Válečný fotograf Petr Shelomovskiy: Všechno má svou krásu. Ale válka je hnusná a nepřátelská.

 
 
Petr Shelomovskiy fotí válku. A právě vyhrál druhé a třetí místo na Czech Press Photo. Proč a jak se vypořádává se svou prací?
 
 
Uvažuješ o sobě jako o umělci, nebo o reportérovi/novináři?
Samozřejmě jako o novináři. Pracuju ve zpravodajství, musím respektovat fakta a zůstávat objektivní, zůstávat lidský. Mou prací je přinášet informace skrze obrázky. Ale trocha umělce je v tom taky. To, co vidíte na mých fotkách, vychází nejen z fotoaparátu, ale taky z mého srdce. Vidíte realitu mýma očima. Musí v tom být do určité míry umění, ale žurnalistika je to, čemu se věnuju v první řadě.
 
Jaká byla tvoje cesta k tomu stát se profesionálním fotografem?
Hodně jsem cestoval po Rusku, jihovýchodní Asii, Evropě. Kamkoli jsem se vydal, bral jsem s sebou foťák. Ale něco tomu chybělo. Před rokem a něco jsem cestoval na motorce přes Turecko a najednou jsem se ocitnul uprostřed Istanbulu a fotil protesty v parku Gezi a mraky slzného plynu. Hrozně mě to bavilo. Potom jsem se vydal na festival fotožurnalistiky Visa por l'Image ve francouzském Perpignanu. A potkal jsem se tam s ostatníma fotografama a uvědomil jsem si, že jejich vášeň pro fotožurnalistiku je mojí vášní pro fotožurnalistiku. Už nebylo cesty zpátky.
 
Kdy ses rozhodl, že se focením budeš živit? Jaké byly tvoje pohnutky?
No, odněkud člověk peníze brát musí. Musím platit účty.
 
Pocházíš z Mongolska, jak ses dostal do Prahy? Jaké bylo tvoje dětství?
Musím vás zklamat, ale nejsem z Mongolska. Narodil jsem se a vyrostl jsem v Moskvě, jako ortodoxní sovětské dítě. Takové bylo moje dětství. Až do rozpadu Sovětského svazu. Od té doby se věci hodně změnily. Do Prahy jsem se přestěhoval před pěti lety. Je to dlouhý příběh :)
 
Jaké jsou tvoje největší zážitky v pozici fotografa? Na které nejvíc vzpomínáš?
Těžko říct. Asi když jsme strávili noc na místě havárie letu MH17 s celým týmem záchranářů, kteří si postavili stany přímo uprostřed pole. A ráno jsme se vzbudili a viděli to všechno kolem sebe. Protože jsme si nemohli představit, jak to tam vlastně vypadalo, když jsme na místo dorazili za tmy.
 
Máš pocit, že místa jako jsou válečné zóny skýtají něco esteticky úderného, nebo dokonce krásného?
Všechno má svojí krásu. Ale válka je hnusná a nepřátelská. Je smutné vidět, jak rychle se lidská bytost může degradovat až do bodu, kdy zabíjí ostatní lidi.
 
Jakou výbavu většinou používáš?
Cestuju s foťákem a sadou objektivů. Po focení používám počítač, abych mohl fotky zpracovat a poslat.
 
Co si myslíš o dnešních médiích a roli sociálních médií?
Sociální média jsou pro novináře skvělým nástrojem. Obzvlášť pro novináře na volné noze. Zpětnou vazbu dostaneš téměř okamžitě, můžeš publikovat fotky z událostí v ten moment, kdy se dějí. Svět, ve kterém žijeme, je svět sociálních médií. Vítejte v budoucnosti :)
 
Co máš v plánu v následujících měsících?
Mám plány na pár dalších dní. Všechno se hrozně rychle mění a já mám jen mizivou představu o tom, kde se ocitnu za týden. Určitě budu v Praze na výstavu Czech Press Photo.
 
Děkujeme za rozhovor.