Peter Pan Complex – znechucení, fascinace, revoluce

Peter Pan Complex - to je čerstvý vítr na domácí alternative-rockové scéně.  Aktuálně pětičlenná parta ve své muzice mísí  vlivy klasického rocku se zvukem zefektovaných kytar přelomu 20. století, orientálními prvky, elektroniku a experimentální hudební formy pohybující se na hranici cynické společenské kritiky a poetického písničkářství. Ještě než si PPC budete moci v pondělí 29. 10. otestovat naživo na Free Mondays v ROXY (vystoupí společně s kapelou Monoskop), máme pro vás obsáhlý rozhovor. Ať víte, do čeho jdete...
 
Ahoj kluci, tak kohopak jste vybrali jako mluvčího.. Nebo budete odpovídat všichni?
Sešli jsme se tady skoro všichni. Jen bubeník Oskar je bohužel v tuto chvíli u soudu, ale podle posledních informací tam bylo 5 lidí před ním, tak možná ještě dorazí.
 
Hudební revoluce a spálená aparatura
 
Můžete mi prozradit, jak a kdy jste se dali dohromady?
Jordan: Kapelu jsme založili já (Jordan Haj) spolu s bratrancem Givinarem, když nám bylo zhruba šestnáct, naprosto fascinovaní izraelskou hudební scénou a naprosto znechuceni tou českou. Já jsem v Izraeli tehdy žil, on žil v Praze, já byl posedlý hlubokými hudebními texty a písničkáři, on spíš hudbou jako takovou a obvzvlášť hard rockem. Nevěděli jsme, co přesně budeme hrát, cílem ale byla hudební revoluce. Nicméně trvalo další čtyři roky, než jsem se vůbec přistěhoval do Prahy, aby proběhla první společná zkouška. A ještě o něco déle trvalo, než jsme se naučili na něco hrát. Zvolili jsme si jméno Fateful Revolution. Poté proběhl první koncert, na kterém se nám během jedné písně povedlo spálit aparaturu. Bubeník, který se k nám přidal hodinu před koncertem, utekl, a nás dva chtěli místní pořadatelé právem zabít. Myslím, že tehdy jsme se rozhodli to začít brát vážně, vyjmout prozatím z názvu kapely slovo revoluce, sehnat další členy a pustit se do práce. Ty počáteční ambice ale zůstávají stejné.
 
Proč zrovna název PETER PAN COMPLEX?
Givinar: Jedná se o termín z takzvané popové psychologie (smích). Je to také známo pod pojmem syndrom Petra Pana. Označují se tak dospělé osoby většinou mužského pohlaví, které jsou nezodpovědné, dětinské a sociálně nepřizpůsobené dospělému životu. Vlastně se divím, že mají tři pětiny kapely přítelkyně.
 
Hrajete jen vlastní tvorbu. Kdo z vás skládá? Je to společný proces? A hlavně - kde berete inspiraci?
Zdenda: Je to společný proces. Samotné kostry písní, pokud já vím, chystá Jordy s Givim a pak ve zkušebně pracujeme na aranžích a nakonec se dostaneme i k těm základům. S klukama jsem si zahrál jako host na křtu EP Unholy v Lucerně a až mě překvapilo, jak snadno jsme se sehráli. Postupně se z toho stal eklektický proces propojování rozličných hudebních přístupů a veškeré nové aranže jsme stihli téměř za jednu zkoušku. Logickým východiskem pak pro mě bylo trvalé setrvání v kapele. A že mě to sakra baví.
Jordan: My jsme nikdy převzaté písně veřejně nehráli. Nemyslím si, že by to někam vedlo. Jiná věc je vybrat si píseň, celou ji přearanžovat a pojmout po svém. Snažíme se takovou najít už několik let, ale zatím nás dost zaměstnává aranžovat a pojímat ty naše.
 
Jimmy Page v podvědomí
 
Jaké jsou vaše největší hudební vzory a inspirace?
Jordan: Je důležité oddělit dvě věci, které například mně dlouho splývaly v jednu. První je hudební styl a druhá je zvuk, který si kapela vytvoří. Myslím, že otázku stylu za nás vyřešily kapely, které jsou pro nás nejinspirativnější a od začátku byly. Tedy převážně Radiohead, ale i izraelská tvorba jako kapela Algir či zpěvák Aviv Geffen.
Za sebe mohu říct, že i kdybych nechtěl, tak skládám pod jejich vlivem, ovšem s výsledným zvukem kapely to nemá nic společného. Například s příchodem Bubeníka Oskara Pilaře se nám všem otevřel svět elektronické hudby, hlavně drum n' bassových a dubstepových rytmů. Když se pak přidal na bass kytaru Jakub Chaba, zase jsme to celé předělali. Teď se do kapely přidal Zdeněk Lichnovský (frontman kapely The Dogsbodies), který hraje na kytaru a na syntezátory.
Givinar: Jordy trošku zapomněl, že nás v začátcích nejvíc inspirovali Pink Floyd a Led Zeppelin. Já osobně jsem je už dlouho neposlouchal, ale jsem si jistý, že mi někde v podvědomí sedí malinkatej Jimmy Page a kecá do toho, co skládám.
 
