Petr Hošek (Plexis): Punk potichu stojí za prd

Přinášíme vám autentický punkový rozhovor s Petrem Hoškem, frontmanem Plexis. Poslali jsme mu mailem kupku dotazů na aktuální dění v kapele, na to, proč chodí o berlích a na to, jak prožil revoluci. Obdrželi jsme neuvěřitelnou punkstory, kterou by byla škoda editovat.

S Plexis teď objíždíme republiku v rámci jarního turné, samozřejmě se ukážem na všech větších festivalech a budem pokračovat v podstatě až do prosince, neboť nám v květnu po delší pauzičce vyjde řadová deska.

Už teď je jasný, že je to nejrychlejší a nejtvrdší album, co jsme kdy udělali. Tentokrát tam nebude žádná předělávka jako na minulých počinech, pouze tvorba zcela původní. Jmenovat se to bude Vohul to, protože je to naprosto příznačný pro to, co se tam bude dít, prostě punk potichu stojí za prd.

Měl jsem v prosinci trošku kolizi s chodníkem a vodou v tuhém skupenství, poněvadž jsem ve vinárně U sudu vypil 4 láhve červenýho a zapomněl, že se venku mezitím lehce změnilo počasí; tak jsem si naflákal hubu 10 metrů před barákem. Odnesla to pata-šroub, kotník-3 šrouby a holeň-kovová lamel,a kterážto se táhne až do kolena, polízanice do července no.

Kočka sice sedm životů má, ale ty už jsou co se týče mě vyčerpaný, takže jsem musel udělat reinkarnaci, něco mezi terminátorem a pátým elementem, čímž tady zase mohu strašit o něco déle.

17.11. jsem ze začátku prožil v restauraci U zpěváčků. Přidali jsme se na nábřeží, šli jsme až k Národní, tam byl sekec, potom si asi tři měsíce nic nic nepamatuju, protože euforie a alkohol byly silnejší.

Nejlepší vzpomínka na 90. léta je hrozně težká otázka, kdo to nezažil, nepochopí, bylo toho tolik novýho, těch vjemů, tý muziky, pořád se něco dělo. Zejména v první polovině devadesátejch let. 

O správnou barvu vlasů se mi starali v průběhu let čtyři kamarádský kadeřnictví, nejdříve Joshua, poté Bomton, poté Radical sekce Bomton a nyní salón seňora Starého, a to výhradně slečna Duha.
S Mystic sk8s už teď toho moc nevyvádíme, jsme velký kamarádi, ale bylo toho až hamba (mj. Mystic cup, den pro Jakuba, day for šnajc, El diablo ve Špindlerově mlýně a mnoho dalšího).

Roxydust byla další moje velká láska, dali jsme to dohromady ve Futuru, kde tehdy pouštěl Loutka bigbeat a Jarda Krampol tam chodil. Šli jsme poprvé na party a bylo to jasný, vrchol byla samozřejmě série Shake, ale po roce 2000 to šlo do prdele, tak jsme se rozdělili.

Nejlepší vzpomínky mám na klasický klubový noci, nikdy jsem nebyl kamarád s megaakcema, který říděj sponzoři a tak, prostě taneční muzika je úplně v hajzlu a udělali z toho totální buranskou komerční srágoru. Jako Mucho už moc nehraju, věnuju se hlavně Plexis a Maradona Jazz, to mě baví a nikdy nepřestane.
Husté historky? To je na román. Točím teď o tom takovej dokument, kde je toho spousta, až to bude hotový.

www.plexis.ic.cz