Quantic: Evropu jsem objel třikrát, pak i celé Státy

V poslední dekádě se britský producent a DJ Will Holland alias Quantic věnoval objevování nového hudebního prostoru při skládání a tvorbě zvukových aranží a nahrávek, které čerpají a odkazují na americkou i evropskou hudbu 60. a 70. let, a to jak co se týká hudebního vnímání a estetiky, tak zvuku jako takového. Už 23. května Quantic přijede na Conference do Prahy na první koncert v Česku. Do Lucerna Music Baru s sebou přiveze novou desku Look Around The Corner, kterou nahrál se zpěvačkou Alice Russel a kapelou Combo Barbaro.

Will se dostal do širšího povědomí již někdy po roce 2000 se svým Quantic Soul Orchestra, který míchal elektroniku, jazz, soul, funk a hip hop. Svou jedinečnou tvorbou zaujal jak fandy jazzu, tak fanoušky taneční hudby. Později implementoval do svých skladeb také jamajské reggae a dub.
Po výletu do Puerto Rica se začal intenzivně zajímat o salsu a další španělsko-karibskou hudbu a styly z ní čerpající.

V roce 2007 přišel šok, Quantic opustil Londýn a přestěhoval studio do Cali v Kolubmii, kde začal pracovat s místními známými hudebními jmény například pianistou Peruvian nebo ikonou místní salsa scény Alfredem Linaresem. Zde také Quantic Soul Orchestra natočili své poslední album, na jehož zkuv měly vliv rodící se nové projekty Combo Barbaro a Flowering Inferno. Během svého pobytu v Latinské Americe začal Quantic participovat na kompilacích pro Soundway records – výběrem obskurních kolumbijských nahrávek, které ležely povětšinou zapomenuty v historii, nebo v bazarech a v soukromých sběratelských sbírkách.

Kompilace nejlepších skladeb Quantic je retrospektivní pohled na tvou skladatelskou práci uplynulé dekády. Ve starších nahrávkách Quantic je cítit ale vliv převážně jazzu, později soul music. Jak si se dostal k oněm žánrům ze kterých čerpáš a které jsou obsaženy i v tvých Dj setech?
Vyrostl sem v malém městě, člověk se kvůli muzice dost nacestoval. Můj otec byl folkový hudebník, který strávil většinu svého času prací s muzikanty od amerického bluegrassu a folku – kteří hrávali u nás v okolí. Byl to i můj otec, který mě jako první vzal do opravdového obchodu s hudbou poblíž Birminghamu, kde pravidelně nakupoval muziku, a kde mívali všechny druhy hudby – právě od jazzu až k blues, folku a reggae. Moje matka mě brala hodně na alternativní koncerty a kulturní akce, ještě když sem byl kluk – navštěvovali jsme vše možné - od čtení poezie Benjamina Zephania až k barokním koncertům, nebo divadlu. Z těchto kořenů jsem se postupně vyvíjel dál a časem se dostal k první vlastní „produkci“ - samplingu a loopování obdobné hudby. Matka mi potom koupila Yamaha SU10 – skutečný sampler – a tam to přišlo - samploval jsem vše co sem našel u nás doma – rodinné piano, kytary, desky, televizi. Tou dobou mě začaly bavit klasické „pásové recordery“ a jeden jsem si pořídil skrz svého strejdu, který byl v 80tkách djem. Tohle všechno proběhlo ještě předtím, než jsem začal hrát jako dj, to přišlo až následně – jako přirozený vývoj když jsem začal sbírat desky. Myslím, že každý kdo začínal jako Dj se dostal do situace – kdy jeho sbírka desek doma narostla do takového objemu – že bylo jasné, že je čas jít ven a pustit to vše také lidem!

