Povídka: Hynek - Zkušenosti

Přinášíme další povídku, která nám dorazila do redakce. Jestli také píšete a máte zájem, aby váš text vyšel u nás, pošlete nám ho na protisedi@protisedi.cz a pokud ho vybereme, objeví se na našich stránkách.
 
ZKUŠENOSTI
I.
Celý život mi prosvítal skrz realitu. Realitu, kde si pozornost vynucovala řvoucí, motorová pila, přibližující se k mému tělu.
Okamžiky mé existence vždy nakrátko zasvítily a pak zhasly, jako sny co se zdají ve spánku a po probuzení si pamatujeme jen záblesky. A v těch záblescích je Vše.
Pocity prvního oslnivého pohledu na svět slunce. To neuvěřitelné, silné světlo po dobách naprosté tmy. První vánek, osvěžující celé tělo. Pocity ze dne, kdy přišlo Uvědomění. Promluvilo skrze něj, skrze každou jednotlivou buňku. A povídalo. O Cestě, O Růstu. O Zkušenostech. O Zemi, Vzduchu,…
Pila. Ostří a zápach Nafty.
…Vodě. A Já hned věděl, pochopil jsem a rostl jsem za Světlem. Dychtivě ho přijímal, ve dne shůry, v nocích svítilo uvnitř Mě a Všech. Uvědomění bylo světlem a kdykoliv jsem potřeboval, poradilo mi, pomohlo svoji Velkou moudrostí.
Tenkrát také mluvilo o Ohni. Že Oheň může přijít. A že bude pálit a bolet, ale že to musím vydržet, bude to tak správné a že v okamžiku největších bolestí, přijde a pak budeme zase spolu, jako na Počátku.
Oheň přišel. Utéci mu nemohu. Musím utéct ke světlu, ale ještě ne, bolest…musí přijít. Tak je to přeci správné. Ale proč? Jaký to má smysl?
Zuby pily, zběsile rotují a krájí vzduch na plátky, krájí vzdálenosti mezi nabroušenou ocelí a mnou. Cítím, jak mě hladí mikroskopické víry vzduchu, Celý jsem ztuhl a čekám, čekám. Člověk, který drží pilu, jakoby teď nebyl důležitý, ale přesto.
Něco, něco o něm vím.
Pila se zakousla do mě. Krev, tkáň, vnitřnosti se rozlétly do okolí a pokryli spadané listí. ÁÁáááÁ. Taková bolest. Bože, už přijď!
Oheň v Jeho očích, když se pila zakousávala hloub a hloub.
Pila se točila dál ve mně a půlila mě, krájela mě, ach Bože, proč musím tak trpět?
Záblesk. Muž, přichází ke mně a něco vysvětluje, ukazuje mi jakési útvary na papíře. Záblesk. Lehám si na postel. Záblesk. Na hlavu mi nasazují korunu.
Třísky. Zuby. Bolest mnou třese. Další rozmach pilou. Proč existuje bolest?. Skřípu, umírám. Už je tu světlo. Prosvítá realitou, samozřejmé, konejšivé. A já už bolest necítím, cítím jen úlevu a Lásku. Nekonečné Uvědomění. A Já už vím! Vím proč tu má být bolest a proč jsem tu…pane doktore. Stoupám a ohlížím se na své mrtvé tělo. Leží na zemi, kolem třísky a člověk řeže do teď již necitlivých větví.
 
II.
 
