Fringe blog 2015, díl I.: O nahodilosti

Přinášíme vám pár poznámek k letošnímu Prague Fringe (22.-30.5.2015).
V příloze najdete také autorovu ročníkovou práci, jež se festivalem zabývala.
-
Nezadržitelně se blíží další ročník pražského Fringe Festivalu - festivalu, jehož hlavním atributem je nepředvítadelnost. Každý ročník je zcela jedinečný. Volná dramaturgie, která neselektuje, ale nechává svou náruč otevřenou, se vždy vyplní nejrůznější formou a obsahem a vytvoří tak pestrou směs divadelních představení z celého světa.
Pražský Fringe patří mezi ty nejkomornější Fringe Festivaly a díky své unikátní atmosféře a geniu loci malostranského života si za svých uplnulých třináct ročníků učaroval velký okruh příznivců jak ze stran diváků, tak i účinkujících souborů. Letos budeme mít znovu šanci spatřit úžasnou show Gail Whitmore s názvem Human Jukebox, skotký improvizační tým Impro FX, téměř neuvěřitelný australský kouzelník Stuart Lightbody a nebo například britský soubor Fragility, který v uplynulých letech vytvořil výtečné komedie "Mých prvních 10 sexuálních zklamání" a "Jak utéct z Disneylandu".
Nejlepší šance, jak si ze širokého výběru představení na pražském Fringe Festivalu vybrat, je již tradiční Fringe Sunday. Odpolední přehlídka většiny zúčastněných souborů konající se v Malostranské besedě od půl třetí. Soubory se zde představí v krátkých výstupech, improvizacích či trailerech. Fringe Sunday je jakýsi lakmusový papírek nastiňující příběhy, které se budou v následujících dnes odehrávat na malostranských jevištích.
 
Samostatným příběhem je i vývoj celého festivalového modelu, který stojí za to připomenout. Pojem 'fringe' lze do češtiny nejjednodušejí přeložit jako 'okraj' a okraj je i klíčovým slovem pojmenovávajícím vznik prvního Fringe Festivalu.
Stalo se, že když se měl uskutečnit první ročník rozsáhlého multižánrového Edinburgh International Festival v roce 1947, tak se skrze dramaturgické síto nedostalo osm divadelních souborů. I přes zamítnutí účasti byla jejich touha vystoupit natolik intenzivní, že se vydali do Edinburghu a svá představení uvedli v malých hospodách, kavárnách, na ulici a vyplnily tak veřejný prostor na okraji oficiálního festivalu. Vytvořili alternativu, která se setkala s okamžitým úspěchem. Během dalších ročníků Edinburgh International Festivalu se stal 'okrajový' program samovolnou součástí edinburghské festivity. Brzy přerostl do takové míry, že se musel částečně institucionalizovat, aby se neztratil sám v sobě. Rok 1981, kdy na festival přijelo 492 vystupujících souborů, byl rokem, kdy se Edinburgh Fringe Festival (EFF) stal fenoménem a jedním z nejrozsáhlejších uměleckých festivalů na světě. Dnešní podoba EFF dosáhla gargantuovských rozměrů. V roce 2014 se během čtyř týdnů festivalu uvedlo téměř padesát tisíc představení na necelých tři sta místech po Edinburghu.
Fringe se stal fenoménem a pojmem označujícím nejen festivalový model, ale ujal se i na pojmenování menších scén situovaných například do původně nedivadelních prostorů, kaváren, sklepů, atd.
Fringe funguje jako festivalový model, který oproti většině jiných festivalů nemá pevnou dramaturgii a je tedy vždy seskládaný s největší náhodou - především podle pravidla: "Kdo dřív přijde, ...". Princip nahodilosti neposkytující jakoukoliv záruku kvality je i základním předpokladem k divácké percepci festivalu. Fringe Festivaly působí jako přehlídky, kdy nestačí vidět jen jedno konkrétní představení, ale vybízí k návštěvě většího počtu inscencací. Tedy: zkušenost z jednoho představení je nezobecnitelná na celý festival. Výsledný obraz festivalu je vždy vytvářen konkrétním diváckou výsečí zážitků, kterou si sestaví podle svého uvážení. Ale i přes jistou neuchopitelnost, danou neustálou proměnlivostí, fringe festivalů a jejich jednotlivých představení, jsou tu určitá vodítka pomáhající uchopit pojem fringe celistvěji. Jak už bylo řečeno, Fringe Festivaly nemívají dramaturgii, skrze kterou by bylo možné uchopit obsah a formu inscenací. Zároveň ale festivaly nabízí v podstatě rovná a jednoduchá pravidla pro všechny – nabízí prostor. Jak se s ním kdo vypořádá, je zcela na základě přístupu jedince. Proto je i jedinec se svými možnostmi jediným možným klíčem k vysledování alespoň částečného vymezení pojmu ‚fringe‘.
 
Fringe Festivalů je v současné době nespočet. Mnohé vznikají a zanikají během krátké doby, některé jsou již zavedené dostává se jim velkého zájmu. Mezi nejvýraznější patří Fringe Festival v Adelaide, Perthu, Vancouveru či Amsterdamu. Pražský Fringe Festival patří mezi ty nejkomornější, které ještě nepřerostly sami sebe a které poskytují možnost, při troše dobrého plánování, shlédnout všechny insenace během devíti festivalových dnů.
Říci, jaký bude letošní ročník, je zcela nemožné, ale na druhou stranu je ona nahodilost vlastně velmi příjemná.
Petr Dlouhý
-
https://www.facebook.com/PragueFringeFestival