Petr Kořínek: Z redaktora prodejcem bio jídla

Petr býval redaktorem protišedi, rozhlasu, české televize i dalších médií. Před několika měsíci začal naznačovat, že chystá něco nového, svého - a všechny překvapil. Rozjel obchod se zdravým jídlem. Ještě k tomu v Berouně. Jak? Proč? He?!
 
Co se stalo, žes odešel z televize, potažmo všech médií?
Moje poslední angažmá bylo v televizní redakci kultury, což byl vlastně splněnej sen. Pořád je to ale každodenní práce s informacema. Já bohužel funguju jako houba, nasávám víc dat, než je skutečně potřeba, a z toho nejlepšího pak vznikne reportáž. Po osmi letech se mi prostě přehltil hard-disc a potřeboval jsem zkusit dělat něco úplně jinýho. 
 
Vadí ti na médiích něco konkrétního?
Vadí mi, že někdo lobotomizuje masy slečnou ohlašující zprávu o důchodkyni, která uvízla pod kořenem stromu a zahřívala se vlastní močí. (youtube.com/watch?v=iKso4buDWH8). A v poslední době mi hodně vaděj média, který tendenčně štvou proti urpchlíkům nebo krejou čachry svýho majitele tím, že se ho na ty čachry ani nezeptaj.
 
Jak jsi zakládal obchod? Je tvůj, nebo máš společníky?
BIO Kořínek jsem zakládal  se svojí ženou. Protože jsme na to byli sami, otevřeli jsme asi o měsíc později, než bylo v plánu. Krámek je celej ve dřevě, takže jsme asi stonásobně zvýšili obrat jednomu kutilskýmu hypermarketu. Překvapilo mě, že sám nejsem takový dřevo a dokážu celkem obstojně zbastlit pult a interesantní polici do výlohy. Moje žena si zase může otevřít dílnu na výrobu bedýnek. Nejnáročnější ale nebylo všechno navrhnout, postavit a vyskládat, ale rozchodit pokladnu a zadat celej sortiment do systému. Administrativa je opravdu nechutná věc.
Po pěti měsících si to celkem sedlo, nabídku rozšiřujeme podle přání lidí. Kromě počtu verbálních lajků zákazníků začíná krokem stařeny v prudkém kopci stoupat i tržba.
 
Máš nějaký specální vztah ke zdravé výživě?
Několik let nejím zvířata z klasických ani těch “milejších“ typů jatek. Protože jsem neměl čas a vůli zorganizovat si jídelníček, jedl jsem ze strachu před kolapsem organizmu alespoň ryby, ale už je asi taky pomalu nechám na pokoji.
Vzhledem k tomu, že mám malý děti, začalo nás doma zajímat, co jim to cpeme do tlamiček. Když se začneš zajímat podrobněji, začneš se v supermarketu cejtit ne jako v supermarketu, ale spíš jako ve Spolaně. Třeba se dočteš, že růžovej losos z umělýho chovu nemůže bejt růžovej přirozeně, protože pigment získává divoká ryba pojídáním krevet. Protože by ale bílýho lososa nikdo nekupoval, tak ho dobarvují. Ňam. To, že se některé pečivo uměle doslazuje, abys po něm víc bažila, je známá věc. S pečivem se ale švindluje mnohem víc, dobarvuje se, aby vypadalo celozrnně, nebo se naopak bělí. Aditivama se mu dodává křupavost, nadýchanost. K tomu, abych poznal, že se něco stalo s jablkama, jsem ani nemusel nic číst. Asi dva roky se mi po neopatrném pozření  libovolné odrůdy ze supermarketu dělá špatně od žaludku. Asi jak to leštěj, aby házely prasátka. Můj vztah ke zdravé výživě spočívá v tom, že se snažím informovaně nakupovat potraviny co nejméně vystavené chemii, což znamená v často vysmívané a znevažované biokvalitě. Samozřejmě si všímáš přirozeně pozitvních účinků potravin a taky bylinek. 
 
Věříš tomu, že to má nějaký efekt?
Jedná paní u nás kupuje ibiškový čaj pro manžela po transplantaci ledvin. Jeho doktorka údajně užasla nad pravidelnými výsledky a udeřila na něj s otázkou, co to užívá, že to není možný. A může za to zřejmě ten ibišek. A pak jsme přispěli k vyléčení koně. Chodila k nám paní vonící stájí, že koník potřebuje po zápalu plic doléčit. Náš průduškový čaj se mimořádně osvědčil, tomu koňovi prý navíc hrozně chutnal. 
 