„To jste popsal velice sugestivně“, doktor odložil zápisky, „očividně to na Vás zanechalo veliký dojem“
„Jako na všech, Pane doktore! Jako na všech, opravdu nevím, jak Vám mám poděkovat“
„Díky si nechte pro Pána Boha, Já jen konám jeho vůli“
„Jste příliš skromný Pane Doktore, příliš, budu o té Vaší technice mluvit jen v dobrém světle, uvidíte, budete mít pacientů dost do konce života!.“
Doktor Jonáš se musel usmát. Měl objednané pacienty na dva roky dopředu a to začal používat Empatii teprve před čtyřmi měsíci. Hned od počátku úspěšně.
„Pokud mi bude každý děkovat tolikrát jak vy, stihnu léčit lidí polovic,“
„Samozřejmě, odcházím, Pane Doktore, šířit dobro, nemohu jinak, hezký život a spoustu úspěchů Vám přeji a děkuji! Děkuji!“
Když zaklapli dveře, Jonáš zamyšleně míchal kávu. Několik nocí se probouzel a ptal se sám sebe, jestli dělá dobře. Správně. Ale odpovědi z jeho Nitra byli nejednoznačné. Přijde Čas, kdy bude nutné, vyzkoušet vlastní medicínu. Pokud je takový jaké mínění o sobě měl, nemusí se bát. Tak proč měl strach?
 
„Empatie“, vynález Emila Jonáše, výzkumníka Svazu Spojených Věd Nového Světa, vyvolal celosvětovou senzaci. Byl přirovnávaný k vynálezu kola. Někteří nešetřili slovy a mluvilo se dokonce i o konečném řešení lidského utrpení.
Cesta k objevu byla zapeklitá a dlouhá a než Empatie dostala současnou podobu nasazovací helmy podobné královské koruně, uběhlo dlouhých šest let intenzivní práce a výzkumu Nových věd.
Nové vědy by souhrnný název nových syntéz tradičních věd 21. století. Ve chvíli kdy si lidé začali uvědomovat, že některé jevy ve vesmíru nejdou popsat jen jedním ze současných vědeckých směrů, začali spojovat vědci na celém světě i ty nejnemožnější vědecké postupy.
První, už dlouho předpokládané bylo spojená fyzikálních věd a filosofie. Poté, v obrovské fúzní vlně, následovala psychologie s fyzikou, biologie s technologiemi, ekonomika s biologií, astrofyzika s biologií a chemií a na závěr přišla slavná fůze všech známých věd s výtvarným uměním.
Zvláště ta poslední jmenovaná měla velký vliv na rozvoj technologií v cela jiném smyslu než bylo do té doby zvykem. Zjistilo se, že pokud se tištěné spoje kroutí jako meandry řeky účinnost procesoru stoupá o 200 procent. Že kruhové stavby mají prokazatelně pozitivní vliv na lidský mozek, protože ohýbají kosmické záření do prazvláštních – léčivých útvarů. Že pomocí pyramidy dokážeme využívat vesmírnou energii neomezeně. Ve výzkumu bylo použití hudby ke kontinentálním změnám počasí a levitaci předmětů.
Projekt Empatie vznikl na počátku tohoto technologického boomu a nesl již jasné znaky nových směrů. Ale jeho účel a to k čemu byla Empatie používána, přesáhlo vývoj o mnoho stovek let dopředu.
Pacient, podstupující terapii Empatie, si lehl na postel a na hlavu mu byla nasazena helma, která byla přezdívána „korunou“. Pomocí dechových cvičení se přivedl do klidu a byl připojen na Zdroj Empatie.
Zdroj Empatie je umělý krystal, vyzařující stálé mléčně bílé světlo. Krystal obsahoval substanci, kterou vědci nazývají „bíle vakuum“. Vzniklo vytvořením naprostého vakua a to pomocí speciálního tvaru krystalu, který odkázal, aby ho neutrina a kosmické záření obtékalo. Vzniklá substance, dříve nazývaná temnou hmotou, byla v rámci serióznosti přejmenována poté, co se zjistilo, že izolovaná bíle září. Toto bílé vakuum kroužilo v drátech po spirálách kolem hlavy léčeného.
Pacienti popisovali první okamžiky jako podivné chladivé doteky po celém těle, pak začali výrazně slyšet tep svého Srdce a tento rytmus se „rozpustil ve vzduchu společně s mojim vědomím“ jak stálo doslova v jednom ze zápisků.
Dále popisovali náhlé procitnutí do jiného těla, zvířecího, rostlinného v několika případech se stali dokonce minerály. Všechny popsané případy mají společný rys. Pacienti si v danou chvíli neuvědomují, že jsou připojeni na Empatii a vždy potkávají lidskou bytost a plně prožívají bolest, kterou jim způsobí a někteří umírají. Poté se probouzí a zjišťují, že ten člověk, který jim způsobil bolest, popřípadě smrt, byli oni samy někdy během svého dosavadního života.
Doktor Jonáš napsal v závěrečné zprávě k projektu: Zdá se, že empatie umožňuje velice reálně pacientům prožít bolest, kterou někdy ve svém životě způsobily někomu jinému. Ve dvou z deseti případů byly zaznamenány i dvě převtělení během jednoho připojení, kdy byli prožity dvě různé smrti a bolesti v odlišných formách života, které si ale způsoboval pacient sám. Ve zbylých případech bylo prožito jen jediné převtělení. Po probuzení popisují pacienti pocity hlubokého vhledu a neschopnosti ublížit „živé duši“. Za živé duše považují Vše kolem Nich. Razantní změny lze pozorovat u bývalých agresorů, vězňů nebo sexuálních deviantů. Subjekty dlouhodobě pozorujeme a shledáváme, že spojují do neziskových skupin s cílem pomáhat ostatním lidem nebo ekologickým zaměřením. Zdá se, že náš objev by mohl na vždy a v krátkém čase změnit životy všech lidských bytostí na Planetě Zemi.
 
