Pražská muzejní noc...to zas bylo v muzeích nabito

Lidí bylo moc. Ano, nebudu to protahovat, je to bohužel jedna z mála charakteristik, které pro muzejní noc nacházím. Naše putování začalo u Národního technického muzea, kde již v 18.58 byla fronta, která se táhla přes dva rohy a končila kdesi v nedohlednu. Možná, že ti, kteří tu čekali od osmi ráno, se dovnitř dostali, my ne.

S jistou naivitou jsme šli do sousedního Národního zemědělského muzea, „že si to tam prohlídnem a pak se vrátíme do NTM“. V NZM jsme viděli velmi záživnou expozici asi 250 lesnických uniforem a dvaceti traktorů. Venku před muzeem byl naštěstí malý jarmark, kde bylo možné vystát frontu na buřty a na pivo, což jsme také udělali. Největší atrakcí byly asi dvě ovce v ohrádce a několik králíků v kotcích. Fronta u sousedů se mezitím nezměnila a tak jsme se posilněni vydali přes Letenský park dolů ke Staroměstské, která měla být epicentrem celého toho blázince. Na několik málo minut jsme vešli do Rudolfina, ale protože k ocenění umění přece jen potřebujete jistou míru soustřednosti, která byla za daných podmínek nedosažitelná, vyšli jsme zase ven. Před Rudolfinem jsme získali vlastní brožurku PMN a zašli jsme do protilehlého Uměleckoprůmyslového muzea. Tam to bylo s počtem lidí únosné a klauzurní práce tamních studentů byly docela zajímavé. Jen se tam o něco hůře orientovalo, takže se obávám, že jsme neviděli vše, co k vidění bylo. Poté jsme se vydali do Náprstkova muzea, protože nás nalákala výstava mumií. Fronta, která se táhla přes celé Betlémské náměstí kamsi do nedohledna nás naopak odradila a tak jsme se obrátili a šli zpátky na Staroměstskou. Tam jsme se rozhodli, že využijeme zvláštní autobusovou dopravu a po kratším čekání jsme úspěšně nastoupili do autobusu č. 8, který nás odvezl zpět směr Letná, kde jsme chtěli zajít do Muzea kávy. Byla tam stejná fronta jako všude jinde, pořád moc velká na to, abychom v ní chtěli stát. Zato v přilehlé cukrárně byla fronta vystátelná a tak jsme si tam dali horkou čokoládu a kávu. Opravdu příjemně mě překvapila zahrada za cukrárnou, která byla moc hezky udržovaná. Záhy jsme se dozvěděla, že je zavlažována vodou, která tadypramení. Taková nenápadná oáza schovaná ve dvoře za domy. V zahrádce byl i malý workshop – malování kávou na ruční papír, a svůj výtvor jsem si směla odnést. Jen škoda, že právě začínalo pršet. Když jsme to dopili, tak jsme si ještě řekli, že dáme poslední šanci Národnímu technickému. Asi tušíte, jak to dopadlo, takže jsme zase skončili na jarmarku u NZM. Ovce v ohrádce před muzeem už byly ostříhané, prý dokonce od samotného mistra republiky ve stříhání ovcí. Nakonec jsme si řekli, že uděláme ještě jeden pokus, vypravili jsme se do POPMUZEA a byla to docela dobrá volba. Uvnitř byla výstava o historii Hanspaulských kapel a mohli jste si vyzkoušet hru na elektronické bicí a pohrát si s mixážním programem. V prvním patře probíhal koncert, koho nevím, protože se tam nebylo možné dostat. I přesto bylo POPMUZEUM vcelku pozitivním zážitkem a zakončením celého večera.

Takže jakou taktiku zvolit příště? Pokud se příští muzejní noc dočká stejného počtu zájemců, tak bych viděla několik strategií: Zaprvé, být tam první, to znamená až hodinu a půl předem stát před kýženým muzeem, to se pak člověk snad dočká. Zadruhé vybrat si muzeum, které nejspíše bude méně navštěvované. Těžko říci, které to je, ale usuzovala bych, že nejspíše ta co jsou dál od centra a těší se menší popularitě. Zatřetí, obrnit se proti davům a drát se zuby nehty. Za nejlepší taktiku ale po včerejšku považuji nezúčastnit se Muzejní noci a do muzea si zajít někdy jindy, hezky v klidu. Za těch pár desítek korun se to člověku vyplatí.  

Text: Nora Kořánová