Prague Biennale 5 : „Nejlepší způsob, jak vnímat umění, je umět milovat“

Attila Szűcs je jedním z umělců vystavujících v sekci Portréty moci na pátém ročníku Prague Biennale.

Představ se prosím ve třech větách.

Narodil jsem v Miskolc v Maďarsku v roce 1967. Pracuji a žiji v Budapešti. Můj web je www.szucsattila.hu.

Jaká je tvoje nejoblíbenější technika?

Od začátku devadesátých let dělám tradiční olejomalby. Vycházím často z obrázků z médií, z výstřižků z novin, pohlednic a fotek z natáčení filmů. Když maluji, soustředím se na momenty, ve kterých naše každodenní zážitky a způsoby pozorování začnou být při dekódování vnímané skutečnosti zastaralé. Vytvářím prázdná místa okolo objektů myšlenek a okolo postav, aniž bych je definoval v nějakém předpojatém smyslu. Můj vztah k malbě určuje odstup a soustředěná pozornost na pocit nepřítomnosti. Nejvíc mě zajímá hledat různé interpretace vědomí a nevědomí a způsobu, jakým se tyto dva projevy navzájem hubí. Inspiraci hledám v odpadu kolektivního myšlení, a to potom přetlumočím skrz realitu malby. Snažím se rozpustit předem definované a tedy falešné struktury a zavádím nové způsoby dívání se, ve stavu zvláštní formální a kompoziční levitace. Tento vzduchoprázdný stav obrazů pochází částečně ze samoty zobrazovaných prvků, částečně z transformace metafyzického v univerzální.

Myslíš si, že člověk musí rozumět umění, aby mohl ocenit umělecké dílo?

Myslím si, že nejlepší způsob, jak si užít umění, je být otevřený a umět milovat. Ani já jako profesionální umělec nemůžu v umění rozumět každému aspektu. Když je ale něco zcela srozumitelné, hraničí to s nudou.

Myslíš si, že současné umění klade otázky nebo spíše dává odpovědi?

Dělat umění nebo vytvářet něco jedinečného je proces učení, a proto neustále vznikají otázky. Nejsem si ale jistý, jestli existuje nějaká konečná odpověď.

Co děláš proti šedi?

To je otázka citu. Když je člověk citlivý, může všude vidět odstíny a odlišnosti, a zároveň pociťovat jednotu vesmíru.