Přečtěte si ukázku z knihy Marvel: Co jste neměli vědět o komiksovém zázraku

Srdcervoucí příběh Marvelu a jeho zakladatelů
Aneb když měl Václav Havel psát pro Marvel
 
O Marvelu kriticky, ale s láskou. Tak se dá v krátkosti popsat převratná kniha, která způsobila senzaci ve světě popkultury. Oblíbené nakladatelství Marvel, v němž se zrodily postavy jako Spider-Man, Iron Man nebo Captain America, totiž vůbec poprvé vykreslila nejen jako místo, kde se sny mění ve skutečnost, ale zároveň jako firmu, která tyto sny konkrétních lidí mnohdy neúprosně drtí na korporátní prach. Oceňovaná kniha vychází 25. října v českém překladu Richarda Podaného u Nakladatelství Paseka.
 
Kniha Seana Howea nabízí nedocenitelný pohled do zákulisí jednoho mediálního kolosu. Od skromných začátků před druhou světovou válkou, kdy se dala dohromady parta mladých nadšenců, až po uvedení filmu Avengers, kterým studio Marvel korunovalo svou tržní nadvládu nad Hollywoodem. Dalším rozměrem je vznik videoher, sběratelských figurek, hrníčků a dalšího merchandisingu. Původní tvůrci postav, na nichž tyto předměty stojí, však často končili bez jakéhokoliv podílu na zisku, a rozhodně je nemůže těšit ani celosvětová sláva. Význační tvůrci jako Steve Ditko nebo Jack Kirby ji totiž nezažívají, jakýmsi maskotem Marvelu se stal Stan Lee, jenž kolem sebe dokázal vybudovat pravý kult osobnosti a do jisté míry si nárokovat zásluhy, které mu nepatří.
 
Nutno podotknout, že Leeho, zvyklého na oslavné články a nekritické hagiografie, kniha rozezlila natolik, že jejího autora umístil na svůj soukromý seznam lidí, kteří už mu nikdy nemají volat. Howe však zároveň za knihu získal nejprestižnější komiksové ocenění na světě – Cenu Willa Eisnera přezdívanou „komiksový Oscar“ – v kategorii publikací o komiksu. Nominace skládá úzká porota, o vítězích rozhodují profesionálové z komiksové branže, často i zaměstnanci a spolupracovníci Marvelu…
 
„Kniha odhaluje silné stránky i Achillovy paty komiksových, filmových i televizních nadlidí společnosti Marvel a více než přesvědčivě dokladuje, že za úspěchem jednoho každého marvelovského superhrdiny stojí usilovná a mnohdy nevděčná práce desítek a stovek lidí,“ říká historik a teoretik komiksu z Ústavu pro českou literaturu AV ČR Pavel Kořínek, který se stal redaktorem českého překladu.
 
Kniha má potenciál nadchnout nejen čtenáře komiksů a fanoušky superhrdinů. Ukazuje, jak se buduje značka, na jakých základech Marvel postavil svůj marketing a do jisté míry předkládá i dějiny americké popkultury 20. století.
 
Sean Howe přináší pro české zájemce až šokující informace, tu nejvděčnější najdeme bez pochyby na straně 128: „Stan Lee (…) začal dávat dohromady velikány, jako byli Anthony Burgess, Kurt Vonnegut a Václav Havel, aby psali řadu komiksů pro dospělé čtenáře (zájem vyjádřil i Tom Stoppard).“ Zdroj informace jsme si ověřili přímo u autora, který nám odhalil, že vycházel z korespondence mezi Stanem Leem a britským producentem, kritikem a divadelníkem Michaelem Kustowem. Citaci z dopisu z roku 1972 ponecháváme pro úplnost v originálním znění: „On the question of joint publication, I have had a further discussion with Tom Maschler, Chairman of Jonathan Cape Publishers, London, about our projects for original adult comic books. He is very interested in the fact that we have outline scenarios or agreements in principle from Anthony Burgess, Kurt Vonnegut, Vaclav Havel and an interest from Tom Stoppard (…) The aim is to get the other writers to the same stage, and also to encourage the others I have approached, including John and Yoko, Alan Ginsberg and Mordecai Richler.“ Ambiciózní projekt u Marvelu nikdy nedotáhli do konce…
 
