Pener DJ Mike Trafik proti šedi

„Od přírody jsem aktivní člověk, nemám problém s kreativitou a pořád na něčem makám,“ tak může znít CV ideálního zaměstnance libovolné firmy, ale taky odpověď DJ Mike Trafika na otázku, jak bojuje proti šedi.

LFS: Nedávno jsem kdesi zaslech‘, že rád vaříš. Nemyslím tím teď piko, jako spíš, že si libuješ v gastronomii.

Mike T: Rozhodně. Nejvybavenější místo v mým domě je kuchyň a zakládám si na dobrým jídle.

A když nevaříš?

Je tam rovnítko mezi vařením, muzikou, horama nebo výstavama. Je důležitý mít všeobecnej přehled a život žít naplno. Nechci si za dvacet let říct, že jsem něco v mládí prosral, že jsem se zaměřil příliš na jednu věc a uniklo mi dalších sto.

Takže renesanční člověk?

Jo, bejt renesanční člověk. Renesance mě baví ve svý svobodomyslnosti a otevřenosti.

Vraťme se ještě ke gastronomii. Jakej je tvůj náhled na to, jak to v Česku funguje. V poslední době se i v lepších restauracích setkávám se zhoršením služeb zákazníkům. Dva příklady za všechny – Savoy a Universal.

To není jen o dvou jménech. To není jen o gastronomii. V Česku je daný pro mě zcela nepochopitelný pravidlo, že vždycky když je něco dobrý, tak se na to vedení podniku rozhodne kašlat. Kdykoliv se nám v něčem daří vybudovat něco, tak to posereme, protože na to začnem srát.

V jaké restauraci tě naposledy vytočili?

V Louvru. Tam došlo k hádce kvůli tomu, že jsem dostal dvě vejce do skla, přitom standardně bývají tři. Navíc jsem neobdržel vejce do skla, ale vajíčka natvrdo.

Co s tím?

Máme zrovna rozepsaný mail do Louvru, kam s přítelkyní píšeme stížnost, přidáme k ní link na obrázek vajec do skla, protože považuju za zásadní, aby v podnicích typu Louvre věděli, že se servírují tři a znali zákonitosti toho servírování… (odmlčí se)

To je přesně ono. Něco funguje, naučili se chodit lidi a začne se na všechno srát, jako že to bude fungovat dál samo. Ale ono to tak v praxi příliš nefunguje.

Česká mentalita.

Česká mentalita. Prostě dojít někam, tam si kecnout na zadek, pokud možno ještě rozbalit alobal s řízkama, omaštěnýma rukama si šutrem otvírat lahváče, do všeho remcat, všem závidět…

… a ponožkama v sandálích vrtět do rytmu Michala Davida.

Přesně, tak je to všude, i v hudbě. Když je něco hotový, udělaný, osvědčený, tak se na tom vezem, na tom co nám de a srát na to, co by se ještě dalo objevit nebo inovovat.

Co tě nejvíc štve na český hudební scéně?

Já nevím, mě to tak sere…

Co…

… já už jsem se hlavně přestal zajímat o názory. Serou mě soudy lidí, dedukce, s jakou emocí jsem co dělal. Co jsem cítil u toho a u toho. Pořád dokola se mi snažej dostat do hlavy.

Recenzenti?

Jo. Přijde mi to opravdu dost šílený, jakým stylem se píše.

Tak hlavně by měli čtenáři pochopit, že recenze nebude nikdy objektivní, ale vždycky subjektivní záležitostí. A nepsat pod každej subjektivní článek hejty.

Komentáře už vůbec nečtu. (ČEKUJ ZDE POKRAČOVÁNÍ O POKÉROVANÝCH POZÉRECH)