Otec Úžasné Zeměplochy zahání Alzheimera do kouta

V absolutních číslech prodal víc knih než Rowlingová všech Harry Potterů. Jeho mozek je továrnou na splašený humor, po jehož nájezdu zbyde z vaší bránice jen vytahaná kšanda. Jeden z nejčtenějších autorů u nás vděčí za svou popularitu také brilantnímu překladu Jana Kantůrka. Interview o tom, jak těžké je génia fantasy překládat, o platidle jménem Chiquita i o tom, že se nám Terry hodně polepšil. 

Jak se vám překládala poslední kniha, tedy Nevídaní akademikové? Jsou o kopané...

Nepřekládali se mi upřímně řečeno moc dobře, protože jsem sice kdysi hodně sportoval, ale fotbal je jedna z těch her, kterou nemusím. Vždycky říkám, že jestliže dvaadvacet lidí běhá hodinu a půl po hřišti a je to nula-nula, tak je to taková podivná hra a nemám rád ani to fanouškovství jako takové. I když třeba můžu Muže v ofsajdu nebo Klapzubovu jedenáctku. Takže jsem si musel především přečíst alespoň základní fotbalová pravidla a to se mi moc nechtělo. Jinak mi to přišlo jako ostatní knihy Terryho Pratchetta. I když posledních deset až dvanáct knih je mnohem vážnějších, než bývaly ty knihy ze začátku, což byl ohňostroj spojených vtipů a anekdot. Ty novější knížky se vždycky zabývají nějakým vážnějším tématem. U Akademiků se dost zaměřil na rasovou nesnášenlivost. Jinak tam používá svůj klasický styl slovních hříček, legrácek se jmény a situační komiky.

OOOOOOK!

V knize, která teď vyšla, je i váš oblíbený Knihovník, proč ho máte tak rád?

Především proto, že miluji knihy. Většina čtenářů ví, že on byl původně knihovníkem mágem na Neviditelné univerzitě a potom díky magické nehodě, ke které došlo v Magickém prazdroji, se stal orangutaním knihovníkem. Samozřejmě Terry Pratchett dokázal postavu v této podobě dokonale vytěžit. Umožnil jí půjčovat knihy i nohama a říká také, že pro knihovníka je obrovská výhoda, když dokáže vylézt po regálech až nahoru, aniž by potřeboval žebříček. Na univerzitě si na něj tak zvykli, že když se řeklo: „Helejte, jde opice!“ tak nikdo nevěděl, o kom se mluví, protože všichni přece viděli knihovníka. Píše se o něm (a to oceňují hlavně knihovníci, když občas přednáším v knihovnách), že byste těžko hledali sílu, která by pracovala za trs banánů měsíčně.

Postava Knihovníka se prý promítla i do reality?

Ano, když ještě Terry jezdil po zahraničních turné, podpisových akcích a dělal přednášky, samozřejmě se mu proplácel pobyt a cesta, ale vždycky si řekl o nějaký honorář, byť nikterak krutý. A tento honorář šel vždycky na fond pro ochranu a pomoc orangutanům. Když jsme se ho ptali proč to dělá, tak říkal: „Ta postava mi pomohla vydělat tolik peněz, že je jen poctivé, když jim nějaké peníze vrátím.“  Takže ten Knihovník mi byl vždycky sympatický a to už nemluvím o jisté fyzické podobě.

Vy jste ho dokonce hrál v jednom z amatérských představení knihy Stráže! stráže!

To je pravda, a moc jsem si to užil. Bylo to fajn. Jedl jsem banány a bručel. Mám oblíbenější postavy, ale Knihovníka mám rád, protože mám hrozně blízko ke knihám a každý knihovník mi je svým způsobem blízký. Proto mám tohle jméno dokonce v mailové adrese.

Ukázka z knihy Nevídaní Akademikové k poslechu zde, čte Jan Kantůrek:

 http://soundcloud.com/protisedi/ukazka-z-akademiku 

V čem podle vás tkví největší záludnost v knihách Terryho Pratchetta?