Kniha Marvel: Co jste neměli vědět o komiksovém zázraku má pevní místo v naší nonfiction linii, v níž hledáme knihy, které se na známá témata dívají převratným pohledem, přináší absolutně nové poznatky a netušené souvislosti. V případě Nicolase Taleba a jeho Černé labutito byla současná ekonomika a finanční krize, u titulů Černá zem a Krvavé země Timothyho Snydera nečekaný pohled na holokaust a druhou světovou válku, David Perlmutter vnesl díky Moučnému mozku vědecký obsah do jinak pouze „sexy“ tématu, jako je konzumace lepku a sacharidů, a Nate Silver zase v opusu Signál a šum vysvětlil, jak složitě se v aktuální přesycenosti informacemi hledají spolehlivé zdroje.
 
Sean Howe
Marvel: Co jste neměli vědět o komiksovém zázraku
Překlad Richard Podaný
496 stran, vázaná s přebalem, 490 korun
 
Příběh Stana Leeho, který toužil po slávě a získal ji díky Spider-Manovi, Avengers, Fantastické čtyřce nebo X-Menům. Příběh Jacka Kirbyho, o němž jste nikdy neslyšeli, přestože v kině fandíte i jeho hrdinům. Příběh o autorských právech, kdo na nich vydělal a kdo ostrouhal. Příběh o proměně kreslených superhrdinů ve figurky, reklamní předměty, videohry, televizní seriály a velkorozpočtové filmy. Příběh o budování značky i kultu osobnosti. Příběh o tom, že komerční úspěch je pěkná věc, ale někdy vás přinutí dělat dost ošklivé věci nejlepším kamarádům. Tohle je skutečný a srdcervoucí příběh vydavatelství Marvel. Sean Howe napsal fascinující dějiny slavné společnosti a zachytil její přerod od skromných začátků po současnou nadvládu nad Hollywoodem. Obnažil pravdu skrytou za červenobílým logem a spoustě z nás vzal veškeré iluze. Na základě ohromujícího množství výzkumů, rozhovorů a rešerší vznikl poctivý portrét Marvelu, který se mnohým z těch, o nichž se v knize píše, nelíbí. Ale čtenářům rozhodně ano.
 
UKÁZKA:

