Přijíždí největší hvězda latinskoamerické literatury

Juan Gabriel Vásquez se učil i od Kundery a odmítl magický realismus
 
Bylo mu 23 let, když vyměnil Bogotu za Paříž, aby se mohl stát spisovatelem. V rodném městě, zužovaném kolumbijskou drogovou válkou s bombovými útoky a atentáty, by se toho nemusel dožít. Nyní, už jako mezinárodní hvězda jihoamerické literatury, přijíždí Juan Gabriel Vásquez do Prahy, aby mluvil o čerstvém překladu románu Reputace i o svém vztahu k Márquezovi. Večer s Vásquezem proběhne 10. dubna v pražském Institutu Cervantes.
 
Vásquez patří k silné generaci nových latinskoamerických prozaiků, kteří se pokoušejí vymanit literaturu ze škatulek vzniklých v šedesátých letech. Je Kolumbijec jako Gabriel García Márquez, ale k magickému realismu má velmi daleko, někdy se proti němu přímo vymezuje – jednou prohlásil, že magický realismus „je vyčpělý a předvídatelný“.
 
Román Reputace právě vychází u Nakladatelství Paseka. Jeho ústřední postavou je pětašedesátiletý kreslíř a karikaturista Javier Mallarino, žijící legenda kolumbijské politické satiry, člověk, jehož pero má už léta moc rozhodovat o osudech druhých. Právě ve chvíli, kdy se ocitá na vrcholu kariéry a přebírá vysoké státní vyznamenání, jej však setkání s neznámou mladou ženou náhle konfrontuje s téměř třicet let starou událostí, kterou mezitím vytěsnil z paměti. Jeho reputace a hodnota celoživotního díla jsou náhle zpochybněny. 
 
Román zvolený mezi nejlepší knihy roku v médiích jako New York Times, Newsweek nebo Guardian naopak potvrdil Vásquezovu reputaci nejvýraznějšího hlasu latinskoamerické literatury, k jehož čtení se přihlásili autoři jako Khaled Hosseini, John Banville nebo držitel Nobelovy ceny za literaturu Mario Vargas Llosa. Sám Vásquez má v oblibě Rotha či Dostojevského a nikdy nezapomene jako velký vzor zmínit Milana Kunderu a jeho esejistickou tvorbu, především pak Umění románu. 
 
Podobně jako v Hluku padajících věcí podal obraz Kolumbie týrané drogovými kartely dřív, než téma zpopularizoval seriál Narcos, tak román Reputace, v němž se zamýšlí nad sílou karikatury a humoru, vyšel ještě před útokem na redakci Charlie Hebdo. V Reputacích chtěl zachytit i zanikající svět papírových novin, problematiku cenzury a vztah mezi soukromým a veřejným. A samozřejmě nechybí výsostné Vásquezovo téma – jak paměť a nespolehlivé vzpomínky formují minulost jednotlivců i národů.
 
V tomto ohledu, a i vzhledem k autorově kariéře sloupkaře v předních španělsky psaných novinách, jde o Vásquezovu nejintimnější knihu. „Knížka velmi zajímavě vykresluje vztah moci a sdělovacích prostředků, zájmové hry, manipulaci veřejným míněním, vytváření oficiální verze dějin konfrontované s pamětí jednotlivce, zodpovědnost člověka za to, co vyřkne (a nakreslí) ve chvíli, kdy má moc tvořit, ale i bořit,“ říká autorova překladatelka Anežka Charvátová. Příběh s velmi aktuálním poselstvím lze číst jako podobenství o dějinách jakékoli země, v níž oficiální historie vymezená sochami a státními vyznamenáními zakrývá hanebnější kapitoly dějin.
 
V pondělí 10. dubna vystoupí Vásquez od 18.30 v pražském Institutu Cervantes s přednáškou O padesát let později: rady, jak nepřestávat číst. Jak číst Sto roků samoty i po uplynutí padesáti let od prvního vydání tohoto románu? Vásquez přiblíží z pohledu čtenáře i autora životnost velkého románu Gabriela Garcíi Márqueze a jeho postavení v nové latinskoamerické literatuře.
 
Juan Gabriel Vásquez (1973) patří k předním současným latinskoamerickým prozaikům. Po studiích v rodné Kolumbii a na pařížské Sorbonně strávil několik let v Belgii a Španělsku, dnes žije v Bogotě. Na mezinárodní scéně se prosadil svým třetím románem Hluk padajících věcí (2011, č. Paseka 2015), který získal mj. Cenu Gregora von Rezzoriho a International IMPAC Dublin Literary Award a byl přeložen do více než dvaceti jazyků. Násilí, zrod drogových kartelů a teror v Kolumbii od 70. let do nového tisíciletí se postupně odkrývá v příběhu mladého právníka. Český překlad zařadili mezi nejlepší knihy roku například server iLiteratura nebo týdeník Respekt.
 
V zatím posledním a nejobsáhlejším románu Tvar trosek (La forma de las ruinas, 2015), částečně autobiografickém, na hraně mezi beletrií a investigativní žurnalistikou, pokračuje ve zkoumání násilného kolumbijského dvacátého století, propletení politiky a dějin s malými životy obyčejných lidí a zejména fungování paměti. Kromě románů píše Vásquez též literárně kritické eseje, je autorem biografie Josepha Conrada a překládá (například Johna Dos Passose, Victora Huga či E. M. Forstera). V roce 2012 dostal v Paříži významnou Cenu Rogera Cailloise, mezi jejímiž nositeli jsou z latinskoamerických spisovatelů například Mario Vargas Llosa, Carlos Fuentes, Ricardo Piglia či Roberto Bolaño.
 
Reputace
Juan Gabriel Vásquez
Přeložila Anežka Charvátová
184 stran, vázaná, 249 korun
 
O padesát let později: rady, jak nepřestávat číst
Jak číst Sto roků samoty i po uplynutí padesáti let od prvního vydání tohoto románu? Juan Gabriel Vásquez zkoumá z pohledu čtenáře i autora románů životnost tohoto velkého románu Gabriela Garcíi Márqueze a jeho postavení v nové latinskoamerické literatuře. Zúčastní se Juan Gabriel Vásquez, Dora Poláková, Anežka Charvátová.
10. dubna 2017, 18:30, Institut Cervantes, Na Rybníčku 536/6, Praha 2
VSTUP ZDARMA