Některé reklamní obrázky na tvém FB působí až aktivisticky, jsi aktivista?
To budeš muset zajít do Greenpeace. Já bych si teda dovolil nárokovat čistej vzduch, čistý jídlo a čistou vodu, což zdaleka není samozřejmost. Ostraváci (neúspěšně !) žalujou stát kvůli smogu. Kdo se chtěl letos v zimě pěkně přidusit, nemusel jezdit na východ země, inverze je všudypřítomná. Co se týče ponoukání zákazníků k tomu, aby si nosili vlastní obaly na zboží, to snad není nijak radikální. Jednak je to o něco levnější, neplatí za sáček, a pak je to zodpovědný. To, že  v oceánech vznikly nový ostrovy z plastu, ten se pak dostává do těl ptáků a ryb, který  jíme, nás už ani neznepokojuje.  Začíná to právě u tý pitomý igelitky.  Bohužel, stoprocentní není ani třídění odpadu. Teprve nedávno jsem se dozvěděl, že recyklovat nemůžeš donekonečna. Když vyhodíš plastovej  obal do žlutý popelnice  – jde ho znovu dát do oběhu jen omezeně, protože jeho kvalita klesá (přesto buď pochválen, kdo dělá alespoň to). Pak se z něj udělá buď funkční oblečení – nebo se spálí. V mém obchodě to plastovými obaly taky šustí, ale střídám ho bezobalovým sortimentem. Do skleněné dózy, která při troše snahy může zákazníkovi vydržet celý život, vážím mouku, luštěniny, oříšky, semínka, sušené ovoce, čaje a bylinky. Nejenže je to milejší k přírodě, ale lidi na to taky hodně slyší.   
 
Kdo ti s podnikáním radí a pomáhá?
Na začátku jsem se radil s jednou paní, která má obchod se zdravou výživou v Praze. Od otevření mi nepomáhá nikdo. 
 
Proč Beroun?
Původně jsem chtěl udělat v Praze, ale stěhuju se s rodinou na Berounsko, takže jsem se  rozhodl usadit ve městě, který mám od dětství rád, rodiče mají nedaleko chatu. 
 
Říkals mi, že podle tebe bude podnikání menší zátěž, osobně my mě to velice překvapilo - jaké jsou tvoje dojmy po několika měsících, je ti časově méně náročné než být zaměstnancem?
Časově je to asi stejné, jen s tím rozdílem, že vstávám po šestý, abych v půl devátý mohl otevřít. Tím, že den začíná dřív, jsem i dřív doma, takže mi zbývají dvě hodiny s dětma, než půjdou spát, to dřív neexistovalo. Celkově je to mnohem méně vycukaná existence než předchozích osm let, kdy jsem se živil jako novinář s denní uzávěrkou. S rychlostí spalování energie, roztěkaností a tempem se to absolutně nedá srovnat.  To, že nenaplňuju vzorec podnikatele, kterýho sežvejkal byznys, je taky v tom, že nemám hospodu, ale pořád jen malej krámek se zdravou výživou. Teď mi teda hodně zrychluje tep EET. Mělo to bejt na pohodu (mám přece chytrej program), ale úředníci mě stejně vykoupali v oceánu úkonů, čísel a registrací. 
 
Cítíš se klidnější?
Když nezavádím EET? Nevznáším se metr nad zemí jako bódhisattva, ale asi jsem míň podrážděnej. Jeden efekt je nespornej – shodil jsem asi 7 kilo a po letech mě úplně přestaly mučit bolesti zad. 
 
Jaké zboží jde na odbyt?
Žlutej vzduch. To jsou kukuřičné, jáhlové nebo pohankové křupky hádkovitého tvaru. Maminky to kupují hodně malým dětem, protože je to spolehlivě zabaví a utiší. Nic to neváží a má to tak 0,000001 kalorie... Jde to na dračku. 
 
Co se ukázalo jako skvělý tah a co naopak nefunguje?
Osvědčuje se přístupnost a přehlednost. Zdravý výživy bývají šíleně zahlcený. Nefunguje mi pečivo, takže ho budu mít na objednávku. 
 
Co budeš dělat, pokud by se podnikání nerozjelo?
Takovou variantu si z pověrčivosti nepřipouštím.
 
Jak vypadají tvoje plány na rok 2017?
Popohnat tu stařenku, o níž byla řeč, do lehkého joggingu.
 
Co bys poradil Kořínkovi před rokem?
Přesně před rokem odstartovaly změny, které mě přivedly tam, kde teď jsem, takže bych mu poradil , aby pokračoval v cestě a nenechal se vyvést z klidu. 

www.facebook.com/biokorinek/