Protivná blondýna: Nic není pomíjivějšího než sláva bloggerek

Nastupující hvězda blogosféry,majitelka bystrého mozku a sžíravě ironických, přesných postřehů. Protivná blondýna je fenomén a my ji prostě museli požádat o rozhovor.
Co vás dožralo natolik, že jste se rozhodla ventilovat to ne nějakým statusem na FB či SMS kamarádce, ale rovnou založením blogu?
 
Všechno to nějak vyplynulo samo. Občas jsem kamarádce poslala dlouhý rozhořčený mail o tom, co mě zrovna strašně vytočilo, jindy jsem zareagovala na něco v diskusi někde na webu. A čím dál častěji jsem pak slyšela: „Napiš o tom někam“ nebo „Ty bys měla mít vlastní blog“. Tak jsem to zkusila. I když přiznávám, že začátky byly poněkud rozpačité. Je totiž rozdíl v tom, že si myslíte, že máte co říct, a v tom to pak skutečně napsat, aby to nebylo úplně blbé.
 
 
Co se dělo pak?
Lidé začali blog číst, začali na články reagovat v komentářích, mluvit o nich na různých fórech a v mailu mám čím dál víc zpráv od spokojených anebo příšerně naštvaných čtenářů. To trochu změnilo můj přístup k psaní. Místo vypsání se a vykřičení ze vzteku, že mě dnes naštvali na poště, jsem začala víc přemýšlet, jestli to, o čem chci psát, bude chtít číst i někdo jiný, než pár mých nejbližších.
 
A co si myslíte o fenoménu blogů - je to převrat v tom, jak se referuje o životě, nebo ani tak ne?
Převrat to rozhodně je. Jen je čím dál těžší se v tom šíleném množství blogů orientovat. Vynechám puberťáky, kteří sice nemají co říct, ale o to víc jsou jejich blogy růžové, vesele blikají a přehrávají odrhovačky. Nebudu mluvit ani o blozích, které píšou grafomani. Na ty narazíte, přelétnete je očima a už se nikdy nevrátíte. Pozitivně ale vnímám fakt, že lidé berou blogy vážně. Ukázalo se to třeba potom, co Módní peklo upozornilo na to, že uživatelky Mimibazaru vesele zveřejňují fotky svých nahatých dětí, někdy i v dost vyzývavých pózách. Článek způsobil pozdvižení, tématu se chytla i některá významná média, začalo se víc diskutovat o tom, zda lidé neohrožují své děti podobným přístupem, a nahaté dětské fotky začaly z veřejně přístupných webů mizet.
Problém kolem blogů ale vidím v tom, že se z původně osobních internetových deníčků stává marketingový nástroj. Vadí mi třeba prezentace firem, které se snaží navodit dojem, že za nimi není práce půlky firemního píár oddělení, ale jednoho nadšeného bloggera, který konečně zjistil, jak si vybělit zuby, a chce se o svou skvělou zkušenost nezištně podělit se světem.
 
 
Co byly nejhustší, nejhezčí nebo jinak nej- momenty za dobu existence vašich stránek?
První nej by měl mít asi první článek, na který jsem měla opravdu hodně ohlasů a který zaujal velké množství čtenářů. Byl o mladém pražském fotografovi, který vydával za svoje dílo fotky několika opravdu významných fotografů. Když jsem se nad tím pozastavila na blogu, přestal tenhle fotograf lovit zákazníky na fantastické snímky jiných autorů a už se prezentuje pouze svojí, nijak zvlášť výjimečnou tvorbou.
Nejhustší ohlasy a komentáře se objevily u článků, které byly o bezohledných matkách. Četla jsem pak o sobě, že jsem nenávistná, zlá, zapšklá a v mailu jsem měla tolik sprostých zpráv od rozhořčených matek, že jsem je nezvládala mazat.
A nejhezčí reakce byly na články o módě pro silnější ženy. Psala jsem o tom, že ani s mnoha kily navíc se nemusejí oblékat do neforemných hacafraků ve snaze zamaskovat každý fald. Velkou radost mi udělal mail od čtenářky, která si po přečtení článku koupila sukni nad kolena, i když prý právě kvůli své postavě nenosila sukně osm let.
 