Po světě jsi známý jako Dj, ale také vedeš dvě svoje kapely – kde hraješ jako skladatel a instrumentalista (Quantic Soul Orchestra, Combo Barbaro). Která z těchto dvou tváří „Quantic“ spatřila světlo světa jako první a jak se tyhle dvě aktivity vyvíjely paralelně?
Když jsem začal produkovat jako Quantic, nejdřív v londýnském Breakin Breat records a poté na Tru Thoughts v Brightonu, začal jsem dělat trochu více živě. Ty první nahrávky, co jsem dělal, byly čistě loops a sampling s velmi sporadicky užívanými živými nástroji. Tak jsem jednou nahrál „Super8“, což je vlastně první skutečná nahrávka Quantic Soul Orchestra. Já zůstal v rámci produkcé této skladby u samplingu a loopování, ale poprvé jsme měli živé bicí - na ně hrál kamarád, a moje sestra zase na saxofon. Já jsem tedy ještě nahrával i kytarové party. Chtěl jsem udělat nahrávku která je na 45rpm (pozn.jedno ze dvou běžných základních temp rotace desky – singly se točily většinou na 45 rpm, a alba na 33,3 rpm – zejména kvůli limitaci ve stopáži a rozsahu dynamiky vinylové nahrávky). Když sem hrával na svých DJ akcích věci jako Eddie Bo nebo Jamese Browna, zjistil jsem že jejich živé bicí mají takový ráz a prezenci i sound, jakého bych rád docílil. První singlová pětačtyřicítka se brzy vyprodala, a to celé vyústilo v celé album ovlivněné funkem - „Stampede“.
Poté, co bylo venku celé album, lidé začali chtít vidět kapelu živě – tak jsem dal dohromady partu, právě abychom mohli tuto desku prezentovat live. Byl to dalo by se říct netradiční – obrácený způsob vzniku kapely – měli jsme singl vlastně dřív než kapelu, která pak jako plně funční element teprve začala hrát po Evropě. Když jsem se přestěhoval do Kolumbie v roce 2007, udělal jsem čtvrté a zatím poslední album Quantic Soul Orchestra „Tropidelico“. Bylo to skutečně skoro „tropické“ album Quantic – nahrávalo se v Puerto Ricu, v Panamě a Kolumbii. Jak sem se usadil, dal jsem dohromady partu studiových muzikantů, a projekt pojmenoval „Combo Barbaro“, a to zase vedlo k další desce - prvnímu albu „Tradition In Transition“. Má to úspěch – Evropu jsme s tím objeli rovnou třikrát, a pak celé Spojené Státy.

Tvoje živé kapely svým způsobem čerpají a jsou blizko k hudbě, kterou sampluješ jako DJ. Jak tvoje djská práce a vůbec sbírka nahrávek funguje při tvém skládání a kompozici?
Celá má sbírka a určitý průřez toho, co rád poslouchám, hrají velkou roli při mojí vlastní autorské tvorbě, což je asi běžné u každého muzikanta. Dnes již vlastně vůbec nesampluji z vinylu, ale i tak pro mě hraje vinyl stále důležitou roli. Je to do jisté míry reference, databanka zvuku a zvuků, která ti dává inspiraci, nebo tě posouvá dál v nápadech které máš.

V posledních letech jsi se otočil směrem k latin music. Jak a kde vzniknul ten zájem?
Vždycky mě moc bavily věci. které jsem slýchával v nahrávkách latin jazzu, který jsem nacházel v UK, a samozřejmě mě taky bavily newyorské jazzové nahrávky 60. let, které byly celkově pod velkým vlivem latin jazzu jako takového. Ale teprve ve Spojených Státech a v Puerto Ricu jsem se dostal k španělsko-karibské hudbě naplno. Někdy cítím, že latina ve funku nebo i v hiphopu je hodně nedoceněná, stejně jako jamajský vliv. K latin music jsem se dostal jako člověk odkojený hiphopovou estetikou, kterou formoval zájem o zvuky a hromady samplování starých breaků a bicích - a tam už je to kousek k vášni pro samplování, sběr a nahrávání typických perkusivních nástrojů – bongo, clave nebo conga, které jsou součástí latinskoamerického soundu. Když jsme v Puerto Ricu nahrávali s kamarádem a producentem jménem „Nickodemus,“ chytil mě zvuk bogaloo, guaguanco, a pachanga – všechny ty zvuky jsem znával z pětačtyřicítkovejch vinylů, který jsem nacházel v San Juan. Tohle asi i pomohlo ve vývoji mého stylu, kdy jsem začal spolupracovat více s místními hudebníky. Byl to přirozený vývoj. Nejsem ortodoxní fanoušek salsy, ale miluju ten rytmus, který je vlasně hojně přítomen všude tady.

Nyní se hodně vyskytuješ v Cali v Kolumbii, co tě sem přivedlo a jak tě ovlivnilo samotný město?
Nejdrív jsem sem přijel s kamarádem Beto Gymemantem , který kompiloval Colombia and Panama kompilace pro Soundway records. No a když jsme byli tady, a prolézali různé obchody pro sběratele, Beto mi navrhnul, abych se potkal s Alfreditem Linaresem, pianistou Peruvian. Žil v Cali už od 80.let. Setkali jsme se a bylo to bezvadný, tak jsem se rozhodl, že se sem vrátím nahrávat. Už jsem měl dost zkušeností s natáčením v Puerto Ricu a ve Státech a bavila mě myšlenka mít další místo pro nahrávaní. Začal jsem trochu stagnovat a být trochu pasivní, když jsem nahrával v UK a říkal jsem si, že změna mi jen prospěje. Vrátil jsem se do Cali s plánem natočit s Alofredem v příštích 6ti měsících, ale ty se změnily v následujících 5let! Cali, stejně jako Barranquilla a nebo i Medellin mají skvělé prostředí, příjemnou atmosféru na ulicích, a lidé zde vracejí dost životu samotnému. Máš tady pocit že žiješ naplno. Mám to tu hodně rád jak prostředím, tak kvůli nahrávání, myslím že to byl jeden ze zásadních důležitejch kroků v mým životě.