III.
Na konferenci se jeden z novinářů zeptal Doktora Jonáše, zdali by ohrozila projekt možná sadomasochistická potřeba bolesti.
Doktor odpověděl, že pacienti se vždy vtělují do duší, které tuto potřebu nemají, a bolest vždy popisují jako nesnesitelnou.
***
Během krátké doby se rozpadlo mnoho starých politických systémů, založených na penězích a strachu. Po Německu následovala Francie, Belgie, Nizozemí, Česká republika, Brazílie. Švýcarsko jako jediné v Evropě, jako vždy, váhalo.
Celá planeta začíná žít v Uvědomění, že věci jak se děly do teď nebyli moudré.
Transformaci podporuje nový přístup k životu a světu kolem nás.
Konstruuje se Empatie III. A Empatie III.
Prodej knih s tituly „Cesta za sebepoznáním“, „Změn sebe – změníš svět“ se snižuje. Světovým bestsellerem je kniha: „Prošel jsem Empatií aneb jak se připravit na připojení.“.
Na Empatii se denně připojí 40. Lidí. Existuje již pořadník o pěti milionech míst. Do Budoucna se počítá s přístroji podobných Empatii do každého státu.
Objevili se případy, kdy lidé změnili při terapii formu šestkrát.
Někteří odmítají, že by někdy v budoucnu terapii podstoupili.
 
IV.
Bylo to hotové deja vu. To místo už jsem prostě jednou viděl. Určitě. Tamhle za rohem je myslím obchod s hvězdářskými dalekohledy ve výloze. Ale, co tu vlastně dělám? Odkud jsem přišel? Nepamatuji se. To je divné. A ten zápach popelnic není příjemný. Jdu pryč. Otočím se a tupý náraz kovové tyče se mnou mrští na špinavou zem. Zatmí se mi před očima. Tančí jiskřičky. Hlava bolí, jak kdybych v ní měl zaseknutý střep. Přímo na čele, chytám se za to místo a je lepkavé krví. Vzhlédnu, kdo mě to uhodil? Ach Bože, to je bolest. Kdo to je? Snažím se zaostřit, vidět detaily. Je mi nějaký povědomí Ten tvar obličeje. Světlé vlasy. Ten nos. Nos. To jsem Já. A Já zrovna chystám sebe udeřit? Co to je za blázinec. Kde to jsem? Kdo jsem? Musím…uhnout. Muž, který vypadá jako já (nemohu to být přeci Já) se znovu napřahuje k dalšímu úderu. Smrtelnému úderu. Utíkám, Nejprve po čtyřech pak se zvedám na obě a utíkám pryč. Hlava mi třeští. Běžím jak opilec. Když mizím za rohem obchodu s dalekohledy, ohlížím se, …Já…totiž Ten muž stojí a nepronásleduje mě. Stejně utíkám, nehledě na dech, dlouhou ulicí, staré baráky, oprýskané fasády, čtyři – pět pater. Nikde nikdo. Co to je za město?
V.
Ta zpráva otřásla světem. Při léčebné kúře Empatii, jeden bývalý úředník zemřel. Srdce mu přestalo bít zhruba pět minut po nasazení „koruny“ Příčina smrti není známa. Všechny další léčebné kúry byly zakázány do odvolání. Doktor Emil Jonáš bude donucen přijít a vysvětlit kde se stala chyba, před vědeckým koncilem.
 
