Italské Benátky - turisty přeplněné město, které se pod jejich tíhou doslova potápí. Gondoliéři zpívají nikoli pro zamilované, ale pro videa pořizovaná mobilními telefony. Benátské masky slouží už jen jako suvenýry a dávno je nikdo na plesy nenosí. Uličky, kdysi s romantickými zákoutími, jsou dnes obsazeny značkovými obchody. Zdá se, že Benátky ztratily své kouzlo, ale neděste se, není tomu tak.
Benátky pořád stojí za návštěvu, protože tohle město na vodě je stále něčím speciální. Už jenom fakt, že tam nejezdí auta, ale vodní taxi. Je to zpestření pro každého městského člověka zvyklého na metro.
Hlavní je atmosféra. V Benátkách se udržel genius loci i přes vyjmenované nešvary zavlečené turismem. Když poodejdete z hlavních uliček do těch paralelních, všimnete si drobných znamení lásky, které tam zanechali zamilovaní. To je ta pravá benátská atmosféra. Ta jednoduchá srdíčka načmáraná propiskou na zdi zchátralého domu nebo počáteční písmena jmen spojená plusem v naději, že se tihle dva už nerozdělí.
Benátky však nejsou jen pro zamilované. Doporučuji návštěvu i milovníkům umění. V tomhle městě najdete zajímavý street art, který kritizuje konzumerizaci tohoto krásného italského místa, ale i jednu z nejskvělejších soukromých sbírek moderního umění. Peggy Guggenheim, americká filantropka a „mistress of modernism“ zde situovala svou rozsáhlou sbírku. Každému milovníkovi moderního umění srdce zaplesá, protože na jednom místě se sešel Kupka, Malevich, Pollock, Man Ray, Klee či Mondrian.
V neposlední řadě je zajímavým zážitkem v Benátkách gastronomie. Kdo si dá pizzu nebo lasagne, tak hodně prohloupí, protože jejich kuchyně nabízí daleko lepší zážitky než zažité italské pokrmy. V uličkách narazíte na rodinné restaurace s nevelkou plochou. Mají třeba jenom patnáct, dvacet míst. Rozhodně stojí za to v nich vyzkoušet nějakou specialitu s mořskými plody. Typické jsou pochoutky se sépií nebo polentou.
Tak jako tak, si Benátky užijete hlavně mimo hlavní sezónu, díky přívětivější teplotě a nižším cenám za ubytování.