Tvoje hudba nejen že obsahuje prvky španělsko-karibské hudby, ale i tradiční kolumbijskou hudbu – jako je „cumbia“ nebo „currulao“ (z pacifického pobřeží). Nesoustředíš se ale na žádný z oněch stylů naplno, ale spíš vytváříš panlatinský sound. Zajímáš se o podrobnější zkoumání těchto specifických žánrů nebo je vyloženě vnímáš spíš jako zdroj pro unikátní zvuk Quantic?
Myslím že pro mě nemá smysl vytvořit striktní nahrávku ve stylu „currulao“ nebo hard salsy, protože je zde spousta nativních lidí, kteří se tomu věnují a hodně dobře. Proč bych na tom měl trávit tolik času, když tu práci přede mnou odvedl někdo jinej – a výborně! (smích) Pro mě je to spíš víc o užití některých zvuků, a jejich permutaci v rámci mojí práce, zároveň zkouším spoustu jiných věcí nebo postupů. Celá idea pod „Tradition in Transition“ stojí na udržení estetiky latin soulu. Stejně jako Flowering Inferno a album „Dog With a Rope“ mělo základní ideu udržet původní reggae estetiku napříč deskou, ale samozřejmě na tý desce najdeš i velkou porci salsy a cumbie.

V takříkajíc „obchodním“ slova smyslu má Quantic originální zvuk, zvuk který je třeba udržet a stavět na něm, takže posluchači mohou hledat a následovat mojí práci, a mít o ní zájem i nadále.

V Kolumbii a v Panamě si pracoval s velice známými umělci – jako je již zmiňovaný Alfredo Linares, nebo Papi Brandao a Anibal Velasquez. Jakou zkušenost si s nimi během nahrávání absolvoval?
Učil jsem se hrát na akordeon, hned jak jsem přijel do Kolumbie. Potkal jsem Roberta Brandaa a Anibala, protože jsem chtěl brát lekce hry právě od nich. Anibal mě učil na regulerní bázi pokaždé, když jsem se dostal do Barranquilla. Strávil jsem také nějaký čas s Brandaem a Fito Espinem v Panamě. Je to jako když si jdeš pro radu a lekci přímo k mistrům. Tihle chlapíci jsou skutečně ikony v tom co dělají. Na Papim Brandaovi se mi líbí, že začínal jako hráč na akordeon u komunistické folklorní taneční kapely ve staré Panamě. Pak udělal pár 45rpm singlů v 70. letech a nakonec skončil jako mobilní DJ a majitel soundsystemu. Kruh se uzavřel.

Jaký vztah máš k současné nové generaci kolumbijských muzikantů?
Kolumbie má hodně malou partu muzikantů kteří dělají unikátní, zajímavou, novou a progresivní hudbu. Strávil jsem spoustu času Pernettem, protože ten je teď v Cali. Myslím že v určitém kontextu je tahle země stále rozdělená regiony. Většina mladejch kapel končí v Bogotě. Ale myslím že i zde existuje určitý smysl pro komunittu a jednotu mezi lidmi, kteří zde tvoří hudbu. Vnímáme se navzájem jako spřízněné duše, a cítím že jsem mezi spřátelené producenty docela zapadl.

Co bude příště s Quantic?
Pro Tru Thought records jsem společně s Alice Russel dokončil desku, která se nahrávala v Kolumbii, a vyšla na začátku roku 2012. Zároveň dolaďuji kompilaci cumbrie, z 78rpm alb pro Soundway, a je to teda dlouhá cesta, protože najít zde 75rpm vinyl dá jednomu pořádnej kus práce.

Další informace o koncertu Quantic and Alice Russel feat Combo Barbaro v Lucerna Music Baru najdete na
www.cnfrnc.cz a facebooku Conference (cnfrnc). Nejvýhodněji vstupenky koupíte na pokladně Lucerna Music Baru a v obchodu s vinyly Phono.cz. Online v předprodejních sítích Ticketpro a Ticketportal.

Připravil: Pavel Eichler (FreelancePR). Převzato z NatGeo díky managementu Quantic and Alice Russel feat. Combo Barbaro. Překlad: Andreas Christodoulou.