V Praze se ve čtvrtek už podruhé rozzářily světelné instalace a projekce festivalu světla Signal.
Akce začala v 19 h na Staroměstském náměstí spuštěním videomappingové projekce Dreamforge maďarské umělecké skupiny MaxIn10sity, která hravým způsobem rozsvítila a rozhýbala fasádu Paláce Kinských. Společně s dalšími dvaceti uměleckými díly bude v centru hlavního města k vidění až do neděle.
Čím se letošní ročník festivalu liší od toho loňského, který zaznamenal velký úspěch a nejspíše založil jednu z budoucích tradičních kulturních akcí v Praze? A proč stojí za to kvůli němu i v podzimním chladu do centra metropole vyrazit?
Nápad uspořádat v Praze festival videomappingu přišel od umělců Amara Mulageboviće a Dana Gregora, kteří pod hlavičkou projektu The Macula v loňském roce oživili průčelí kostela sv. Ludmily na náměstí Míru. Podle ředitele festivalu Martina Pošty neměl být původně tak velký, ovšem díky nemalému zájmu umělců se nakonec rozrostl na téměř třicet zastávek.
Tato pro většinu Čechů a Moravanů stále nová umělecká disciplína byla Praze představená jako čtyři hudbou doprovázené velkoformátové videomappingové projekce a venkovní světelné a interaktivní instalace. Pro velkou část přihlížejících přitom byla příjemným překvapením. Především spojení starého s novým, nejlépe pojednané jako světelné transformace fasád starých pražských budov, nabídlo na tyto památky nový, svěží a mnohdy i detailnější pohled.
Pozvání na zbrusu nový festival loni přijala i řada zahraničních umělců. Nejnavštěvovanější zastávkou festivalu byla krychle velikosti třípatrového domu na Staroměstském náměstí, jež byla dílem francouzské umělecké skupiny 1024 architecture. Pod názvem HyperCube (http://vimeo.com/79702430) pobavila kolemjdoucí zajímavou světelnou show. Odkaz futuristy Majakovského připomnělo pod názvem Noc (https://www.youtube.com/watch?v=fMS4vxN_Y-s) ruské výtvarné uskupení Sila Sveta, které si vyhrálo s fasádou Michnova paláce na Kampě. Katalánská Telenoika, inspirovaná filmovou tvorbou Karla Zemana, imaginací Franze Kafky, nebo kresbami Zdeňka Sýkory, zase oživila siluetu Arcibiskupského paláce.
Práci zmíněného Zdeňka Sýkory ovšem pojednali a divákům představili také Vladimir 518 a David Vrbík (SPAM) v projekci na zeď Muzea Kampa. Mezi umělci se vyskytla i další zvučná jména, známá i z dalších uměleckých disciplín. František Skála na Kampě předvedl svůj Dům stínů, Milan Cais zase svítící oko Karlův hlídač, zavěšené na Mostecké věži. Co do kladných ohlasů ovšem zaznamenala asi největší úspěch již zmíněná videomappingová projekce otců festivalu Mulageboviće a Gregora (The Macula) na kostele sv. Ludmily.
Jaký je (a do neděle ještě bude) letošní ročník? Chodci po Praze najdou méně instalací, ovšem větší počet těch náročnějších a sofistikovanějších. Mezi sedmou hodinou večerní a půlnocí se opakují co patnáct minut. Program je i letos bohatý na zahraniční umělce, z nichž asi nejznámější jsou australští The Electric Canvas, známí svou projekcí na operu v Sydney (https://www.youtube.com/watch?v=at5hdb0DG68). Do Prahy přijeli představit svou barevnou, videomappingovou projekci Out of Place, kterou můžete vidět na nové zastávce festivalu, Městské knihovně na Mariánském náměstí. Českou premiéru měla ve čtvrtek interaktivní instalace The Pool (http://jenlewinstudio.com/community-sculpture/the-pool/) výtvarnice Jen Lewin, která již dříve zaznamenala úspěch například v Singapuru nebo v Sydney. Zcela nově si mohou pražští diváci vychutnat projekci ve 3D, kterou pod názvem E:Merge na míru Michnově paláci připravilo turecké uskupení Nerdworking. Jak se dá ovládat světelná projekce hlasem, můžete zjistit díky projektu MURMUR francouzského studia Chevalvert, které světlem vašeho hlasu ozáří Mosteckou věž.
Krom zahraničních hostů se opět můžete setkat s díly zvučných českých jmen. David Černý dopravil k Tančícímu domu svého zbrusu nového Speedermana a David Vrbík letos spojil síly s Petrem Niklem v interaktivním projektu Zóna na dvoře Taneční konzervatoře. Dobýt festival světla vyrazila také firma Preciosa. Ta ve svém showroomu v Jáchymově ulici ukazuje, jak oslnivě lze zaznamenat zpěv (SOUND by Boadesign), a na Palachově náměstí divákům umožňuje spolupodílet se na vzniku uměleckého díla v projektu Crystallation, který pro ni navrhl Jaroslav Bejvl mladší.
Program festivalu je oproti loňskému ještě bohatší, interaktivnější. Tato a mnoho dalších uměleckých děl stejně jako loni doplňuje řada workshopů. Stále také probíhají další doprovodné akce, včetně koncertů v klubu La Loca, a zážitek z festivalu můžou vylepšit Signální plavby v Pražských Benátkách. Signal festival 2014 rozhodně nezmeškejte. Stejně jako loni totiž především nabízí zážitek, který je v našich končinách stále ještě neobvyklý a dechberoucí.
text Barbora Vrablíková