Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře

Proč dnes slavíme den sv. Valentýna jako svátek zamilovaných, když ho naši předkové považovali za nešťastný? K čemu se používaly hromnice? Koho ochraňovala sv. Agáta? Kdo byla perchta?
 
Známá etnografka Eva Večerková v knize OBYČEJE A SLAVNOSTI V ČESKÉ LIDOVÉ KULTUŘE představuje zaniklé i dosud živé obřady, zvyky a pranostiky našich předků. Vydává Vyšehrad.
 
„Podle nejstaršího způsobu dělení roku se rozlišovala dvě období, chladné
a teplé, zima a léto, ohraničená přibližně jarní a podzimní rovnodenností, což určovalo zaměření a povahu dávných rituálů a slavností,“ píše v úvodu Večerková. Rozdělila tak i svoji knihu – na kapitoly Předjaří, Jaro a podletí, Léto a podzim, Zimní slunovrat a Nový rok.
 
Postupně nás seznamuje s obyčeji o Velikonocích a Svatodušních svátcích,
při Památce zemřelých, v adventu a v období Vánoc a Nového roku, líčí staré a nové tradice v předjaří o masopustu, při stavění májí a pálení obřadních ohňů v podletí a v čase letního slunovratu, při oslavách sklizně a posvícení v období léta přecházejícího do podzimu, přibližuje zvyky, které se připoutaly k svátkům křesťanských světců: „Ochranné a blahodárné účinky připisovala lidová víra některým rostlinám a živočichům, získaným přede dnem sv. Jiří (jetelový čtyřlístek, had, ještěrka, žába, mlok). Používaly se v různých magických úkonechna posílení tělesných schopností a zdraví, v léčení a v záležitostech lásky. Jetelový čtyřlístek byl znamením štěstí, nosil se zašitý v oděvu, používal se v milostné magii. Všeobecně se věřilo, že hadi a ještěrky nejsou do svátku sv. Jiří jedovatí. Na Hlinecku se říkalo ´dokud není Jiřího svatýho, neboj ty se hada žádnýho´.“
 
Publikace podává ucelený etnologický a kulturně historický pohled na lidové obyčeje a slavnosti v českých zemích, vázané na roční období a data v kalendáři. Výroční obyčeje jsou mnohovrstevnaté kulturní jevy dlouhého trvání. Výrazně je proměnilo křesťanství, jež překrylo staré mýty a rituály z archaických pohanských dob. Proměnlivá soustava obyčejové tradice se měnila s dobou a s novými hospodářskými vazbami, životním způsobem lidí a nakonec i s cílenými snahami o zachování projevů lidové kultury. Autorka využívá poznatků z písemných pramenů a literatury převážně z 19. a 20. století a z vlastních výzkumů, jež přinášejí svědectví o současné podobě obyčejové tradice. Kniha ovšem není jen historickou reminiscencí, ale představuje rovněž živou tradici sváteční kultury našich současníků založenou na přímých kontaktech lidí a na jejich aktivní účasti, a spojuje kulturní dědictví i sváteční současnost.
 
Vydalo nakladatelství Vyšehrad roku 2016
Odpovědná redaktorka Marie Válková
Počet stran 512, MOC 398 Kč
První vydání   

/WEB/