Nechci zveličovat, co dělám, ale já jsem na začátku několikrát ty překlady odmítl s tím, že jsou příliš složité a necítím se na to. Je tam totiž celá řada jazykových hříček odvozených z angličtiny, potažmo z toho, že se angličtina jinak píše a jinak vyslovuje, s tím, že mnoho slov má navíc celou řadu významů, které spolu někdy vůbec nesouvisí. Musíte je odhadnout z kontextu věty. Zlatá čeština! Terry tu hříčku nějak postaví, vám se to podaří uspokojivě vysvětlit, a on jí použije o kus dál znovu, ale napříč. Použije to slovo v jiném významu, a to už třeba v češtině nefunguje. Takže musíte začít od začátku a dělat to komplexně, změnit to, co jste vymyslel, a udělat to úplně jinak.

KDYŽ JE ČTENÁŘ HNIDOPICH

Jak se pracuje s tím obrovským množstvím odkazů?

Má to své výhody a nevýhody. Musíte dohledávat a tím se učíte, ale žere to čas. Terry je velice sečtělý člověk a často do textu vmontuje narážky, které si musíte ověřit, abyste to náhodou nepřeložil špatně. Na druhou stranu někdy vymyslí věci naprosto nesmyslné a podá je tak vážně, že se ptáte: „Jak to, že jsem o tom ještě nečetl?“ Takže je potřeba být neustále ve střehu, protože ve čtenářské obci je řada chytrých lidí, kteří určitým oblastem rozumí víc, než překladatel, protože my nejsme univerzální encyklopedie. A ti by mi to neodpustili.

Já jsem se dočetl, že vás někteří fandové trochu prudili…

Když se bude v knize mluvit o chovu krokodýlů, tak si o nich přečtu a zvládnu to, ale máte přírodovědce, který se na ně specializuje a vyčte vám třeba špatně popsané drápy. A pak existuje ještě takový zvláštní druh čtenáře, který se vám snaží dokázat, že je chytřejší než vy. Takže když najde nějakou takovou legrácku, tak se vám to pokusí dát sežrat. Kdysi za mnou chodil mládenec, který v jedné ruce držel anglický originál a v druhé ten český a srovnával chyby. Když jsem o tom s Terrym mluvil,  tak  mi říkal: „Podívej se, já vím, že ne všechny ty jazykové žertíky se dají přeložit, nebo je vůbec udělat. Takže pokud to nejde na stejném místě, zkus to česky někde okolo, pokud to nenaruší charakter postavy nebo příběhu. Používej češtinu k tomu, abys to oživil!“ Proto někdy v české verzi chybí kousíček oproti anglické verzi, nebo se tam naopak objeví pár slov, která nejsou v angličtině. Takže mi pak někdo vyčítá, že to přepisuju, a já říkám: „Ne, já to mám od Terryho Pratchetta dovolený!"

To že to děláte dobře, dokazuje několik cen za překlad, které jste získal. Je to pro vás zadostiučinění?

Každý člověk je rád, když ho někdo pochválí, ty ceny mi udělaly velkou radost. Stejné uspokojení mi ale skýtá, když jedu v tramvaji a vidím, jak někdo čte T.P. a směje se.

PROŽÍT STOVKY ŽIVOTŮ

Je pravda, že vždycky když Terry Pratchett přijede, musíte se rozmluvit?

To je pravda, já mám pasivní znalost angličtiny. Učil jsem se jí na gymnáziu a pak jsem se dovzdělal jako samouk, především čtením. Bohužel nemám ten zpáteční gard. Všechno, co vidím napsané, i velmi komplikovaná slova a výrazy, registruji jako naprosto zřetelné a jasné, ale bohužel, nemám to v obráceném slovníku. Představte si, že máte v hlavě anglicko-český slovník, ale ne už slovník česko-anglický.Takže mluvím jako „massa Bob“, protože slova hrozně těžko hledám. Když tady Terry byl,  řídili jsme se tím, že jsme přes den prohodili pár zdvořilostních frází, ale až do večera jsme si moc nepopovídali. Pak se něco popije a už jsem schopen komunikovat o čemkoliv, třeba vyprávět politické vtipy.