PROLOG

V roce 1961 táhlo Stanleymu Martinovi Lieberovi na čtyřicítku a musel se dívat, jak komiksová branže, ve které se dřel po víc než dvě desítky let, usychá a vadne.
Nedávno jej přinutili, aby vyhodil všechny výtvarníky, a tak seděl sám v komiksovém oddělení ledabyle pojmenované rmy vydavatele Martina Goodmana Magazine Management Company, kde ho už jako puberťáka zaměstnali za osm dolarů týdně. Kdysi toužil stát se spisovatelem, ale ni- kdy se k tomu nepropracoval a vypadalo dost nepravděpodobně, že by do romantických a westernových komiksů a komiksů o monstrech, které pořád produkovala jejich společnost, dokázal dostat nějaké velké myš- lenky. Zašil se do tichého koutku a jeho pracovní den nezdobilo nic lep- šího než psaní sprostých vtipů pro masturbační rádoby humorné knihy s názvy jako Blushing Blurbs: A Ribald Reader for the Bon Vivant (Necudné nápady: Čtverácká čítanka pro bonvivány) nebo Golfers Anonymous. Pro- tože nechtěl používat vlastní jméno, podepisoval to „Stan Lee“.
pak zasáhl osud (nebo se to tak líčívá) v podobě partie golfu mezi Martinem Goodmanem a Jackem Liebowitzem, šéfem konkurenčního vydavatelství DC Comics. Liebowitz údajně Goodmanovi řekl, že u DC naházeli dohromady některé nejoblíbenější postavy – Supermana, Bat- mana, Wonder Woman, Green Lanterna – a když z nich udělali jediný titul o superskupině e Justice League of America, byl z toho nečekaný hit. Takže Goodman nakráčel do redakce s úkolem pro Leeho: ukradni ten ná- pad a vytvoř tým superhrdinů. Jenže Lee už měl za sebou několik pokusů o oživení superhrdinů. Šel domů k manželce Joanie a oznámil jí, že s tím konečně praští. Vymluvila mu to. „Prostě udělej, co po tobě chce,“ nalé- hala. „Zapracuj do toho svoje nápady. Co ti můžou udělat, vyhodit tě?“ „Trvalo mi pěkných pár dnů, než jsem si sepsal asi milión poznámek,“ vzpomínal Lee po letech, „přeškrtal je a zapsal si milión dalších, až mi konečně zbyly čtyři postavy, o kterých jsem si myslel, že by mohly fun- govat jako tým Napsal jsem synopsi se základními charakteristikami nových postav a k tomu poněkud neobvyklý děj a dal jsem to svému nej- spolehlivějšímu výtvarníkovi, neuvěřitelně nadanému Jacku Kirbymu.“ Takhle se Stan Lee rozpomínal na zrod Fantastic Four a stejně jej svým nenapodobitelným bujarým stylem znovu a znovu líčil i v následujících desetiletích. Jack Kirby, který svou cestu k hvězdné slávě zahájil ve čty- řicátých letech, když jako jeden ze spolutvůrců pro Goodmana vymys- lel kultovní postavu jménem Captain America, to ale později vykládal jinak. „Marvel byl doslova na huntě, a když jsem tam dorazil, praktic- ky už stěhováci tahali nábytek,“ tvrdí Kirby. „Začínalo stěhování a Stan tam seděl a brečel. Řekl jsem jim, ať to celé pozdrží, a zařekl jsem se, že jim dám takové tituly, které vystřelí prodeje nahoru a udrží je v branži.“ Jisté je aspoň tolik: v polovině roku 1961 Lee a Kirby dali dohroma- dy pětadvacet stran textu a obrazu, připlácli na to rychle spíchnuté lo- go, a už se tisíce výtisků Fantastic Four #1 rozvážely do novinových stán- ků i otočných stojánků po celé zemi, kde je vmáčkli mezi poslední sešity řad Millie the Model a Kid Colt Outlaw.

fantastic four, to nebyla jen kopie justice league, kterou si objednal Goodman – v prvním sešitě hlavní postavy ani neměly kostýmy; a co by- lo ještě divnější, neustále se hašteřily. Ještě nikdy nebyl žádný komiksový tým tak různorodý, ještě nikdy nesestával z tak odlišných osobností. Jako téměř revoluční kudrlinka působilo, že protagonista jménem ing byl dokonce vytvořen jako „ranař – vlastně ani ne moc kladná postava“, který se může kdykoli zbláznit a něco vyvést. Úplně něco jiného než bezúhon- ní občané typu Supermana a Green Lanterna. Ale sešit se prodával, a to rychle, a do kanceláří rmy Magazine Management se začaly valit dopisy od fanoušků. Kniha něco podnítila, nějaký zápal, jaký Lee zatím neznal.
Lee a další stálý tvůrce komiksů s obludami, výtvarník Steve Ditko, brzy uvedli na scénu „Spider-Mana“, což byl pod maskou prostě Peter Parker, naštvaný nezletilý šprt, který někdy měl co dělat, aby se rozhodl správně. Náladový, neoblíbený kluk jako superhrdina? To tu ještě nikdy nebylo. Ale i Spider-Man kápnul čtenářům do noty.

