Pustina: První dojmy

True Detective nastolil možná i u českých mainstreamových fanoušků televizních seriálů nový trend. Kombinace brutality, symboliky, mystických podtextů a kriminálního podloží funguje. Obzvlášť, pokud je umně dokolorovaná sugestivní kamerou a provokativními vhledy do života ‘low class‘ antihrdinů, lehce, či těžce odpudivými scénami a reáliemi, ze kterých jde úzko až na dřeň. A pochopitelně, alfou a omegou uvěřitelnosti jsou herecké výkony.
 
Paralela mezi True Detective a Pustinou myslím sedí. HBO tímto osmidílným seriálem nastavuje zcela novou úroveň tuzemské televizní tvorby a obávám se, že nadlouho nedostižnou. Znáte to – pokoušíte se popsat nějakou děsivou, deprimující, skličující situaci a vaše exprese vám podprahově velí přehrávat, abyste dodali všemu absolutně nepřehlédnutelný a nepřeslechnutelný akcent. Lehce se tak může z obyčejného, byť temného zážitku stát přepálená fraška. Pustina je vzácně vyvážený, emocionálně vyděračský majstrštyk, až se skoro nechce věřit, že to je seriál české provenience.
 
Režisérský tandem Ivan Zachariáš a Alice Nellis dostal do ruky geniální materiál a svoji šanci proměnil bezezbytku. Od samého začátku máte pocit, že vám každý z těch dvou z jedné strany sadisticky rozevírá oční víčka a dalšími a dalšími záběry škrábe na vyschlou bulvu. Je to kurevsky nepříjemné, ale masochista ve vás si to nějakým zvrhlým způsobem užívá.
 
Asi nikdy předtím by mě nenapadlo, že tak banální zápletky z nehostinného venkova v severních Čechách, neatraktivní lokalita, pasťákoví chovanci, zarputilá starostka, referendum, polští uhlobaroni, šlapky na odpočívadlech, že tohle všechno může mít takovou sílu sklíčenosti, až to jednoho zatlačí do sedadla. Z toho kina jsem se bál vylézt ven s chimérou, jestli tohle fakt není tam venku realita. A nikdy by mě nenapadlo, že Jaroslav Dušek a Eva Holubová budou schopni rozehrát tak nekomickou a sugestivní hru. O fenomenální Zuzaně Stivínové nemluvě, do té jsem se okamžitě platonicky zamiloval, protože její charakter je jako ta holčička z Kruhu, které prostě neodoláte a ona vás stáhne s sebou.
I ostatní ‘cast’ hraje nadstandardně dobře, ať už to jsou role chovanců diagnostického ústavu v čele s Janem Cinou, ‘kriminalista‘ Leoš Noha, Miroslav Vladyka nebo další. Je to prostě čirý zážitek. Vtahující, hypnotický, vizuálně dokonalý a vypointovaný. Nutno zmínit i kameru pánů Kučery a Cibulky, stejně jako úžasně fungující střih Filipa Maláska (a Vladimíra Baráka) a hudbu Davida Boultera z Tindersticks.
 
Nejsem filmový kritik. Ale jsem filmový fanoušek a jsem nadmíru spokojený, i když si v sobě už navždy ponesu stigma nehostinnosti a neutěšenosti v tak syrovém stavu, jak ho Pustina předkládá. Asi je to dobře. Určitě!
 
/trailer na youtube/
/foto/