***
Faktem je, přemítal Emil doma, den před obhajobou., že jsem nikdy nemohl zaručit, že to bude fungovat bezpečně u všech lidí. Neptali se mě, zkoušky probíhali na vězních, rychle, od začátku úspěšně. Zázrak. A teď. Po půl roce někdo zemřel. Jonáš ani toho člověka neviděl. Samotnou asistenci při terapii prováděli již asistenti, které mu přivedli na pomoc před týdnem. Ti museli být vyděšení. První týden práce a stane se tohle.
Doktor seděl na posteli ve tmě své ložnice. Skrz tmu k němu pronikaly černé myšlenky. A jedna byla obzvláště dotěrná. Ty sám jsi to nevyzkoušel. Nevyzkoušel si jaké je to být napojený na Empatii. Nepocítil jsi, jakou bolest si způsobil druhým! Tenhle hlas ho doháněl k šílenství.
Bože, vždyť jsem těm lidem pomohl. Pomohl jsem jim! Vymrštil se z postele a chytil se za hlavu.
Něco tu nehrálo. Čas. Bylo to příliš rychlé. To co mělo trvat ještě stovky let, ty jsi urychlil na jednu hodinu. Jednu Hodinu.
Doktor ve spěchu zakopl o roh postele.
***
Místnost v Empatii byla tichá, prosvětlená odstíny fialové. Stěny samy světélkovaly. Fialovou Jonáš zvolil schválně. Dle vědců z Ústavu Výtvarné Fyziky, vlnová délka fialové povzbuzovala četnost jednotlivých kvantových skoku u jednotlivých elektronů. To měla za následek rozvíření hmoty a vznik rovnoměrně rozprostřeného bílého vakua. To napomáhalo při léčbě.
Uprostřed místnosti bylo jen jediné Lůžko z kompozitního uhlíku, tvarujících se podle potřeb a vedle stal na podstavci krystal, stále mléčně světélkující. Když jste se podívali na něj blíže, mohli by jste si všimnou měnicích se struktur tohoto světla. Jeho konce se kroutily ve smyčkách, křivkách a spirálách. A celý pulsoval. Pomaleji než tep lidského srdce, ale i přesto byla podoba zřejmá.
Na lůžku byla položena koruna.
 
Urychlil si svět, dal jsi mu vizi, naději, že každý může zažít pocit Jednoty. Lidi nechápou, že smrt je také cestou k Jednotě. Proto projekt Empatie skončí. Lidé potřebují dozrát.
Lehl si na lůžko, napojil korunu na krystal a položil si Ji na hrudník. Pohybovala se nahoru a dolu jak dýchal. Zhluboka, klidně se nadechoval. Uklidňoval se.
Cesta k jednotě pro Boha je nekonečná. Nekonečná bolest, nekonečná slast. Velký Vír Vše vtahuje a zároveň vrací. Ty, jenž si stanul na prahu Božího domova, prožiješ teď s ním, Jeho věčnou cestu.
Doktor Emil Jonáš si nasadil korunu na hlavu a zavřel oči. Pomalu do něj začali prosakovat všechny bytosti, duše a pomalu, postupně začali cestu bolestivých zkušeností.
 
text: Hynek