Nedávno jste vydali své první EP, jaký byl ten zlomový bod, kdy jste si řekli, že je ta pravá chvíle?
Givinar: Vesměs za to může touha slyšet to, co už několik let hrajete ve zkušebně a na koncertech, v kvalitě, kterou může poskytnout jenom studio. Zároveň to byl jediný logický krok v dalším vývoji kapely.
 
Na EP jste spolupracovali se známým producentem Borisem Carloffem. Jaké to pro vás bylo? Dalo vám to hodně?
Jordan: Když jsme k Borisovi poprvé přišli, byla to pro většinu z nás zároveň první návštěva nahrávacího studia. Do té doby jsme měli mylnou představu o naší hudební vyspělosti a sehranosti, a vlastně i o samotných sladbách. Velice brzo jsme na té hudbě, se kterou jsme k Borisovi dorazili, zpozorovali docela markantní rozdíly mezi tím, co jsme si mysleli, že máme a tím co jsme doopravdy měli. Boris se k tomu postavil rodičovsky, krůček po krůčku jsme probírali zrna od plev a já se učil zpívat do mikrofonu i za vědomí, že to někdo uslyší.
 
Turné je v dohlednu
 
Vím, že nahráváte nový song. Plánujete i další? Respektive, co plánujete v nejbližší budoucnosti?
Givinar: Zhruba před dvěma hodinama jsme u Borise donahráli nový singl jménem Wolfskin. Šlo to mnohem rychleji a myslím, že je na tom znát, že jsme na sobě od posledního nahrávání hodně pracovali. Zní to jinak, rockověji a hravěji, méně ponuře.
Jordan: Je to také hodně kvůli Zdendovi Lichnovskému, který se k nám do kapely přidal po křtu EP Unholy v Lucerna Music Baru, který s námi odehrál. Od té doby skládáme a pracujeme společně, přinesl do kapely svěžího ducha a jelikož je také zpěvák, na novém singlu už zpíváme oba a to vytváří uplně nový zvuk.
Zdenda: Nejenom my jsme to zvládli rychle, ale také Boris, který bleskově pracuje na mixu a my tak budeme moci zbrusu nový singl v Roxy pokřtít. K tomu máme v zásobě dvě úplně nové věci, které bychom tam rádi představili. Proto plánujeme spoustu dalších věcí. Skládat, nahrávat a hlavně koncertovat. Turné je v dohlednu.
 
Budete mít koncert v Roxy, kde už nejste úplnými nováčky. Vím, že jste tam již před nějakým časem hráli. V čem bude tentokrát koncert jiný?
Zdenda: Určitě v tom, že nás bude víc. Zvuk je to pak rozmanitější, hutnější. Uslyšíte nově naaranžované klávesy v písních, kde předtím byly pouze kytary a dokážeme do lidí natlačit sonický řev tří zkreslených kytar. Budeme hlučnější, ale s využitím dvou vokálů také přístupnější. Kromě uší ale chceme potěšit i váš zrak. Náš kamarád Kryštof KRSTF Kalina totiž chystá živé vizualizace a projekce. Bude to show jako prase.
 
Jako hosty jste si pozvali kapelu Monoskop. Proč zrovna je?
Givinar: Pozval jsem je já, jelikož dělají velice originální hudbu, která je mi neskutečně blízká. Jsou jedna z mála kvalitních trip-hopových kapel u nás, přičemž udělat kvalitní a zábavný trip-hop není vůbec jednoduché a jim se to daří.
 
Herectví, letenky a dobrý koncerty
 
Čím se zabýváte kromě muziky?
Jordan: já studuji herectví na damu a herectvím se snažím i uživit.
Givinar: Já prodávám letenky do Tuniska, ale jenom v sezóně, ta teď skončila, takže nevím, co budu dělat.
Čaba: Já jsem vedoucí hudebního oddělení v domu dětí a mládeže hlavního města Prahy - Stanice techniků a pedagog volného času, takhle se to fakt jmenuje.
Zdenda: Dělám druhou kapelu, mluvim do radia, píšu o hudbě na net a skládám technologický školení pro ČVUT. Jo a taky se snažim studovat média.
 
Do kterých pražských klubů se nejčastěji chodíte bavit? Kde vás můžou fanoušci a hlavně fanynky potkat na baru? 
Zdenda: Chodím jenom na dobrý koncerty. Tam se bavim. Tam mě potkáte a koupíte mi pivo, jo? Zkuste třeba strahovskou Sedmičku, Meetfáč a takový nesmysly.
Givinar: Tak. Opravdu se bavit chodíme jenom já s našim bubeníkem Oskarem. Většinou do pochybných klubů na pochybné parties. Roxy, Chapeau apod.. Máme rádi hodně hlasitou elektronickou hudbu. Nic kulturního bych v tom nehledal.