Vydavatelství Magazine Management honem nasekalo další nevyrov- nané výtvory, hrdiny s takovou dávkou mravní nejednoznačnosti, aby byli pro děti studené války v posledních okamžicích před Lyndonem Johnsonem a Beatles to pravé. V pouhých několika měsících seznámili čtenáře s výzkumníkem, kterého radiace proměnila v násilnickou zele- nou potvoru, s částečně invalidním studentem medicíny, který se pro- měnil v boha hromu, s jistým obchodníkem se zbraněmi, jenž si vyrobil kovový oblek pro boj s komouši, a taky s jedním vyhořelým egocentric- kým chirurgem, který našel své pravé poslání v okultních vědách. Byli to hrdinové na hliněných nohou, často poznamenaní osamělostí a po- chybami. A i ti sebevědomější z nich si uvědomovali, že do zbytku svě- ta nezapadají.
Lee a jeho nepočetná stáj tvůrců na volné noze a ve středním věku, kteří se lopotili v médiu většinou společnosti opomíjeném nebo vysmí- vaném, to byly taky svým způsobem ztracené existence. Jenže teď jejich práce začala přitahovat čtenáře a začala se rozvíjet celá komunita za- pálených obdivovatelů. Vznikalo společenství, které nejenže se zpočát- ku nacházelo pod rozlišovací schopností mediálního zájmu, ale nemělo dokonce ani jméno, které by si mohlo vetknout do štítu: Goodmanova komiksová divize, dříve známá nejvíce pod názvem mely Comics, teď sešity publikovala pod desítkou různých a téměř anonymních remních jmen od Atlas až po Zenith, která byla vidět jen drobounkým tiskem v co- pyrightech sešitů. Až ke konci roku 1962 se Goodman a Lee dohodli, že nově oživenou divizi opatří značkou Marvel Comics.
barvité výtvory marvelu – fantastic four, Spider-Man, Incredible Hulk, or, Iron Man a Doctor Strange – položily základy pro soběstač- ný kční konstrukt zvaný „Marvel Universe“ – a v tomto marvelovském vesmíru se dobrodružství všech hrdinů velice složitě proplétala. Rychle se rozpínající svět se brzy obohatil: přibyli např. X-Men, skupina proná- sledovaných mutantských školáků, jejichž boj proti diskriminaci probíhal paralelně s hnutím za občanská práva, anebo Daredevil, slepý advokát, jehož ostatní smysly se zostřily na nadlidskou úroveň. Následovali Black Widow, Hawkeye, Silver Surfer a bezpočet dalších. Marvel po dvaceti centech za sešit dodával fascinujícím způsobem dysfunkční protagonis- ty, literární kudrlinky a uchvacující obrázky, a to jak menším dětem, tak i studentům elitních vysokých škol nebo hippies.

V roce 1965 se jak Spider-Man, tak i Hulk prodrali na seznam osma- dvaceti vysokoškolských idolů, který sestavil časopis Esquire, vedle Johna F. Kennedyho a Boba Dylana. „Marvel často přepíná pseudovědeckou představivost daleko do fantasmagorických jiných dimenzí, problémů času a prostoru, ba i do zpola teologické představy stvoření,“ rozplýval se jeden student z Cornellu. „Příběhy jsou skvěle kreslené, a to téměř ha- lucinogenně. Dokonce i příběhy obyčejných smrtelníků jsou ilustrované tak, že i poslední panel má stejně dramatickou kompozici jako cokoli, co kdy svěřil lmovému pásu Orson Welles.“
„kupředu hleďte, pravověrní!“
Na posledních stránkách sešitů Stan Lee oslovoval marvelovské publikum žoviálně a nadšeně, aby si čtenáři připadali jako členové nějaké- ho exkluzivního klubu. I když většina příběhů vznikala v tichu a klidu domovů externích autorů, Lee vykresloval bezútěšné kanceláře Marvelu jako „Dům nápadů“, přeplněný živě debatujícími lidmi, čímž se vlastně v myšlenkách navracel do rušných dob se spoustou psacích stolů, které poznal kdysi, ale které teď existovaly jen v jeho představách. Leeho pra- videlné „Bullpen Bulletins“ se svou křiklavou familiárností a zvýrazňová- ním za pomoci velkých písmen a vykřičníků dokázaly jako něco úžasného podat dokonce i obyčejné pracoviště. „Všeobecně se to neví, ale mnozí z našich bodrých marvelovských tvůrců jsou také nadanými vypravěči! Tak například Stanovi úplně stačí, aby profíkům, jako jsou JACK ‚KING‘ KIRBY, úžasný DON HECK nebo skvělý DICK AYERS, dal pouhý zá- rodeček nápadu, a oni za pochodu, při kreslení a rozvíjení děje vytvoří vše do nejmenších podrobností. A pak náš vůdce prostě vezme hotové kresby a dodá všechny dialogy a popisky! Zní to složitě? Možná, ale je to jen další důvod, proč vám tuhle osvědčenou marvelovskou magii ne- umí přinést nikdo jiný!“ Uchvácení čtenáři, kteří hltali každičké nakouk- nutí za kulisy, se brzy obeznámili se jmény všech přispěvatelů, od inke- rů a lettererů až po recepčního a šéfa výroby. Když Lee založil o ciální fanklub – „Merry Marvel Marching Society“ –, zaplatilo za členství po jednom dolaru padesát tisíc fanoušků. Podobně jako u jejich postav se i Marvel Comics, dříve slabošský nýmand svojí branže, změnil ve skvělý případ amerického úspěchu.