 
Píšete, případně chcete psát i něco jiného? Máte ambici se tím živit?
Píšu jenom blog. A píšu jenom proto, že mě to baví. Nemám žádný cíl ve smyslu do roka se stát více či méně známou autorkou čehokoliv, do tří let vydat nějakou knihu a do osmi se dočkat jejího zfilmování. Za vznikem blogu nebyl úmysl dosáhnout čehokoliv, jen touha napsat o tom, co se mě dotýká. A co bude dál, to se uvidí.
 
 
Řeknete nám trochu víc o tom, kdo jste, čím se živíte a kde bydlíte, nebo je to tajné?
Myslím, že je úplně jedno, jak se Protivná blondýna ve skutečnosti jmenuje a odkud je. Ať je to Anna Černá z Prahy nebo Zuzana Bílá z Dlouhé Lhoty, lidé ji stejně budou číst jen do té doby, dokud je bude bavit.
Ale můžu prozradit, že jsem holka z vesnice, která posledních pár let žije ve větším městě, že nejsem zapšklá stará panna ani dáma po přechodu zklamaná životem, že mám ráda děti a že nesnáším béčkové akční filmy.
 
Vaše nejoblíbenější věc?
Boty na vysokých podpatcích.
 
Kde nakupujete věci na sebe a pro sebe?
Většinou v eshopech, protože mě moc nebaví pobíhat po obchodech. Přes internet kupuju kromě potravin a drogerie skoro všechno - od bot a oblečení, přes kosmetiku až třeba po pračku.
 
Nakupuju v eshopech hodně, často a ráda. Ale příšerně mě rozčilují třeba takzvané exkluzivní nákupní kluby, které často hlásají, že jejich zboží je zlevněné o 70 procent, ale ve skutečnosti ho prodávají ještě dráž než konkurenční prodejci.

 
Nějaké tipy na obchody či značky, které se podceňují?
Podceňovaná mi připadá třeba značka F&F, spousta lidí kolem mě ji vnímá jako lacinou a nezajímavou módu z hypermarketu. Podle mě se ale v kolekcích dají často vybrat skvělé kousky za rozumné ceny.
 
Máte už nakoupené dárky na vánoce, a jaké?
Mám, i když ne všechny, ta pravá předvánoční panika mě popadne většinou až začátkem prosince. Už jsem ale pro svoje blízké nakoupila třeba pár knížek, o kterých vím, že jim udělají radost.
 
 
Kontaktují vás firmy, abyste propagovala jejich produkty?
Zatím se mi nestalo, že by mě nějaká firma kontaktovala s podobnou nabídkou. Pokud k tomu dojde, asi bych hodně zvažovala, jestli se do něčeho podobného pustit a za jakých podmínek. I když některé produkty chválím, musím být přesvědčená, že za pochvalu stojí. Rozhodně bych nebyla ochotná psát pozitivně třeba o kosmetice, po jejímž použití mi naskáče vyrážka a sloupe se mi půlka kůže na obličeji.
 
3 vaše oblíbené weby (blogy)?
 
Samozřejmě Proti šedi, to je jediný web, který jsem uvedla na blogu v odkazech. Kromě různých zpravodajských webů čtu pravidelně Módní peklo a baví mě taky regretsy.com
 
O čem budou vaše nejbližší blogposty, pokud to už víte?
 
Určitě budu dál psát o tom, co mě příjemně či nepříjemně překvapí na ulici, v kavárně, za volantem, na internetu, v časopisech nebo v internetových magazínech. Z témat kolem módy určitě půjde o další články o oblečení pro ženy se silnějšími postavami nebo pro postarší dámy a pány. A některý z rýpavých článků bude jistě o tom, že si lidé sice snaží vylepšovat bydlení, ale třeba pěkné obrazy nebo knížky už pomalu v průměrné domácnosti nenajdete.
 
Odkazy na váš blog potkáváme stále častěji, z "jedné z bloggerek" se stáváte známým jménem - co budete dělat, až budete děsně slavná?
 
Stanu se šéfredaktorkou Vogue. Ale vážně: myslím, že máloco je pomíjivějšího než sláva bloggerek. Takže prozatím určitě zůstanu jen u svého psaní pro zábavu a uvidíme, kam se to vyvine.
 
Kdyby si člověk měl tenhle měsíc koupit jednu věc, co by to podle vás bylo?
Pokud bych ten člověk byla já, tak rozhodně boty. Bot není nikdy dost, i kdyby na chleba nebylo!