Pan Popper a jeho tučňáci: Snesitelný slaďák

Film Pan Popper a jeho tučňáci se profiluje jako hřejivá rodinná komedie. Přesně tím i je - s poněkud nadbytečnou dávkou klišé, ale s velmi dobrou řemeslnou úrovní.

Popper (Jim Carrey) je drsný kravaťák, který hromadí profesní úspěchy a kupy peněz. Jak už to u okázalých drsoňů bývá, má i svou něžnou stránku; v tomto případě je za jeho kolenatřesoucí chvilky zodpovědný jeho otec, který po většinu Popperova dětství objevoval v dalekých krajích exotické živočichy a malého Popperka moc neviděl.

Aby kravaťák doopravdy dospěl, musí být něčím hluboce otřesen (jak napovídá plakát, je to výskyt hejnečka velice slušně animovaných tučňáků v jeho apartmá), poznat ty, ach, pravé hodnoty (lehce vyžilá exmanželka, nevyrovnaná pubcertální dcera a nevinný synáček), porazit padouchy (byrokrat ze Zoo) a mezi tím vším se ještě blýsknout coby kariérní eso, které dokáže dělat oslnivý byznys i ve své tučňáky změkčené podobě.

Jelikož kdokoli nad 5 let během filmu bude dobře vědět, jak se asi bude děj odvíjet, nelze brát Popperovy ptáky vážně coby film. Jako cvičení v řemesle ale obstojí dokonale - animace ptactva jsou skvělé, herci s Carreym v čele se do všeho přesvědčivě vžívají a New York, ve kterém to vše probíhá, natočili tak, že byste se tam hned rozjeli. Sladkobolný sentiment z toho kape, ale lze se osušit v hospodě za rohem. Pokud na něco potřebujete vzít malé děti a nechcete umřít trapností, tohle půjde.

A jestliže na to nespěcháte a máte rádi animované filmy pro děti, počkejte si do 28. července - to půjde do kin druhý díl pixarovského příběhu Auta.