„Vypadá to, že to dobře funguje,“ napsal jednou Stan Lee v dopisu, kde popisoval pracovní postupy u Marvelu, „i když bych asi nikomu ne- doporučil, aby takový systém taky zkusil.“ To uspořádání opravdu mě- lo svoje nevýhody, zvláště když Lee přepouštěl stále víc rozvíjení záple- tek jednotlivým autorům a někteří z nich začali mít pocit, že odvádějí většinu těžké práce a dostávají za ni méně uznání, než kolik si zaslouží. Steve Ditko, který vštípil Spider-Manovi jeho melancholii a od něhož dostal Doctor Strange svůj halucinační elán, rmu opustil; Spider-Man a Doctor Strange zůstali. Jack Kirby, který téměř bez pomoci vychrlil záplavu důmyslných kostýmů, ohromujících akčních scén a složitých bájí o tajných mimozemských rasách, odešel – ale Hulk, Fantastic Four a X-Men setrvali.
Komiksový průmysl sice stále trpěl cyklickými poklesy, ale Stan Lee dál horečně pracoval a byl pevně odhodlán už nikdy nesedět v té pra- covní kóji v koutě. Na začátku sedmdesátých let spolu se svým zástup- cem Royem omasem, což byl fanoušek, ze kterého se stal profesionál, ucpali personální díry novou generací tvůrců, vykulených dvacetiletých kluků, kteří hrdě vystavovali své staré odznaky Merry Marvel Marching Society, jako by to byla povolení porušovat pravidla. Vzali sice za své to, na co se pamatovali jako na ducha Marvelu, ale začali do čtyřbarevných sešitů, jež se dostávaly do otočných stojanů v prodejnách opatřené přá- telskými nápisy „Hej, děcka – komiks!“, pašovat kontrakulturní ideje. Lee si toho sotva všiml. Martin Goodman rmu prodal, a jakmile noví majitelé dali Leemu vrchní velení, začal se věnovat smlouvám s televize- mi a lmovými společnostmi, ve kterých viděl pro Marvel jízdenku pryč z překotné komiksové branže.
V následujících desetiletích Lee neúnavně pokračoval ve svém tažení za hollywoodským triumfem a vydavatelské otěže u Marvelu putovaly mezi redaktory, kteří zběsile zápolili s ambicemi tvůrců a s vrtkavostí tr- hu, a majiteli – od mizerných konsorcií působících v zábavním průmyslu až po miliardářské spekulanty –, kteří se stále silnější posedlostí usilovali o maximalizaci zisku za každou cenu.

Po celou tu dobu sem v jednom nepřestávajícím proudu přicházeli a odsud zase odcházeli scenáristé a výtvarníci a každý přispěl nějakými svými výtvory, anebo tím, že rozvinul ty už existující. Všechno to pohlco- val Marvel Universe; nabaloval se jako obrovská sněhová koule na prud- kém svahu a expandoval tak, až se z něj stal nejspletitější umělý příběh v dějinách světa: tisíce a tisíce propojených postav a epizod. Pro celé ge- nerace čtenářů se Marvel stal tou nejskvělejší mytologií moderní doby.

Jenže tvůrci mýtu nebyli nějací nepřítomní, dávno umrlí Homéři a Hé- siodové. Vláčeli těžké káry majetnických vztahů k postavám a příběhům, vlastních citových a nančních zádrhelů, a tak se z chození tam a ven skrze neustále se otáčející dveře rmy stával namáhavý a někdy bolest- ný proces. A jak šel čas, stále sílila vlna zmařených přátelství, profesních zrad, urputných soudních pří a předčasných úmrtí.
Vesmír se rozpínal.