nezpůsobuje obsah, ale naléhavost, s jakou je podán. Zní to nadmíru naštvaně a uvěřitelně. A je jedno, zda Hidden City je odkazem na apokalyptické ghetto v Buenos Aires dnešních dní nebo jordánská Petra nebo s největší pravděpodobností ještě něco jiného.
 
Album je hudebně i invenčně vyrovnané, vypalovačky a silné písně, někdy trochu víc blues, někdy  hardrock. Krom zmíněných tří skladeb je skvělá klasická “kultovka” Avalanche Of Light nebo GOAT. Ne, není tu nic navíc. Všeho akorát.
 
Je to dobrá deska bez ohledu na to, zda jste skalní fanoušek kapely nebo ne. Pro pochopení, co je Hidden City zač a jak opravdu kvalitní je, jsem přece jen musel zalovit po předešlých nahrávkách a poslouchat. Garantuji, že žádná od roku 91 není lepší. Přesto chápu, že potěší přece jen více matadory a ty, kteří znají kontext.
 
https://www.youtube.com/watch?v=uocTvWgUpgg
Zajímavé interview s Ianem Astburym nejen o Davidu Bowiem.