Někteří lidé vidí jen tu barevnou obálku a považují Pratchetta za brak. Těžko jim vysvětluji, že z jeho knih čiší vzdělání a že jsou nabité odkazy, o kterých jsme mluvili. Pro mě je klasik, co si o tom myslíte vy?

V podstatě jsou to humoristické romány převlečené do pláště fantasy. Terry hodně využívá své postavy k tomu, aby se dostal k hříčkám. Neříkáme tedy například rasismus, ale tvarismus. Opak výbuchu je vbuch. Myš proměněná ve vozku kočáru není kočí, ale myší. A tak dále. Tam se totiž nejedná o barvu pleti ale o tvar těla, ať už jde o trolly, trpaslíky, zombie nebo vlkodlaky. Ale je to jen kulisa pro humoristické romány. Později už ale nesou poselství například o válce, nesnášenlivosti, nebo o chamtivosti po moci a bohatství . Druhá věc je, že jsou ty romány velice chytré a nutí vás hledat si k nim doplňující informace. Díky tomu můžete narazit na oblast, která vás bude tak zajímat, že se k tomu začnete vracet. Tím si vlastně rozšíříte obzor a to má svou nezastupitelnou úlohu. Řada lidí mi taky řekla, že jejich děti najednou díky Prachettovi objevily svět knih a začaly číst. Kdyby po každé jeho vydané knize začalo číst jedno jediné dítě, tak má Terry na svědomí padesát dětí a to je hrozně dobře!

Tak to budu asi jedním z těch padesáti…

Svět knih je úžasný a uvést do něj děti v dnešní době je hrozně těžká věc a mě to mrzí. Protože nikde nenajdou to, co ve světě knih, ani na internetu, ani nikde jinde. Je to úžasný svět fantazie kam můžete vstoupit, vzít i svoje kamarády, nebo tam jít sám a žít stovky životů. Když tu za komunistů vycházelo sci-fi, bylo na něj nahlíženo jako na pokleslý žánr. Klub čtenářů publikoval Marťanskou kroniku od Raye Bradburyho a někdo se ozval a říkal, že je to sci-fi. Podle oficiálních kruhů to ale překročilo hranice svého žánru a byla to literatura. Ne sci-fi. Neměli jsme westerny, detektivky, thrillery. Za minulého režimu většina nakladatelů nevěděla jak s oddechovou literaturou naložit a trochu se skrývala právě za pláštík literatury. Je to dobré? Je to literatura. Je to špatné? Je to brak. To se asi moc nezměnilo, ale ve většině případů, pokud nakladatelé vydávají sci-fi nebo detektivky, tak je to proto, aby na tom vydělali, ne proto, že je to literatura.

Terry Pratchett bojuje s Alzheimerovou nemocí. Své knihy diktuje asistentovi, myslíte, že je to onemocnění na jeho psaní znát?

Já bych neřekl. Teď začnu překládat čtvrtý díl tetralogie Toničky Bolavé (dosud vyšel Svobodný národ, Klobouk s oblohou a Zimoděj, pozn.red). Čtvrtý díl se bude asi jmenovat Oděju se půlnocí. Většina lidí, kteří to už četli, říká, že je ta kniha velice dobrá. V tomto směru jeho choroba viditelné následky nemá a navíc, poslední dobou je na tom spíše lépe. Dal totiž obrovskou částku na výzkum Alzheimerovy choroby a jak jsem slyšel, byl vyvinut preparát, který to onemocnění zpomaluje. Říká se, že díky tomu se Terry Pratchett chystá po pěti letech na další cesty po světě, takže je naděje, že by mohl ještě vydržet a napsat  pro potěšení svých fanoušků alespoň pár dalších knih.

Jak Jan Kantůrek bojuje proti šedi se dozvíte tady:

http://soundcloud.com/protisedi/jan-kanturek-proti-sedi 

Text, foto, audio: autor